I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.02.2025 09:30 do: 18.02.2025 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2364/24
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2024 č. j. 55 Co 115/2024-521
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, právo rodiče na péči o děti a jejich výchovu
Označení navrhovatelů:  Mgr. J. T., zastoupená JUDr. Jiřím Novákem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka (matka dětí) se v roce 2022 domáhala úpravy poměrů nezletilých dětí, které měla v té době ve střídavé péči s otcem – vedlejším účastníkem. Střídavá péče byla rozložena rovnoměrně v týdenním intervalu na základě dohody rodičů schválené soudem v roce 2021. Obvodní soud nejprve rozsudkem z února 2024 svěřil nezletilé děti do tzv. asymetrické střídavé péče rodičů tak, že v péči otce budou každý sudý týden od středy do neděle a u matky (stěžovatelky) po zbývající dobu. Neshledal překážky střídavé péče. Vzal však v úvahu stanovisko dětí, které si přály být více u matky.  Městský soud v Praze napadeným rozsudkem k odvolání otce (vedlejšího účastníka a) změnil rozsudek obvodního soudu tak, že zamítl návrh stěžovatelky na změnu péče (děti se tedy vrátily do rovnoměrné střídavé péče).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že městský soud se nevypořádal s jejími tvrzeními a důkazními návrhy, nesprávně zjistil skutkový stav, zcela ignoroval participační práva nezletilých dětí a rozhodl v rozporu s jejich nejlepším zájmem. Rozhodnutí městského soudu bylo nepředvídatelné, odporuje ustálené judikatuře a postrádá náležité odůvodnění. Městský soud porušil i zásadu rovnosti účastníků řízení.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.02.2025 09:30 do: 18.02.2025 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3213/24
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2024 č. j. 12 Co 199/2024-111
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, právo na náhradu škody, právo na ochranu vlastnictví
Označení navrhovatelů:  J. S., zastoupen advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Případ se týká problematiky náhrady nákladů řízení. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s rozhodnutím městského soudu o nákladech odvolacího řízení. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, že vedlejší účastnice byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, a proto jí přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vedlejší účastnice však byla procesně úspěšná jen částečně. Dále namítá, že výše plnění v předmětné věci závisela na úvaze soudu, což se mělo promítnout do rozhodnutí městského soudu jako odvolacího soudu o nákladech řízení. Stěžovatel poukazuje na to, že rozhodnutí městského soudu ve vztahu k nákladům odvolacího řízení nerespektuje nálezovou judikaturu Ústavního soudu citovanou v jeho ústavní stížnosti.

Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal po vedlejší účastnici jako žalované zaplacení částky 500 000 Kč s odůvodněním, že mu rozhodnutím Okresního soudu v Chebu byla vyslovena účast na soudních rehabilitacích ve vztahu k jeho nezákonnému omezení na osobní svobodě od 7. 11. 1983 do 17. 11. 1983. Nárokoval po vedlejší účastnici odškodnění za újmu na zdraví – bolestné a ztížené společenské uplatnění (dále jen „ZSU“) s odůvodněním, že dne 7. 10. 2019 podal u vedlejší účastnice návrh na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Vedlejší účastnice stěžovateli částečně vyhověla, když mu přiznala odškodnění za bolestné (chirurgické hledisko), ale odmítla přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestné spojené s psychickým hlediskem, neboť k prokázání těchto nároků byly předloženy pouze listiny v německém jazyce. Stěžovatel proto nechal pořídit překlad příslušných listin a dne 14. 4. 2020 požádal o dodatečné odškodnění.

Rozsudkem z března 2024 Obvodní soud pro Prahu 2 uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli částku 135 000 Kč (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se stěžovatel po vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky 350 000 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Obvodní soud konstatoval, že odpovídající výše odškodnění za ZSU činí u stěžovatele 15 000 Kč. Dále dovodil, že v projednávané věci jde o výjimečný případ zvláštního zřetele hodný, který odůvodňuje postup soudu podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. navýšením vypočtené základní částky na její desetinásobek, a proto stěžovateli přiznal odškodnění za ZSU ve výši 150 000 Kč. S ohledem na to, že stěžovateli již byla částka 15 000 Kč pravomocně přiznána, obvodní soud mu výrokem I. přiznal zbývající částku 135 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Obvodní soud dále dospěl k závěru, že odškodnila-li sama vedlejší účastnice stěžovatele částkou 16 250 Kč za utrpěnou (nespornou) újmu v podobě bolestného, přiznala stěžovateli přibližně šestnáctinásobek částky vypočtené na základě vyhlášky č. 32/1965 Sb., proto vedlejší účastnicí přiznanou částku nelze považovat za nepřiměřeně nízkou. Obvodní soud proto výrokem II. zamítl nárok stěžovatele na zaplacení částky 50 000 Kč jako náhrady za bolestné. Výrok III. o náhradě nákladů řízení odůvodnil obvodní soud odkazem § 142 odst. 2 o.s.ř., s tím, že stěžovatel ve své žalobě uplatnil dva nároky – nárok na odškodnění za bolestné a nárok na odškodnění za ztížené společenské uplatnění.

Proti výrokům II. a III. rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Městský soud napadeným rozhodnutím rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku II. potvrdil a ve výroku III. o nákladech řízení jej změnil tak, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli náklady řízení ve výši 30 600 Kč (výrok I.). Ve výroku II. městský soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.02.2025 10:00 do: 18.02.2025 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1732/23
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2023 č. j. 3 Ads 125/2019-57, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2023 č. j. 2 Ads 1/2020-90
Stručná charakteristika:  Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů:  K. s. v. s.r.o., zast. JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Klíčovou otázkou před Ústavním soudem bylo, jaké jsou intertemporální (časové) účinky změny judikatury na probíhající řízení před správními soudy. Stěžovatelka opakovaně žádala úřad práce o vymezení dvou chráněných pracovních míst. Úřad práce však žádost zamítl. Jeho reakce ale nesplňovala základní požadavky stanovené správním řádem pro rozhodnutí. Proto ji stěžovatelka napadla odvoláním. Stěžovatelka obdržela od úřadu vyrozumění, že je písemnost aktem, proti němuž zákon nepřipouští opravný prostředek s odkazem na povahu dohody o zřízení chráněných míst, která je podle odůvodnění úřadu práce dvoustranným právním úkonem vyžadujícím souhlas obou stran. Stěžovatelka napadla toto vyrozumění správní žalobou.

Městský soud dospěl opakovaně k závěru, že sdělení o neuzavření dohody o vymezení chráněného pracovního místa není správním rozhodnutím. V řízení jde o dohodu veřejnoprávní, jíž je fakticky poskytována žadateli dotace. Odmítnutí jejího uzavření ze strany správního orgánu znamená, že úřad práce neakceptoval nabídku k uzavření veřejnoprávní smlouvy. Není-li smlouva uzavřena, odmítnutí jejího uzavření nezakládá spor z veřejnoprávní smlouvy. Správným žalobním typem byla podle soudu žaloba o určení nezákonného zásahu a jeho zákazu. Později proběhla úprava petitu, městský soud změnu žaloby připustil a v plném rozsahu žalobě vyhověl.

Úřad práce se následně proti oběma rozhodnutím bránil kasačními stížnostmi k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud dospěl v obou případech k závěru, že postup městského soudu byl v souladu s tehdy ustálenou judikaturou. Nesprávnost právního názoru městského soudu vyšla najevo až v kontextu rozsudku rozšířeného senátu ze dne 23. 2. 2022, čj. 4 As 65/2018-85. Podle něj je sporem z veřejnoprávní smlouvy, který řeší správní orgán ve sporném řízení (§ 141 správního řádu), také spor o uzavření veřejnoprávní smlouvy. To pro účastníky znamená, že spor měl řešit  nadřízený správní orgán – nikoliv jako první soud, navíc cestou zásahové žaloby. Nejvyšší správní soud v obou případech rozsudek městského soudu zrušit. Vzhledem k tomu, že ve světle pozdějšího rozhodnutí rozšířeného senátu byly podle něj již v řízení před městským soudem důvody pro odmítnutí žaloby, rozhodl současně se zrušením rozhodnutí městského soudu též o odmítnutí návrhu.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.02.2025 10:30 do: 18.02.2025 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2048/23
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2023 č. j. 22 Cdo 1244/2023-300, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. listopadu 2022 č. j. 22 Co 234/2022-260 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. dubna 2022 č. j. 20 C 183/2020-217
Stručná charakteristika:  Právo vlastnit majetek, nabývání majetku Právo na soudní a jinou právní ochranu Rovnost účastníků řízení Práva účastníka soudního řízení
Označení navrhovatelů:  European Staal Czech Republic s.r.o. (dříve Mechel Service Stahlhandel Czech Republic s.r.o.), zastoupená Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Před Ústavním soudem stěžovatelka namítala, že dovolání netrpí uvedenou vadou, a rozhodnutí Nejvyššího soudu je proto na místě zrušit.

Před obecnými soudy se stěžovatelka a vedlejší účastnice přou o vlastnictví výhybky, která spojuje vlečku stěžovatelky s vlečkou vedlejší účastnice. Okresní soud v Pardubicích  a Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v napadených rozhodnutích dospěly k závěru, že vedlejší účastnice má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k výhybce. Vyřešení této otázky je podle nich potřebné nejen kvůli možným sporům o náklady na údržbu či opravy výhybky, ale i proto, aby bylo zřejmé, kdo v souvislosti s výhybkou má vystupovat u správních orgánů, jako je drážní úřad. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání odmítl jako nepřípustné. Nejvyšší soud se nezabýval částí stěžovatelčina dovolání, neboť podle něj stěžovatelka nevymezila, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.02.2025 08:30 do: 19.02.2025 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 58/25
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 195/2023-140 ze dne 12. 11. 2024.
Stručná charakteristika:  náklady řízení
Označení navrhovatelů:  K. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní soud se zabýval otázkou, zda Krajský soud v Brně při rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů řízení a výpočtu odměny za právní zastoupení stěžovatelky postupoval ústavně konformním způsobem, a to konkrétně ve vztahu ke stanovení tarifní hodnoty u nároků na náhradu nemajetkové újmy za vytrpěné bolesti.

Městský soud v Brně rozsudkem z června 2023 uložil žalované první vedlejší účastnici řízení povinnost zaplatit stěžovatelce částku 77 024 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady nemajetkové újmy na zdraví, která stěžovatelce vznikla v souvislosti s jejím pádem v dopravním prostředku provozovaném první vedlejší účastnicí řízení dne 11. 6. 2019 (výrok I.) Vedlejším účastnicím řízení uložil povinnost zaplatit stěžovatelce rovným dílem náhradu nákladů řízení ve výši 54 369 Kč (výrok II.). Stejně rozhodl o náhradě nákladů státu ve výši 5 826 Kč (výrok III.). K odvolání první vedlejší účastnice řízení ve věci rozhodoval krajský soud, který napadeným rozsudkem změnil meritorní výrok rozhodnutí městského soudu jen stran příslušenství nároku, jinak jej potvrdil (výrok I.). Krajský soud dále změnil nákladový výrok II. rozhodnutí městského soudu tak, že vedlejší účastnice řízení jsou povinny společně a nerozdílně nahradit stěžovatelce náklady (nalézacího) řízení v částce 40 477 Kč (výrok II.) a současně rozhodl o povinnosti vedlejších účastnic řízení nahradit stěžovatelce společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 8 325 Kč (výrok III.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV.) a vrácení zaplaceného soudního poplatku (výrok V.). Stěžovatelka nesouhlasí s nákladovými výroky II. a III. rozhodnutí krajského soudu a napadá je ústavní stížností, v níž namítá porušení svých základních práv