Ústavní soud PV 18/25
Stěžovatel je osobou trpící mentálním postižením s poruchami chování a smíšenou poruchou osobnosti. Z toho důvodu je omezen ve svéprávnosti, opatrovnicí je jeho matka. Stěžovatel v současnosti vykonává trest odnětí svobody. Pro výkon trestu odnětí svobody byl zařazen do věznice s ostrahou.
Po určité době podal ředitel věznice návrh na přeřazení stěžovatele do věznice se zvýšenou ostrahou, a to z důvodu opakovaného porušování zákona o výkonu trestu odnětí svobody a vnitřního řádu věznice, a to zejména tím, že stěžovatel ostatním odsouzeným krade a polyká léky, které mu nebyly předepsány, polyká šachové figurky a další věci. Stěžovatel neplní program zacházení a jsou mu opakovaně ukládány kázeňské tresty. Přeřazením do věznice se zvýšenou ostrahou má být zajištěn řádný výkon trestu a ochrana ostatních vězňů.
Napadeným usnesením okresního soudu byl stěžovatel pro další výkon trestu odnětí svobody přeřazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, je přitom stěžovatel plně schopen rozpoznávat protiprávnost svého jednání. Krádeže léků a jiných předmětů a zejména sebepoškozování je závažné porušení pořádku v rámci výkonu trestu a vybočuje z běžných kázeňských přestupků, stěžovatel se ho navíc dopouštěl opakovaně, a to i několikrát do měsíce. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud zamítl. Stěžovatel se proto obrátil na Ústavní soud.
Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová) ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil. Nedostatečným odůvodněním potřebnosti zásahu do stěžovatelova práva na osobní svobodu spočívajícího v jeho přeřazení do přísnějšího typu věznice obecné soudy porušily práva stěžovatele na soudní ochranu a na osobní svobodu.
Právní věty:
I. Rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším režimem představuje omezení práva na osobní svobodu podle článku 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a obecné soudy musejí při svém rozhodování zvažovat proporcionalitu tohoto omezení.
II. Povinností soudu rozhodujícího o přeřazení odsouzeného trpícího duševním onemocněním či mentálním postižením do přísnějšího typu věznice je zohlednit skutečnost, zda dosažení účelu takového přeřazení nemohlo být dosaženo jiným méně restriktivním způsobem, a to zejména za přijetí opatření, která představují naplnění pozitivních závazků státu spočívajících v zabezpečení specifického zacházení s těmito osobami.
III. Přeřazení odsouzeného se zdravotním postižením do přísnějšího typu věznice nemůže být důsledkem diskriminačního zacházení spočívajícího v neposkytnutí přiměřených úprav odpovídajících jeho zdravotnímu postižení. Ačkoliv otázka zajištění adekvátních podmínek výkonu trestu zdravotně postižených osob musí být primárně řešena v rámci vězeňského systému, obecné soudy nesmějí rezignovat na ochranu práv takto zranitelných osob ani při rozhodování o změně způsobu výkonu trestu podle § 324 trestního řádu.
Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3442/24 je dostupný 
zde (465 KB, PDF).