Ústavní soud PV 3/2025

Ústavní soud poprvé řešil otázku, zda smlouva uzavřená mezi studentem a soukromou vysokou školou je smlouvou spotřebitelskou. Podle Ústavního soudu tomu tak je, proto se uplatní výjimka ze zákonné výluky civilního dovolání.

Soukromá vysoká škola se po stěžovatelce (jako své bývalé studentce) domáhala žalobou zaplacení částky 45 800 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby 43 800 Kč. Žalobu opírala o neuhrazené školné za akademický rok 2020/2021, k jehož placení se stěžovatelka zavázala na základě smlouvy o studiu uzavřené dne 24. 8. 2020. Proti tomu se stěžovatelka ohradila. Škola jí prý neumožnila studium řádně začít, proto se rozhodla studium ke dni 6. 10. 2020 ukončit. Bránila se též tím, že smlouva o studiu je v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s právy spotřebitele.

Okresní soud rozhodoval v této věci dvakrát. Vždy dal soukromé vysoké škole za pravdu a vyhověl žalobě. Námitkám stěžovatelky nepřisvědčil. Škola vystavila fakturu za školné v souladu s uzavřenou smlouvou. Stěžovatelka jej měla povinnost hradit, ať už ke studiu nastoupila, či nikoli. Právní úprava v oblasti ochrany spotřebitele na tento smluvní vztah nedopadá. Stěžovatelka se vždy odvolala, poprvé úspěšně, podruhé již nikoli. Byť stěžovatelka trvala na tom, že se v této věci použije spotřebitelské právo, Krajský soud v Praze s tím nesouhlasil a podrobněji vysvětlil, zejména odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu, proč jí v dané věci nesvědčí ochrana spotřebitelských práv. Nejvyšší soud se následným dovoláním stěžovatelky věcně nezabýval. Odmítl jej jako objektivně nepřípustné. Směřovalo totiž proti rozhodnutí vydanému v řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč [§ 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu].

Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Zdeněk Kühn) zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání. Rozhodnutí porušilo základní právo stěžovatelky na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Žalobní nárok v podobě neuhrazeného školného vyplýval ze soukromoprávního vztahu ze spotřebitelské smlouvy. Podle Ústavního soudu se tedy uplatní zákonná výjimka z výluky civilního dovolání, kterou však Nejvyšší soud odmítl použít. Pochybení Nejvyššího soudu pramenilo v nesprávném výkladu, který kladl přílišný důraz na povahu podnikatelské činnosti (poskytování vzdělávání jako plnění veřejného zájmu). Ač soukromé vysoké školy plní veřejné úkoly a naplňují veřejný zájem, nemění to nic na spotřebitelské povaze smluvního vztahu studenta a soukromé školy, neboť tyto školy financují svou činnost převážně (zde dokonce výlučně) z úhrad placených studenty.

Právní věty:

I. Při uplatnění zákonné výluky z dovolání musí Nejvyšší soud pamatovat na výjimku u vztahů ze spotřebitelských smluv [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], jinak poruší právo na přístup k soudu.

II. Povaha činnosti či plnění veřejných úkolů (poskytování vzdělávání) soukromou vysokou školou nevylučuje, aby měla smlouva o vzdělávání na soukromé vysoké škole pro účely ochrany spotřebitele povahu smlouvy spotřebitelské (§ 1810 občanského zákoníku).

Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2093/24 je dostupný  zde (568 KB, PDF).