Stěžovatel vedl spor se svou pojišťovnou, která se po něm domáhala částky jen mírně převyšující 500,- Kč. Soudem byl následně vydán platební rozkaz na tuto částku a stěžovatel ji uhradil. Odvolal se však proti výroku o náhradě nákladů, podle něhož by měl mít povinnost nahradit pojišťovně náklady za právní zastoupení, a to v částce dvanáctkrát vyšší, než byla samotná sporná částka. Odvolací soud mu však nevyhověl s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, která uvádí, že při určování odměny za zastupování advokátem nebo notářem nejsou důvodem pro postup podle ustanovení zvláštního právního předpisu okolnosti, že advokát činil v řízení úkony formou automatizovaných výstupů a podáni, že spor je veden o nízkou částku, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná. Ve světle aktuální judikatury Ústavního soudu však stěžovatel tvrdí, že takto formalistickým postupem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.