Ústavní soud, Brno, TZ 113/2017

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) odmítl ústavní stížnost stěžovatelky Lesní správy Lány, příspěvkové organizace Kanceláře prezidenta republiky, kterou se domáhala zrušení příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaného Okresním soudem v Rakovníku, vyslovení zákazu Policii České republiky pokračovat v porušování práv a svobod stěžovatelky a příkazu vydat věci zajištěné při prohlídce.

Opodstatněnost nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků spatřoval okresní soud ve skutečnosti, že z dosud opatřených indicií vyplývalo důvodné podezření, že by se v dotyčných prostorách a na pozemcích, které jsou ve správě Lesní správy Lány, měly nacházet dokumenty prokazující manipulaci s jednotlivými veřejnými zakázkami.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že uvedeným příkazem byla porušena její ústavně zaručená práva, protože v odůvodnění nebylo podle jejího názoru uvedeno žádné odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti nařízeného úkonu, a to i přesto, že byla prohlídka provedena před zahájením trestního stíhání. Podle stěžovatelky policie neměla dostatečný důkazní materiál k zahájení trestního stíhání, opatřila si ho tedy touto cestou, a proto by věci a poznatky získané v rámci prohlídky neměly být použity jako důkazy v trestním řízení.

Ústavní soud po posouzení argumentů stěžovatelky, obsahu napadeného rozhodnutí, protokolu o provedení prohlídky a postupu orgánů činných v trestním řízení dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Příkaz k prohlídce byl vydán v souladu se zákonem, byl též řádně odůvodněn, a proto z ústavněprávního hlediska obstojí. Z obsahu napadeného příkazu i z návrhu na jeho vydání totiž plyne, proč jej lze provést jako neodkladný a neopakovatelný úkon, když okresní soud zejména vyzdvihl jak důležitost eventuálních důkazů, tak i možnost jejich případného zničení či ukrytí podezřelými osobami. Odůvodnění tak naplňuje požadavky kladené na tento typ rozhodnutí ustálenou judikaturou Ústavního soudu a obstojí i při přezkumu ústavnosti provedených zásahů. Neopodstatněnou byla shledána rovněž námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu v Rakovníku, jelikož podle § 18 odst. 1 trestního řádu platí, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. V daném případě šlo přitom o prověřování realizace projektu týkajících se údolí vodní nádrže Klíčava, která se nachází  na území okresů Rakovník a Kladno, tedy i v územní působnosti Okresního soudu v Rakovníku.

Text usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2601/17 je dostupný  zde. (264 KB, PDF)

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu