Ústavní soud TZ 29/25
Stěžovatel je duchovním pravoslavné obce v České republice. V minulosti nahlásil orgánům činným v trestním řízení (OČTŘ) jednání, kterého se na něm dopustil jeho nadřízený, vrchní představitel církve v České republice, spolu s dalšími dvěma osobami. Skupina měla stěžovatele v červnu 2022 nutit k souhlasu s převedením na jiné (vzdálené) církevní místo. Podle tvrzení stěžovatele mu na osobní schůzce předložili nepravdivé dokumenty o jeho trestním stíhání na Ukrajině a vyhrožovali odvedením v poutech a následným posláním na Ukrajinu „s výstrahou kopání zákopů“. Stěžovatel uváděl, že jsou dokumenty o jeho údajném trestním stíhání pro obchodování s narkotiky falšované. Později byl stěžovatel nadřízenými skutečně přeložen na jiné působiště bez práva duchovní činnosti, mimo jiné také z důvodu nepravdivého nařčení z milostného poměru s představenou církve. O tomto údajném poměru byl se souhlasem nadřízeného vydán článek na stránkách napojených na vedení pravoslavné církve v České republice. V rozhodnutí o přeložení nadřízený odkazoval na údajné závěry Komise pro zkoumání kanonických přestupků, která však nikdy nebyla zřízena. Stěžovatel OČTŘ nahlásil i jiné poškozující jednání nadřízeného v církvi, který měl například otevřeně očerňovat stěžovatele ve věřící komunitě, a dokonce i přímo na bohoslužbách.
Policejní orgán v červnu 2024 odložil trestní věc podezření ze spáchání přečinu vydírání, nebezpečného vyhrožování, padělání a pozměnění veřejné listiny, pomluvy a poškození cizích práv. Stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu státní zástupkyně jako nedůvodnou zamítla. Státní zástupce městského státního zastupitelství přezkoumal věc v rámci výkonu dohledu a shledal podnět stěžovatele částečně důvodným. Poukázal na to, že OČTŘ zajistily a provedly všechny v úvahu přicházející důkazy, které lze objektivně považovat za podstatné pro posouzení případu, a že i po provedení řádného prověřování se nepodařilo prokázat podezření z trestných činů ve vztahu ke schůzce konané v červnu 2022. Ve vztahu k nepravdivým informacím týkajícím se poměru stěžovatele i představené však OČTŘ neprověřily existenci Komise pro zkoumání kanonických přestupků v době zveřejnění článku, což je třeba napravit. Sama představená již dříve nahlásila nařčení z milostného poměru a další očerňující jednání a i v této věci byla státní zástupkyně vyrozuměna, že je nutné jednání prověřit.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel brojil proti způsobu, jakým byla prověřována část jednání, které se stalo za zavřenými dveřmi na schůzce v červnu 2022. Během schůzky čekal svědek, který ho na schůzku přivezl, za dveřmi ve vedlejší místnosti. Svědek vypověděl, že ač neslyšel obsah slov, z místnosti se ozýval křik a hluk. OČTŘ přehlížejí, že šlo o promyšlenou trestnou činnost. Bezdůvodně odmítly prověřit existenci Komise pro zkoumání kanonických přestupků v době zveřejnění internetového článku, kterou podezřelí v textu použili pro podporu „pravdivosti“ všech v něm uvedených skutečností. Vedle tohoto trestního oznámení podal stěžovatel společně s představenou ještě další trestní oznámení, kterým se podle něj OČTŘ nijak nezabývaly. Stěžovatel brojil i proti délce dosavadního prověřování oznamované trestné činnosti.
Druhý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Šámal) ústavní stížnosti zčásti vyhověl a zrušil vyrozumění státního zastupitelství, usnesení státního zastupitelství i usnesení policejního orgánu v částech týkajících se schůzky z června 2022. V tomto rozsahu došlo k porušení práva stěžovatele na účinné vyšetřování ve spojení s právem na řádný proces. Ve zbývající části Ústavní soud stížnost odmítl.
Stěžovatel od počátku tvrdí, že na uvedené schůzce byl – pod výhrůžkou odvedení v poutech a následného poslání na Ukrajinu – nucen podepsat převedení na jiné církevní místo z důvodu údajně vedeného trestního stíhání své osoby na Ukrajině, k čemuž mu byly předány falšované dokumenty od Ministerstva vnitra Ukrajiny a Národní policie Ukrajiny, což v něm vyvolalo důvodnou obavu o život a zdraví. Proti výpovědi stěžovatele stojí výpověď všech tří podezřelých, kteří odmítají, že by při schůzce vyvíjeli na stěžovatele jakýkoli nátlak. Podle Ústavního soudu na základě prověřování není pochyb o tom, že stěžovatele dovezl na jednání svědek. Tomu sice podezřelí dovolili pouze čekat za dveřmi, slyšel ale hlasy a křik. Na konci schůzky mu stěžovatel zavolal a do telefonu vypověděl o obviněních a nátlaku na něj, což v místnosti přítomní podezřelí nijak nerozporovaly, proto byla situace i pro svědka reálná. Svědek v průběhu prověřování uvedl, že stěžovatel byl po schůzce otřesen, proto jej odvezl do monastýru, odkud mu pak volali záchranku. Dodal, že po seznámení se s dokumenty, podle kterých měl stěžovatel obchodovat s narkotiky, mu bylo jasné, že jde o padělky. Navíc postup, kdy by ukrajinské orgány posílaly takové dokumenty na ambasádu a ta je předávala zaměstnavateli, jak stěžovateli tvrdili podezřelí, je podle něj absurdní.
S ohledem na všechny tyto skutečností a na obsah výpovědi svědka nelze podle názoru Ústavního soudu bez dalšího přisvědčit závěru OČTŘ, že bylo namístě uplatnit pravidlo in dubio pro reo (tedy v pochybnostech ve prospěch podezřelých). Ani při jednání „za zavřenými dveřmi“ nelze zcela vyloučit výpovědní hodnotu svědka, který byl o dění uvnitř poškozeným bezprostředně informován. Podle Ústavního soudu stěžovatel vznesl hájitelné tvrzení, že došlo ke spáchání závažných trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti, ať již jde o trestný čin vydírání či nebezpečného vyhrožování. To vše za situace, kdy podezření ze spáchání uvedených trestných činů vyplývalo nejen z výpovědi stěžovatele, ale minimálně i z výpovědi svědka. Příslušným OČTŘ tak vznikla povinnost provést účinné vyšetřování.
Nelidské či ponižující zacházení je velmi vážným zásahem do základních práv jednotlivců a OČTŘ nesmí hájitelné tvrzení, že mu byl někdo vystaven, brát na lehkou váhu. Naopak musí okolnosti případu prověřovat zvlášť důkladně a urychleně, tak aby mohly učinit přesvědčivý závěr, zda ke špatnému zacházení skutečně došlo – a pokud ano, aby šetření bylo schopno položit základ k následnému potrestání pachatelů. Příslušné OČTŘ však podle Ústavního soudu nevyvinuly skutečnou a řádnou snahu objasnit události kolem schůzky proběhlé v červnu 2022. Nezajistily dostatečné důkazy potřebné k objasnění věci, a jejich postup proto nedostál požadavku důkladnosti a dostatečnosti vyšetřování. Náležitě nevysvětlily a neodstranily rozpory ve výpovědích osob zúčastněných na jednání konaném v červnu 2022 v sídle eparchie, a to jak přímých účastníků schůzky (tj. stěžovatele a třech podezřelých), tak i svědka, který byl za dveřmi.
Dále OČTŘ důkladně neprošetřily, zda podezřelé osoby věděly o nepravosti dokumentů o údajném trestním stíhání stěžovatele na Ukrajině, či zda byly uvedeny v omyl. V průběhu řízení sice prokazatelně vyšlo najevo, že dokumenty ukrajinských orgánů jsou falešné, OČTŘ se však dostatečně nezabývaly tím, zda osoby, které se měly dopustit nátlaku vůči stěžovateli, o nepravosti daných listin v inkriminované době věděly či zda mohly být o tom uvedeny v omyl.
Veškerá Ústavním soudem vytknutá pochybení musí OČTŘ v dalším řízení napravit. Ústavní soud však již stěžovateli nepřisvědčil v námitkách, kterými brojil proti délce dosavadního prověřování. Ač si lze představit i rychlejší rozhodování, nelze opomenout, že jde o obsáhlou kauzu, v níž bylo nutné vyžádat mezinárodní spolupráci, přibrat tlumočníka a zajistil překlad potřebných listin z ukrajinského jazyka do češtiny a naopak. V části trestního oznámení vztahující se k jednání, které spočívá v uveřejnění článku na webovém portálu, pak Ústavní soud stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Trestní oznámení v této části obsahovalo totožná tvrzení, která byla součástí již dřívějšího prověřování, a aktuálně je policejním orgánem vyřizováno v jiném samostatném řízení. Nejde tak o situaci, že by se OČTŘ nahlášeným jednáním nijak nezabývaly.
Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2468/24 je – včetně odlišného stanoviska – dostupný 
zde (678 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu