Sp. zn.: I. ÚS 1826/11

Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová

Navrhovatelé: J.P., zastoupená Mgr. Kateřinou Hrubou, advokátkou se sídlem nám. 14. října 1307/2, Praha 5

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011 sp. zn. 33 Cdo 5384/2008 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. 38 Co 145/2008

I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Manžel stěžovatelky a stěžovatelka uzavřeli za trvání svého manželství úvěrovou smlouvu s bankou na téměř 2 miliony korun, jejíž plnění bylo chráněno zástavou na nemovitosti - penzionu. Stěžovatelka se po roce rozvedla a předpokládala, že v případě problémů se splácením manželova úvěru se banka může zhojit na zastavené nemovitosti. Banka však posléze zjistila, že manžel stěžovatelky v žádosti o úvěr předložil padělané dokumenty a nemovitost je již zastavena. Jelikož manžel byl odsouzen za úvěrový podvod, zažalovala banka stěžovatelku o tři miliony korun jako jednu ze stran původní úvěrové smlouvy.

 

Okresní soud tuto žalobu zamítl, protože zhodnotil jako účinné namítnutí relativní neplatnosti úvěrové smlouvy. Krajský soud však jeho rozsudek změnil tak, že stěžovatelce uložil zaplatit požadovanou částku. Nejvyšší soud nakonec svým rozsudkem podpořil rozhodnutí odvolacího soudu a stěžovatelčino dovolání nebylo úspěšné. Stěžovatelka tak navrhuje zrušení shora uvedených rozhodnutí pro porušení řady svých základních práv.

 

 

Sp. zn.: III. ÚS 2260/10

Soudce zpravodaj: Jan Musil

Navrhovatelé: Ch.T.V.

Přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2010 č. j. 5 Tdo 539/2010, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 8. 2009 č. j. 23 To 329/2009 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2009 č. j. 6 T 126/2008

(právo na spravedlivý proces, prohlídka jiných prostor, materiální znak trestného činu)

I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

 

Stěžovatel spatřuje zásah do svého práva na ochranu soukromí v tom, že v přípravném trestním řízení byla provedena nezákonná prohlídka nákupních prostor užívaných stěžovatelem. Nezákonnost prohlídky shledává zřejmou v tom, že prohlídka nebyla nařízena soudcem, byla provedena celními orgány, které prý v dané věci neměly status orgánu činného v trestním řízení, s provedením nevyslovil předchozí souhlas státní zástupce, nebyla náležitě zdůvodněna neodkladnost prohlídky, stěžovatel nebyl před provedením prohlídky vyslechnut a nebyl vyzván k dobrovolnému vydání věci.

 

Na základě shora uvedených rozsudků byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu, kterého se dopustil tím, že na svém stánku nabízel 29 kusů textilního zboží označeného padělanými ochrannými známkami zahraničních firem. Domáhá se proto jejich zrušení.