Aktuálně
Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.
Výpis aktualit
ÚS připustil, že obce mají pravomoc stanovit noční zavírací hodiny barů, hostinců a restaurací
Ústavní soud vyhlásil nález
Pl. ÚS 28/09 ze dne 2. 11. 2010, jímž vyhověl návrhu Ministerstva vnitra
a zrušil obecně závaznou vyhlášku města Břeclavi č. 5/2008, k
zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku při provozování
hostinských činností v obytné zástavbě města.
Ministerstvem napadené ustanovení čl. 3 odst. 1 vyhlášky znělo:
„V obytné zástavbě města se stanovuje konec provozní doby hostinských provozoven takto:
a) ve dnech předcházejících dnu pracovního klidu na 24.00 hodin,
b) v ostatních dnech na 22.00 hodin,
přičemž počátek provozní doby je každý den nejdříve v 6.00 hodin.“.
Ministerstvo
vnitra spatřovalo ve znění ustanovení čl. 3 odst. 1 vyhlášky rozpor se
zákonem. Podle něj – opíraje se o dosavadní nálezy Ústavního soudu –
nemají obce možnost regulovat provozní dobu pohostinství, neboť se jedná
o upravování rozsahu podnikatelských aktivit. Takové omezování
podnikání naráží podle ministerstva na základní právo podnikat a
provozovat jinou hospodářskou činnost, zaručené článkem 26 odst. 1
Listiny základních práv a svobod.
Ústavní
soud návrhu ministerstva vyhověl a napadenou vyhlášku zrušil, avšak z
jiných důvodů, než ministerstvo navrhovalo. Napadenou vyhlášku zrušil
proto, že byla při vymezení zavíracích hodin neurčitá, neboť vzhledem k
neurčitému pojmu „obytná zástavba“ nebylo zřejmé, na jaká zařízení se
omezení vztahuje.
Pokud
však šlo o ministerstvem nastolenou otázku nedostatku pravomoci obcí, a
to je podstatné, změnil Ústavní soud svůj dosavadní názor, který v
minulosti ve svých nálezech zastával. Konstatoval, že „za situace,
kdy provozováním hostinské činnosti v nočních hodinách může docházet k
narušování veřejného pořádku, má obec možnost na základě zmocnění
vyplývajícího z § 10 zákona o obcích a čl. 104 Ústavy stanovit
povinnosti subjektům tuto činnost provozujícím, a to včetně povinnosti
spočívající v omezení provozní doby v nočních hodinách“.
Ke
změně názoru Ústavní soud přistoupil z několika důvodů. Přihlédl
především ke své judikatuře z posledních let, v níž Ústavní soud
postupně – s ohledem na nové zkušenosti a poznatky v oblasti obecní
normotvorby – překonává svůj původně restriktivní postoj k obecním
vyhláškám (srov. nález ve věci tzv. jirkovské vyhlášky Pl. ÚS 45/06,
který otevřeně deklaroval možnost stanovovat právní povinnosti v
oblastech samostatné působnosti obce, aniž by k tomu bylo třeba zvláštní
zákonné zmocnění, a zcela čerstvý nález Pl. ÚS 11/09
ze dne 7.9.2010, týkající se problematiky regulace konzumace alkoholu
na veřejných prostranstvích, tj. problematiky s provozováním
pohostinství související). Povšiml si také trendu ve zřizování dalších
četných provozoven (hostinských zařízení, heren atd.), které svým
provozem, zejména v nočních hodinách, narušují pokojné bydlení, přičemž
negativní důsledky zasahující do práva občanů na ochranu soukromí a
nerušeného užívání jejich domovů se nedaří eliminovat (ani postihovat)
jinými prostředky regulace (zákaz nadměrného hluku, zákaz požívání
alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích). Poznamenal také, že
výslovné zákonné zmocnění ke stanovení zavíracích hodin v § 96 zákona č.
258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, bylo zrušeno s účinností od
1. října 2003 právě s ohledem na to, že obce měly mít – dle důvodové
zprávy k novele zákona – možnost tyto záležitosti upravit v režimu
místních záležitostí veřejného pořádku. Ústavní soud vzal v úvahu
argumentaci města Břeclav, a to především s ohledem na deklarovaný
předmět a cíl vyhlášky, jejímž účelem není ochrana zdraví, nýbrž
zabezpečení záležitostí veřejného pořádku regulací nežádoucích důsledků
provozování hostinských činností v nočních hodinách, a vyslyšel též
stanovisko veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského i jeho předchůdce
Otakara Motejla, podle nichž jestliže v konkrétním případě dojde k
omezení provozní doby hostinských zařízení, chrání se tím nejen veřejný
zájem, ale současně i právo na pokojné bydlení a spánek, jakožto součást
práva na ochranu soukromého a rodinného života v širším slova smyslu
(čl. 10 odst. 2 Listiny).
Soudkyní
zpravodajkou byla Dagmar Lastovecká. Odlišné stanovisko pouze k
odůvodnění nálezu si vyhradily soudkyně Ivana Janů a Michaela Židlická.
Ústní
jednání ve věci proběhlo za účasti veřejného ochránce práv Pavla
Varvařovského již 14. 10. 2010; Ústavní soud poté jednání odročil na
neurčito za účelem přijetí a vyhlášení rozhodnutí. Teprve na uzavřeném
jednání pléna Ústavního soudu 2. 11. 2010 došlo k ukončení porady soudců
a k přijetí nálezu, který byl dnes vyhlášen.
Text nálezu je k dispozici zde (271 KB, PDF).
Tomáš Langášek
generální sekretář Ústavního soudu