Ústavní soud, Brno, TZ 137/2017

III. senát v souvislosti s jím projednávanou ústavní stížností vedenou pod sp. zn. III. ÚS 2670/15 dospěl k právnímu názoru, který je v rozporu s částí judikatury Ústavního soudu (viz body 4 až 11 stanoviska) a opačný názor byl vyjádřen i formou nálezu. Proto k jeho překonání bylo nezbytné v souladu s § 23 zákona o Ústavním soudu předložit otázku k posouzení plénu.

Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Milada Tomková) přijalo dne 28. listopadu 2017 toto stanovisko:

I. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

III. Ustanovení § 237 občanského soudního řádu ve spojení s čl. 4 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu.

Toto stanovisko se vztahuje i na ústavní stížnosti již Ústavnímu soudu podané a dosud nerozhodnuté.

K odůvodnění navazujícímu na výrok III. stanoviska uplatnil disent soudce Ludvík David.

Text stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 včetně disentu je dostupný  zde (330 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu