IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 8. 2012 15:30 - 7. 8. 2012 16:00
Sp. zn.: IV. ÚS 3782/11
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: Ing. J. K., zastoupený JUDr. Ivanem Werlem, advokátem
advokátní kanceláře se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti směřující proti usnesení
Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 997/2011-394 ze dne 13. října 2011, proti
rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 264/2010-318 ze dne 22.
září 2010 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 23 C
66/2004-267 ze dne 19. dubna 2010, spojené s návrhem na přednostní
projednání
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatel se domáhá zrušení citovaných rozhodnutí z důvodu porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na porušení čl. 90 Ústavy České republiky.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, kterou se po žalovaném vedlejším účastníkovi domáhal zaplacení částky 359.177,- Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po dobu od ukončení pracovní neschopnosti a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel požadoval měsíční částky ve výši rozdílu mezi jeho průměrným příjmem před úrazem a výší plného invalidního důchodu stěžovatele valorizovaného pro příslušný rok. Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že postupem obecných soudů byla flagrantním způsobem porušena jeho základní práva. Podle stěžovatele se v řízení objevila celá řada závažných vad ústavněprávních rozměrů. Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatele nespravedlivá a ústavně zcela nekonformní a soudní řízení v této věci se podle stěžovatele naprosto vymykalo principům. Stěžovatel nesouhlasí s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními obecných soudů a zastává názor, že k poškození jeho zdraví, které utrpěl, došlo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, a jeho úraz je tedy úrazem pracovním.