Sp. zn.: II. ÚS 790/10

Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým

Navrhovatelé: E.W.zastoupený Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2010, č. j. 13 Co 389/2008-69 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 4. 2008, č. j. 22 C 291/2007-21

(Formalistické lpění na vyčerpání opravných prostředků jako podmínky pro uplatnění nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb.)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel se žalobou domáhal náhrady škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím, a to v rozsahu nákladů, které vynaložil na svoji obhajobu. Proti stěžovateli bylo v březnu 2005 zahájeno trestní stíhání, které vyústilo v podání obžaloby. Té jej však zprostil soud s tím, že v obžalobě označený skutek nebyl trestným činem. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 byla žaloba na náhradu zamítnuta, neboť si stěžovatel nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a nesplnil tak zákonnou podmínku. Městský soud v Praze – jakožto odvolací soud - tento rozsudek potvrdil.

 

Rozhodnutí odvolacího soudu následně zrušil Ústavní soud. Městský soud v Praze však novým rozsudkem (nyní napadeným) vyhodnotil i napodruhé odvolání jako stěžovatele jako nedůvodné a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv garantujících mu spravedlivé projednání věci a právo na náhradu škody, kterou mu veřejná moc způsobí nezákonným rozhodnutím.

 

 

Sp. zn.: II. ÚS 2159/11

Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým

Navrhovatelé: MUDr. J.R. a J.R.,

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2011, č. j. 20 Co 114/2011-62

(Odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají porušení práva na spravedlivý proces, neboť jim nebyla přiznána náhrada škody vyplývající z odpovědnosti státu. Škoda jim měla být způsobena tím, že dovolací soud v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 nepřiznal stěžovatelům náhradu nákladů právního zastoupení, přestože tyto náklady vynaložili a v řízení byli úspěšní. Na základě této skutečnosti následně podali oba stěžovatelé žalobu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Žaloba však byla odvolacím soudem zamítnuta s odůvodněním, že se nejedná o nesprávný úřední postup, nýbrž o nezákonné rozhodnutí, které by muselo být jako nezákonné zrušeno a jelikož stěžovatelé proti tomuto rozhodnutí nepodali ústavní stížnost, musela být jejich žaloba zamítnuta. S tímto závěrem se stěžovatelé neztotožňují a brojí proti němu ústavní stížností.

 

 

Sp. zn.: I. ÚS 145/09

Soudce zpravodaj: Vojen Güttler

Navrhovatelé: P. D. T.

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2008, č. j. 1 As 84/2008-39

(odkladný účinek odvolání)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Policie České republiky rozhodla o správním vyhoštění stěžovatele na danou dobu spolu se stanovením lhůty pro vycestování. Zároveň bylo rozhodnuto o vyloučení odkladného účinku odvolání. Stěžovatel napadl výrok o vyloučení odkladného účinku jako samostatné rozhodnutí způsobilé k projednání u správního soudu žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji svým usnesením odmítl s tím, že se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, které je vyloučeno ze soudního přezkumu. Toto rozhodnutí pak stěžovatel napadl kasační stížností, v níž se domáhal zrušení napadaného usnesení. Nejvyšší správní soud však kasační stížnost stěžovatele zamítl.

 

Stěžovatel uvádí, že byla současně vedena i další řízení s jinými účastníky o obdobném předmětu řízení, kdy rovněž ve věci správního vyhoštění došlo k vyloučení odkladného účinku odvolání. Tito účastníci však byli v řízení před Nejvyšším správním soudem úspěšní, neboť ten napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s tím, že mohlo dojít k zásahu do základních lidských práv účastníka. V obou věcech byly žaloby a rovněž i kasační stížnosti podány stejným právním zástupcem a vzhledem k obdobné skutkové a právní situaci byly totožného obsahu. Stěžovatel dále namítá, že vyloučením odkladného účinku odvolání ve věci správního vyhoštění je cizinec nucen do doby pravomocného vyřízení věcí a po dobu případně podané žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění opustit území České republiky (v tomto případě do Vietnamu) a objektivně není možné zajistit jeho účast na řízení tak, aby cizinec mohl v plné míře uplatnit svá práva. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu tak podle stěžovatele došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces.

 

 

Sp. zn.: III. ÚS 2568/08

Soudce zpravodaj: Jan Musil

Navrhovatelé: J.L.

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. září 2008 č. j. 25 Cdo 4950/2007-68, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2007 č. j. 13 Co 178/2007-53 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. prosince 2006 č. j. 24 C 171/2005-36

(regulované nájemné)

I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 domáhal proti žalované České republice – Ministerstvu financí zaplacení rozdílu mezi regulovaným a obvyklým nájemným v Praze, ve výši 58 528,- Kč s příslušenstvím, a to za období od 1. 8. 2002 do 19. 3. 2003 včetně. Žalovanou částku tvořil rozdíl mezi regulovaným a tržním nájemným. Žaloba však byla zamítnuta. Podle názoru soudu prvního stupně se nelze dovolávat neexistence právní úpravy jako důvodu vzniku nároku, neboť, i když byla tehdy platná právní úprava později shledána Ústavním soudem protiústavní, do doby jejího zrušení Ústavním soudem se bezpochyby jednalo o platnou právní úpravu i proto, že nálezy Ústavního soudu nemají zpětnou účinnost. Odvolání stěžovatele, ani následné dovolání nebylo úspěšné.

 

Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v tom, že mu soud neposkytl poučení v rozsahu vymezeném nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05, tedy že při absenci právní úpravy umožňující jednostranné zvýšení nájemného v bytech stěžovatele neseznámil s principy jím dotvářeného práva, takže ten neměl možnost na změněný přístup k uvedené problematice reagovat.

 

 

Sp. zn.: IV. ÚS 3370/10

Soudce zpravodaj: Michaela Židlická

Navrhovatelé: 1) SED servis s. r. o., se sídlem Husova 402, Louny, a 2) LEGIOS a. s., se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4 - Nusle, zastoupených Mgr. Alešem Váňou, advokátem se sídlem Svahová 4, Karlovy Vary

Řízení o ústavní stížnosti

(ústavní stížnost proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Lounech dne 13. 10. 2010 č. j. 0 Nt 1019/2010 9, a o návrhu na vydání usnesení o naléhavosti věci a o návrhu na vydání předběžného opatření)

I. poschodí, senátní místnost č. 151