Sp. zn.: II. ÚS 3218/10

Soudce zpravodaj: Stanislav Balík

Navrhovatelé: Č.L.

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 105 Nc 16424/2007-35 ze dne 31. srpna 2010 a příkazu soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno – město, Husova 8a, Brno, k úhradě nákladů exekuce č. j. 030 EX 23569/07-18 ze dne 28. června 2010,

(náklady exekuce)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka byla na základě usnesení o nařízení exekuce vyzvána ke splnění povinnosti a zaplacení částky 13 732,00 Kč. Stěžovatelka měla uhradit částku nejpozději do 15 dnů ode dne doručení výzvy, což učinila. I přes splnění této povinnosti, jak sama uvádí, byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce v nesnížené podobě. Proti tomuto příkazu o náhradě nákladů exekuce podala stěžovatelka námitky, kterým Městský soud v Brně vyhověl a příkaz k úhradě nákladů exekuce zrušil. Když byly náklady exekuce podrobně vyčísleny znovu a v nesnížené výši, Městský soud v Brně tentokráte námitkám stěžovatelky nevyhověl. Tato v jednání městského soudu i soudního exekutora spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces.

 

 

Sp. zn.: I. ÚS 2427/11

Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová

Navrhovatelé: T.Z.

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2011 sp.zn. 8 UL 204/2011

(průtahy v řízení)

I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel ústavní stížnosti namítá porušení svých práv, když krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí (zamítnutí návrhu stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu) uvedl, že v řízení před Okresním soudem v Ústí nad Labem ve věci stěžovatele sice dochází k průtahům, jejich příčina však spočívá ve výjimečné situaci oddělení EC Okresního soudu v Ústí nad Labem, které eviduje několik desítek tisíc nevyřízených věcí, které jsou vyřizovány dle pořadí nápadu, a proto nelze návrhu stěžovatele vyhovět. Dle názoru stěžovatele spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, když je nemožnost vyhovění návrhu stěžovatele odvozována z objektivních důvodů, přičemž ty nejsou pro věc relevantní.

 

 

Sp. zn.: Pl. ÚS 29/11

Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová

Navrhovatelé: II. senát Ústavního soudu

Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: Návrh II. senátu Ústavního soudu na zrušení ust. § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve znění pozdějších předpisů

(přípustnost dovolání)

I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

II. senát Ústavního soudu vedl řízení ve věci stěžovatelky – právnické osoby, která se domáhala mj. zrušení rozsudku Nejvyššího soudu, neboť má za to, že v důsledku tohoto rozhodnutí porušily obecné soudy její základní právo na spravedlivý proces. V průběhu řízení přerušil II.senát řízení o zmíněné ústavní stížnosti a navrhl plénu zrušit ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu pro jeho rozpor s ústavním pořádkem.

 

Toto ustanovení zní:

„Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, … jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.“.

 

II. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí Nejvyššího soudu zcela absentovalo odůvodnění přípustnosti dovolání, nebylo tedy patrno, která z alternativ uvedená v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. odůvodnila v dané věci úsudek o tom, že přezkoumávané rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam. II. senát Ústavního soudu nepovažuje za ústavně konformní, aby byl Nejvyššímu soudu ponechán prostor pro nepředvídatelnou úvahu o tom, zda předestřenou otázku posoudí jako otázku zásadního právního významu.

 

Podle názoru II. senátu Ústavního soudu limituje napadené ustanovení základní právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a je tak zákonem jen ve formálním smyslu. V právním státě musí být pro účastníka řízení seznatelné, zda zákonné pravidlo dopadá i na jeho případ. Za zákon v materiálním smyslu - jak tvrdí II. senát Ústavního soudu - nelze považovat takovou právní úpravu, která svojí vágností a neurčitostí neumožňuje účastníkovi řízení přizpůsobit své chování zákonu a neumožňuje mu tedy ani kvalifikované rozhodnutí o podání či nepodání dovolání.

 

 

Sp. zn.: III. ÚS 3659/10

Soudce zpravodaj: Jiří Mucha

Navrhovatelé: V. N. T.

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 2. 2010 č. j. 20 C 177/2009-45 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2010 č. j. 64 Co 225/2010-74

návrh na zrušení ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění zákona č. 160/2006 Sb.,

(právo na spravedlivý proces)

I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel se domáhá zrušení výše uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž současně navrhuje zrušení ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

 

Rozhodnutím obvodního soudu pro Prahu 2 byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti na zaplacení náhrady škody vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Obvodní soud dovodil, požadovanou náhradu škody nelze přiznat, neboť nejsou splněny všechny zákonné podmínky. Ačkoliv objektivně existuje nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele, jsou doloženy náklady vynaložené stěžovatelem na obhajobu a existuje příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou, stěžovatel nepodal proti usnesení o zahájení trestního stíhání v zákonné lhůtě stížnost. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.