Ústavní soud, Brno, TZ 68/2015
Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zrušilo ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů ustanovení čl. II nařízení Obce Vojkovice č. 1/2014, kterým se vydávají pravidla pro prodej zboží a poskytování služeb na území Obce Vojkovice. Ve zbylém rozsahu bylo nařízení obce shledáno souladným s ústavním pořádkem i živnostenským zákonem, proto byl návrh na zrušení ostatních článků nařízení zamítnut.
Ředitelka Krajského úřadu Jihomoravského kraje navrhla zrušení předmětného nařízení, neboť podle ní mělo dojít k jeho vydání v rozporu s § 18 živnostenského zákona. Vydání nařízení obsahující pouze zákaz podomního a pochůzkového prodeje není podle názoru navrhovatelky možné, protože pro jeho vydání nemá obec zákonné zmocnění. Napadené nařízení navíc nijak nevymezuje místa pro nabídku, prodej zboží a poskytování služeb a proto je dle navrhovatelky v rozporu se zákonem.
Podstatná část argumentace navrhovatelky směřovala věcně vůči čl. II nařízení, který stanovuje, že „na území obce je možno mimo provozovnu k tomu účelu určenou zvláštním předpisem nabízet a prodávat zboží a poskytovat služby pouze na místech, která k tomu účelu Obec Vojkovice zvlášť určí nebo vyhradí“. Ústavní soud dospěl k závěru, že toto ustanovení neobstojí ze tří důvodů. Za prvé, v samotném nařízení nejsou, v rozporu se živnostenským zákonem a judikaturou Ústavního soudu (např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 27/06 nebo Pl. ÚS 1/01), konkrétní místa pro nabízení a prodej jakkoliv konkretizována; nařízení obsahuje pouze abstraktní zmocnění pro obec Vojkovice k určení takových míst pro futuro, tedy do budoucna. Druhým aspektem je zakotvení zmocnění k určení míst pro nabízení a prodej zboží a služeb do tohoto ustanovení. Není přípustné, aby nařízením rada obce delegovala na sebe či jiný orgán pravomoc k určení míst, na kterých může docházet k nabízení a prodeji zboží a služeb, protože ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona zmocňuje radu jen a pouze k tomu, aby daná místa konkrétně vymezila v nařízení, kterým vydává tržní řád. Navíc rada sama nemůže rozhodovat na základě podzákonného zmocnění v čl. II napadeného nařízení, protože podle zákona o obcích může rada rozhodovat pouze tehdy, stanoví-li tak zákon. Třetím důvodem je pak skutečnost, že v případě, že by k určení či vyhrazení míst k nabízení a prodeji zboží a služeb mimo provozovnu nedošlo, znamenalo by to paušální a plošný zákaz takového prodeje na celém území obce.
Ustanovení § 18 odst. 3 živnostenského zákona sice umožňuje omezit právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, avšak nařízení obce nemají sloužit k zamezení veškerého prodeje zboží a poskytování služeb mimo provozovnu a mají je toliko určitým způsobem usměrňovat. V tomto kontextu je třeba předmětné zmocňovací ustanovení vykládat v tom smyslu, že tato činnost musí vždy zůstat dovolena alespoň v rozsahu, který umožní skutečnou realizaci uvedeného základního práva v obci, zákaz nelze tedy vyslovit obecně a plošně vůči všem typům prodeje mimo provozovnu.
Nicméně Ústavní soud konstatoval, že nebylo nutné přistoupit ke zrušení celého napadeného nařízení, protože jak vyplývá z jeho dřívější judikatury, obec je na základě § 18 odst. 3 živnostenského zákona zmocněna stanovit svým nařízením v přenesené působnosti zákaz některých druhů prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděných mimo provozovnu v obci nebo její části (např. zákaz podomního a pochůzkového prodeje), aniž by současně musela vymezit místa a stanovit podmínky pro tuto podnikatelskou činnost ve smyslu § 18 odst. 1 živnostenského zákona. Zákaz určitých druhů nabízení a prodeje zboží a služeb není vázán na vydání tržního řádu obsahujícího veškeré náležitosti předvídané § 18 odst. 1 živnostenského zákona, a může tak být vydán nezávisle na existenci tržního řádu obsahujícího náležitosti podle § 18 odst. 1 živnostenského zákona.
Text nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/15 je dostupný 
zde (494 KB, PDF).
Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu