Ústavní soud TZ 32/25
Skupina poslanců, za kterou jedná poslankyně JUDr. Alena Schillerová, podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 9 nařízení vlády č. 83/2023 Sb., o stanovení podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům, a bodu 03.29 strategického plánu společné zemědělské politiky na období 2023-2027 (strategický plán). Napadená ustanovení se týkají poskytování doplňkové redistributivní podpory příjmu pro udržitelnost zemědělcům. Jde o jednu z řady podpor poskytovaných na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 ze dne 2. 12. 2021. Doplňková redistributivní podpora se poskytuje na výměru nejvýše 150 ha zemědělské půdy a bylo na ni alokováno 23 % z přímých plateb (cca 5 miliard Kč).
Navrhovatelka nebrojila proti samotné existenci doplňkové redistributivní podpory, ale proti jejím parametrům, tedy zvolené maximální výměře a procentu alokovaných prostředků. Podstatou návrhu je argument, že napadená úprava znevýhodňuje zemědělce kolektivně podnikající prostřednictvím družstva či jiné právnické osoby, jelikož limit 150 ha se na ně uplatní jako na jeden celek. Navíc čím vyšší procento z přímých plateb je poskytnuto na doplňkovou redistributivní podporu, tím se úměrně snižuje částka vyplácená v rámci základní podpory. Výsledkem má být tržní nerovnováha a rozdíl v kvalitě výkonu vlastnického práva formou obhospodařování půdy, kdy nesdružený vlastník je zvýhodněn oproti vlastníkovi sdruženému, i když vykonávají stejná vlastnická práva k totožnému typu majetku. V konečném důsledku zemědělci údajně budou nuceni podnikat samostatně, ačkoli ke kolektivnímu výkonu podnikání mnohdy přistoupili proto, že jinak neměli podmínky a prostředky pro udržení, využívání a další rozvoj svého majetku. Razantní navýšení prostředků vyčleněných na doplňkovou redistributivní podporu bude mít podle navrhovatelky na některé zemědělce fatální dopady, a je tak zasahováno samotné jádro jejich práva podnikat. Porušeno má být i legitimní očekávání zemědělců, že z veřejné podpory budou stabilně přijímat prostředky v přiměřené výši.
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Langášek) ústavní stížnosti nevyhovělo. Zamítlo návrh na zrušení § 9 nařízení vlády a odmítlo návrh na zrušení bodu 03.29 strategického plánu.
Zemědělství je vysoce dotovaným odvětvím a doplňková redistributivní podpora je jen jedním z řady podpůrných opatření státu a Evropské unie. Izolované posouzení dopadů této podpory, jakožto jednoho z mnoha používaných nástrojů, tak není možné. Ústavní soud konstatoval, že některé stěžovatelkou vznesené výhrady vůči doplňkové redistributivní podpoře se blížily spíše politické kritice dotační ekonomiky jako takové. Nastavení hospodářského systému je nicméně záležitostí politické reprezentace, nikoliv Ústavního soudu. Rovněž není úkolem Ústavního soudu, aby určoval, konkrétně kolik procent z celkového objemu přímých plateb bude vyhrazeno zrovna na doplňkovou redistributivní podporu či konkrétně na kolik hektarů zemědělské půdy se má tato platba poskytovat. I zde jde o politickou otázku, která není na Ústavním soudu, ale na zákonodárci.
Ústavní soud nepřisvědčil argumentu, že jsou zemědělci nastavením doplňkové redistributivní podpory nuceni podnikat samostatně, neboť jako členové družstva na podporu nedosáhnou. Podle Ústavního soudu napadené nařízení do sdružovacího práva ani nezasahuje. Napadené ustanovení nařízení vlády sdružování nijak neupravuje, nezakazuje je ani neomezuje. Rozhodnutí založit či vstoupit do zemědělského družstva tedy zůstává svobodnou volbou každého.
Ústavní soud rovněž nepřisvědčil argumentaci navrhovatelky, že došlo k vytvoření neodůvodněného rozdílu mezi nesdruženým vlastníkem a vlastníkem sdruženým. Smyslem doplňkové redistributivní platby je obecně podpora podnikání v zemědělství se zaměřením na menší podnikatele. Pro účely přiznání dotace určené na podporu podnikání v zemědělství tedy zemědělského podnikatele s „pouhým“ členem zemědělského družstva (fyzickou osobou) nelze srovnávat. K nerovnému zacházení nedochází ani mezi „malými“ a „velkými“ zemědělskými podnikateli, kdy za hraniční kritérium lze pro tyto účely označit obhospodařování půdy o rozloze 150 ha. Podpora na prvních 150 ha obhospodařované půdy jednak náleží každému zemědělskému podnikateli bez ohledu na velikost. Malé a velké zemědělské subjekty pro účely státní podpory podnikání především z povahy věci nelze považovat za srovnatelné. Z postavení menších podnikatelských subjektů, na zemědělském trhu ekonomicky slabších, ostatně vychází celá řada podpůrných nástrojů a regulací napříč právním řádem. V tomto směru se tyto nástroje jistým způsobem podobají sociální podpoře.
Očekávání příjemců dotací v udržování stálé dotační podpory není legitimním očekáváním ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Výklad, že zemědělci mají bez ohledu na právní úpravu legitimní očekávání trvalého dotačního příjmu, by byl v rozporu s principem vlády na čas. Očekávání neměnnosti dotační politiky není legitimním očekáváním chráněným ústavním pořádkem.
Navrhovatelka dále nepřípadně tvrdila, že malí zemědělci díky zvýšené podpoře na trhu přetlačí zemědělské podniky sdružené v družstvu a navýšení prostředků vyčleněných na spornou podporu bude mít pro některé podniky fatální následky. Ústavní soud zdůraznil, že sdružují-li se členové družstva na základě vlastní svobodné volby za účelem podnikání v družstvu jako samostatné právnické osobě, není zásahem do jejich práva podnikat, pokud k nim stát skutečně jako k jedné osobě a jednomu podnikateli přistupuje. Jde jen logický důsledek volby jejích členů, kteří se sdružili mnohdy právě z důvodu ekonomických výhod.
Návrh na zrušení strategického plánu Ústavní soud odmítl pro nepříslušnost. Aby mohl být určitý akt jiným právním předpisem, musí jít o akt vnitrostátní povahy, tedy být přijímán a schvalován českými orgány veřejné moci na základě jejich Ústavou stanovené či předvídané kompetence. Strategický plán nelze považovat za jiný právní předpis a příslušnost Ústavního soudu k projednání návrhu na jeho zrušení nelze dovodit ani z jiných ustanovení vymezujících pravomoci Ústavního soudu.
Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 34/24 je dostupný 
zde (517 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu