Ústavní soud, Brno, TZ 89/2015
III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) vyhověl stěžovatelům a zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces.
Stěžovatelé se společně s další osobou neúspěšně domáhali žalobou na ochranu osobnosti po společnosti RING group. a. s. (později po právním nástupci společnosti AUTOMOTODROM MOST a.s.) písemné omluvy a zadostiučinění ve výši 25 000 Kč pro každého z nich. Žalovaná společnost byla provozovatelem hotelu Cascade v Mostě, kam se žalobci 10. listopadu 2005 dostavili v domnění, že mají zajištěnou rezervaci ubytování, nicméně posléze jim na recepci bylo ředitelem hotelu sděleno, že nejsou k dispozici žádné volné pokoje. Žalobci spatřovali důvod, pro který jim byla odepřena možnost ubytování, v jejich příslušnosti k romské etnické skupině, v důsledku čehož se cítili dotčeni ve svých osobnostních právech. Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl a toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobců potvrzeno Vrchním soudem v Praze. Oba soudy v dané věci aplikovaly § 133a písm. b) občanského soudního řádu (o. s. ř.). Podle odvolacího soudu nelze z tohoto ustanovení dovodit, že osobě, která se při nákupu služeb cítila být rasově diskriminována, stačí pouze tvrdit, že s ní nebylo zacházeno obvyklým či neznevýhodňujícím způsobem; toto tvrzení musí rovněž prokázat. Pokud však jde o pohnutku tohoto zacházení, tedy zda k němu došlo právě a výlučně pro její etnický původ, pak v tomto směru má pouze břemeno tvrzení, jehož vyvrácení je naopak povinností toho, kdo se měl diskriminačního jednání dopustit. Napadený rozsudku dospěl k závěru, že žalovaná společnost unesla své důkazní břemeno, neboť prokázala, že rovně zachází s hosty z jakéhokoliv etnika, rasy či národnosti.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. V projednávané věci aplikovaly obecné soudy ustanovení § 133a písm. b) o. s. ř., podle něhož pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě rasového nebo etnického původu při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. Zákonná úprava dokazování v těchto řízeních je výjimkou z obecného principu dokazování, podle něhož nese každý účastník důkazní břemeno ve vztahu k těm skutečnostem, které sám tvrdí. Osoba, která tvrdí, že je obětí diskriminace, musí nejdříve soudu předložit skutečnosti dostatečně odůvodňující závěr o existenci možné diskriminace, čímž je založena vyvratitelná domněnka, a opak – tedy že k diskriminaci nedošlo - musí dokázat žalovaná strana.
Jádrem projednávané ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů se skutkovým závěrem odvolacího soudu, podle něhož byla důvodem odmítnutí stěžovatelů obsazenost hotelu, resp. rezervace všech volných pokojů. V řízení před obecnými soudy stěžovatelé prokázali, že je zaměstnanci hotelu navzdory původnímu telefonickému příslibu odmítli ubytovat. Zatím co společnost jim telefonicky potvrdila možnost ubytování, jakmile se během krátkého času dostavili, bylo jim ubytování odmítnuto tvrzením, že všechny pokoje jsou již rezervovány. Tímto jednáním byli vystaveni diskriminaci, neboť důvod odmítnutí měl spočívat v jejich příslušnosti k romskému etniku, o které tito zaměstnanci v době rezervace nevěděli a zjistili ji až poté, co se stěžovatelé dostavili do hotelu. Není tedy sporu, že z jejich strany bylo uneseno břemeno tvrzení a že předložili skutečnosti dostatečně odůvodňující závěr o existenci možné diskriminace. Bylo tedy na společnosti provozující hotel, aby prokázala, že k diskriminaci nedošlo. Společnost v řízení tvrdila, že důvodem odmítnutí ubytování stěžovatelů byla rezervace všech neobsazených pokojů v hotelu Cascade německým podnikatelem pro účastníky komerční akce, na jejímž základě mělo být rezervováno 156 pokojů na období od 9. do 10. listopadu a 105 pokojů na období od 10. do 11 listopadu. Žádný z pokojů však nakonec obsazen nebyl, aniž by nevyžití rezervace bylo hotelu předem oznámeno, přičemž společnost v této souvislosti pouze poukázala na blíže nespecifikované důvody na straně německého klienta.
Ústavní soud dospěl k závěru, že v řízení provedené důkazy neodstraňují pochybnosti o tom, zda k vystavení objednávky všech neobsazených pokojů v hotelu Cascade na noc z 10. na 11. listopadu 2005 nedošlo jen formálně a patrně navíc dodatečně, za účelem ospravedlnění jednání zaměstnanců hotelu, kteří odmítli ubytovat stěžovatele. Objednávka téměř všech pokojů byla učiněna jen pár dní před plánovanou realizací, aby následně nebyla využita, což hotelu předem nikdo nesdělil. Nelze však přehlédnout skutečnost, že v době, kdy došlo k odmítnutí ubytování stěžovatelů, byly společnosti RING GROUP a.s. a AUTODROM MOST a.s. vzájemně propojeny, a tudíž měly obě přirozený zájem na zachování dobrého jména.
Za existujícího důkazního stavu nebylo dle názoru Ústavního soudu možné přisvědčit tvrzení žalované společnosti o obsazenosti hotelu. Pochybnosti naopak opodstatňují závěr, že společnost neunesla důkazní břemeno a nevyvrátila stěžovateli prokázanou domněnku diskriminace. Bylo povinností žalované navrhnout důkazy, které by umožnily odlišný závěr, což se nestalo, přičemž návrhům stěžovatelů o doplnění dokazování naopak soud nevyhověl. Ústavní soud rovněž nemůže souhlasit s názorem odvolacího soudu, podle něhož skutečnost, že po celou dobu předmětného incidentu nezaznělo ze strany zaměstnanců hotelu nic, z čehož by bylo možné usuzovat, že pohnutkou pro odmítnutí ubytování stěžovatelů byla jejich příslušnost k romské etnické skupině, způsobilá vyvrátit jejich tvrzení o diskriminaci. Představa, že takováto pohnutka bude dotčenému jednotlivci výslovně sdělena, je iluzorní. Jakkoliv lze samozřejmě připustit i tuto situaci, v každodenní realitě půjde spíše o výjimku, než o pravidlo.
V dalším řízení bude odvolací soud povinen postupovat v souladu se závazným právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu.
Text nálezu sp. zn. III. ÚS 1213/13 je dostupný 
zde (298 KB, PDF).
Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu