IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.10.2018 14:00 do: 29.10.2018 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 597/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2017, č. j. 3 Tdo 1305/2017-19, Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2017, č. j. 5 To 148/2017-530, a proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. března 2017, č. j. 2 T 109/2015-471
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces, opravné prostředky
Označení navrhovatelů: R. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Hodoníně uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle ustanovení § 143 odst. 1 trestního zákoníku, a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, podmíněně odloženému na zkušební dobu jednoho roku, a odkázal poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních; uvedený rozsudek Krajský soud v Brně zrušil a věc vrátil k novému projednání. Ve výroku označeným rozsudkem uznal Okresní soud v Hodoníně stěžovatele vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku, a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, podmíněně odloženému na zkušební dobu jednoho roku, a odkázal poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně napadeným usnesením zrušil výrok o náhradě škody; Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatele odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti mj. namítá, že soudy pominuly princip omezené důvěry v dopravě a zákonem stanovenou přednost železniční dopravy. Je proto přesvědčen, že při rozhodování porušily jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.10.2018 14:30 do: 29.10.2018 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3009/17
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, č. j. 23 Cdo 4513/2016-155
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces; překvapivost rozhodnutí; aktivní legitimace
Označení navrhovatelů: Mgr. P. B., Ph.D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se rozhodla v roce 2007 koupit nemovitosti – rodinný dům a pozemky. Z tohoto důvodu uzavřela dne 21. 3. 2007 s Hypoteční bankou, a. s. smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru, na základě které byl stěžovatelce poskytnut úvěr ve výši 4 650 000 Kč. Hypoteční banka zároveň nabídla stěžovatelce možnost pojištění poskytnutého úvěru, ta nabídku přijala a přihláškou ze dne 21. 3. 2007 přistoupila k pojištění úvěru pro případ smrti nebo plné invalidity na základě rámcové pojistné smlouvy ze dne 22. 1. 2007 uzavřené mezi vedlejší účastnicí jakožto pojistitelem a Hypoteční bankou jako pojistníkem. Následně se u stěžovatelky projevily vážné zdravotní problémy a dne 25. 2. 2010 rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení o její invaliditě III. stupně. Stěžovatelka v návaznosti na nastalou pojistnou událost požadovala od vedlejší účastnice pojistné plnění vyplývající ze sjednaného pojištění úvěru, které jí však nebylo poskytnuto, neboť podle vedlejší účastnice stěžovatelka v přihlášce k pojištění neuvedla pravdivé informace o svém zdravotním stavu a záměrně zamlčela skutečnost, že se v době před sjednáním pojištění léčila s chronickým onemocněním dýchacích cest. Stěžovatelka proto podala žalobu u Okresního soudu v Pardubicích a domáhala se zaplacení pojistného plnění. Okresní soud zamítl žalobu stěžovatelky o 2 662 500 Kč s příslušenstvím a uložil jí povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení. Nalézací soud dospěl k závěru, že stěžovatelka není aktivně legitimována k podání žaloby, neboť není smluvní stranou pojistné smlouvy uzavřené mezi vedlejší účastnicí a Hypoteční bankou, a proto nemá na pojistné plnění nárok. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích následně zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem změnil usnesení krajského soudu tak, že potvrdil rozsudek okresního soudu a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího a dovolacího řízení. Nejvyšší soud zejména uvedl, že vyplývá-li právo ze smlouvy, může je vymáhat pouze ten, komu je smlouva přiznává, případně komu přiznává oprávnění takové právo vymáhat pro jiného (např. smlouva ve prospěch třetího, podle současné právní úpravy srov. § 1767 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Podle dovolacího soudu stěžovatelka není aktivně legitimována, aby se domáhala proti vedlejší účastnici plnění z pojistné smlouvy uzavřené mezi vedlejší účastnicí a Hypoteční bankou, neboť nebyla smluvní stranou pojistné smlouvy a zároveň souhlasila s tím, aby pojistníkovi – Hypoteční bance – bylo v případě vzniku pojistné události vyplaceno pojistné plnění.
Stěžovatelka zásah do svých základních práv spatřuje zejména v tom, že jí nebyla „přiznána“ aktivní legitimace k podání žaloby o zaplacení pojistného plnění; má za to, že se stala účastníkem pojistného vztahu na základě přihlášky k pojištění. Vedlejší účastnice pojistné plnění neposkytla ani po více než sedmi letech –Hypoteční banka se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhá úhrady zbývající části hypotečního úvěru, aniž by u vedlejší účastnice nárokovala pojistné plnění. Stěžovatelka rovněž poukázala na skutečnost, že vedlejší účastnice a Hypoteční banka jsou vzájemně propojeny, neboť jsou součástí jednoho holdingu. Stěžovatelka byla udržována v domnění, že úvěrová smlouva i pojistná smlouva jsou sjednávány v rámci jedné společnosti, neboť je uzavírala se stejným bankovním poradcem a na hlavičkovém papíru ČSOB. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.10.2018 09:00 do: 30.10.2018 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 725/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017 č. j. 22 Co 266/2017-420 a výroku I. rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 3. 2017 č. j. 11 P 123/2012-365.
Stručná charakteristika: Participační práva dětí
Označení navrhovatelů: D. Č.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Na základě rozsudku Okresního soudu v Nymburce z března 2013, o schválení dohody stěžovatelky a vedlejšího účastníka jako rodičů, byla nezletilá vedlejší účastnice svěřena do střídavé výchovy rodičů. V době soudního řízení, v jehož rámci byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí, bylo nezletilé vedlejší účastnici jedenáct, respektive dvanáct let.
Ústavní stížností napadeným výrokem I. rozsudku Okresního soudu v Nymburce bylo k návrhu vedlejšího účastníka ve věci významné pro nezletilou, na níž se rodiče nemohou dohodnout, rozhodnuto o nahrazení nesouhlasného stanoviska stěžovatelky tak, že je dáván souhlas s přeočkováním nezletilé vedlejší účastnice proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli acelulární pertusovou složkou spolu s aplikací páté dávky inaktivované očkovací látky proti přenosné dětské obrně. Ústavní stížností napadeným výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Praze byl rozsudek okresního soudu potvrzen.
Stěžovatelka má za to, že napadená rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto o nahrazení jejího stanoviska a souhlasu s přeočkováním nezletilé vedlejší účastnice, porušují její ústavně zaručená práva, a to právo na spravedlivý proces, včetně rovnosti účastníků řízení a dále její rodičovská práva a právo šířit informace a pečovat o zdraví své nezletilé dcery.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2018 09:00 do: 31.10.2018 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1242/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 5. 2017 č. j. 8 C 163/2016-37 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018 č. j. 15 Co 483/2017-90
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, zákon o protikomunistickém odboji, odškodnění za průtahy řízení
Označení navrhovatelů: L. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel v únoru 2012 obrátil na Ministerstvo obrany s žádostí o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle § 6 odst. 1 zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo mělo v souladu s § 71 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, o žádosti stěžovatele rozhodnout bezodkladně, nejpozději však do 30 dnů od zahájení řízení. Namísto toho však ministerstvo svým usnesením ze dne 5. 4. 2012 přerušilo řízení do doby, než mu budou předložena odborná stanoviska příslušných institucí, která měla dokázat, že činnost stěžovatele spadala pod některou z forem odboje a odporu proti komunismu, resp. zda neexistuje některá z překážek bránících vydání osvědčení. V srpnu 2015 ministerstvo stěžovateli dopisem sdělilo, že bude v řízení pokračovat a v září bylo stěžovateli osvědčení zasláno. V listopadu téhož roku stěžovatel uplatnil prostřednictvím svého právního zástupce nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem, nepřiměřenou délkou řízení podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Měl totiž za to, že řízení vedené ministerstvem o jeho žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje bylo nepřiměřeně dlouhé. Z původně požadované částky 76 800 Kč mu ministerstvo přiznalo 37 941 Kč. Stěžovatel se tedy o zbývající částku soudil. Obvodní soud pro Prahu 6 jeho žalobu zamítl a stěžovatel následně neuspěl ani u odvolacího Městského soudu v Praze.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojí proti rozsudkům obecných soudů. Namítá především, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť mu nepřiznaly dostatečné zadostiučinění za nemateriální újmu, která mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení o jeho žádosti o vydání osvědčení. Především pak rozporuje argumentaci obecných soudů, že toto řízení nelze podřadit pod čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a nelze na něj tudíž ani aplikovat stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010, kterým Nejvyšší soud převzal do své rozhodovací praxe standardy vytvořené judikaturou Evropského soudu pro lidská práva na poli práva na přiměřenou délku řízení. Stěžovatel dále poukazuje na nejednotnou aplikaci práva jednotlivými senáty městského soudu. Stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2800/16 ze dne 5. 10. 2017, z něhož plyne, že soudy musí při rozhodování o nároku na náhradu nemateriální újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení posoudit, zda předmětné správní řízení skutečně spadá pod rozsah působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2018 10:00 do: 31.10.2018 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 281/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 č. j. 22 Cdo 3598/2017-268, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017 č. j. 27 Co 40/2017-232 a rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 30. 6. 2016 č. j. 6 C 225/2010-182, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017 č. j. 27 Co 40/2017-232 a rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 30. 6. 2016 č. j. 6 C 225/2010-182
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: České Radiokomunikace, a. s., zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem Havel & Partners s. r. o., advokátní kancelář, sídlem Praha 1
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovateli byla rozsudkem Okresního soudu Praha - západ uložena povinnost do 30 dnů od právní moci odstranit stavbu (televizní vysílač - převaděč) stojící na pozemku v obci Petrov, v k. ú. Petrov u Prahy a zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku ve výši 26 430 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu podal vedlejší účastník, jakožto vlastník pozemku, na němž stavba stojí. Stěžovatel tvrdil, že ke stavbě mu náleží zákonné věcné břemeno, vedlejší účastník naopak tvrdil, že stěžovatel užíval stavbu dočasně na základě smlouvy, jejíž rozvazovací podmínka byla splněna (přechod na digitální vysílání) a právní důvod k užívání stavby na straně stěžovatele zde tedy již není. Soud prvého stupně dal za pravdu vedlejšímu účastníkovi a existenci zákonného věcného břemene neshledal. Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvého stupně tak, že prodloužil lhůtu k plnění na tři měsíce od právní moci rozsudku, jinak rozsudek soudu prvého stupně (až na drobnou změnu výroku o nákladech řízení) potvrdil. Taktéž neuznal existenci zákonného věcného břemene ke stavbě TVP Petrov, ovšem z jiných důvodů než soud prvého stupně, jehož závěry v tomto ohledu shledal nesprávnými. Stěžovatel podal dovolání s tím, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, přičemž formuloval tři právní otázky. Dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné s tím, že nastolené otázky již byly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny s odkazem na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, tudíž skutečným důvodem přípustnosti dovolání je požadavek stěžovatele, aby byly uvedené otázky nově posouzeny jinak. K uvedenému jinému posouzení však neshledal důvod.
Stěžovatel setrvává na tom, že mu svědčí zákonné věcné břemeno na zákoně § 12 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb. Obecné soudy však v napadených rozhodnutích argumentovaly smlouvou, resp. její dočasností, přičemž stěžovatel nikdy neodvozoval své právo k užívání pozemku vedlejšího účastníka od smlouvy, stěžovatel nebyl stranou této smlouvy a nájem na něj ani později nepřešel. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudků krajského soudu a okresního soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu, právo na spravedlivý proces, právo vlastnit majetek a právo podnikat.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2018 11:00 do: 31.10.2018 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1858/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 1 Nc 2078/2018-70 ze dne 21. 3. 2018
Stručná charakteristika: Právo na svobodné jednání
Označení navrhovatelů: NOEN, a. s., se sídlem Václavské náměstí 802/56, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Petrem Kšádou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V roce 2009 vedlejší účastnice ŠKODA PRAHA Invest, s. r. o., jako objednatel uzavřela se stěžovatelkou NOEN, a. s., smlouvu o dílo. Součástí této smlouvy je i příloha 1 nazvaná „Podmínky smlouvy“, která obsahuje prorogační doložku následujícího znění: „SMLUVNÍ STRANY se dohodly ve smyslu ust. § 89a [o. s. ř.] na příslušnosti soudu České republiky s místní příslušností dle sídla OBJEDNATELE.“ Později stěžovatelka a vedlejší účastnice uzavřely i dohodu o poskytnutí dodatečného zajištění. Součástí této dohody je opět prorogační doložka, která má následující znění: „Všechny spory, které vyplynou z této DOHODY, budou rozhodovány ve výlučné pravomoci soudů České republiky, jejichž příslušnost bude určena podle sídla OBJEDNATELE“. V roce 2017 podala vedlejší účastnice proti stěžovatelce žalobu, kterou se domáhá zaplacení 92 200 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o dílo. Žaloba byla podána Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Stěžovatelka ve svém vyjádření k žalobě – svém prvním úkonu v řízení – namítla, že Obvodní soud pro Prahu 1 není místně příslušný podle sjednaných prorogačních doložek. Dle vyjádření stěžovatelky by v souladu s prorogačními doložkami měl spor projednat soud místně příslušný dle sídla objednatele – vedlejší účastnice, což je Obvodní soud pro Prahu 4. Obvodní soud pro Prahu 1 považoval tuto námitku za důvodnou a proto vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Ten ovšem s postoupením věci nesouhlasil, a proto věc předložil Městskému soudu v Praze jako nadřízenému soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Ten dospěl v ústavní stížností napadeném usnesení k závěru, že stěžovatelka se nemůže jako žalovaná v civilním řízení dovolávat dohody o místní příslušnosti soudu uzavřené s vedlejší účastnicí podle § 89a o. s. ř., to by podle soudu mohl učinit pouze žalobce. Podle městského soudu je tak namísto Obvodního soudu pro Prahu 4 k projednání sporu místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 1.
Dle stěžovatelky je k projednání a rozhodnutí sporu místně příslušný pouze soud, na jehož příslušnosti se strany dohodly v prorogační doložce dle § 89a o. s. ř. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení městského soudu, neboť se domnívá, že jim bylo porušeno její právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2018 11:00 do: 31.10.2018 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2062/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2018 č. j. 25 Co 59/2018-52 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. listopadu. 2017 č. j. 26 C 59/2017-30
Označení navrhovatelů: S.U., zast. JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou, sídlem Prostějov
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka byla po dobu 47 hodin zadržena jako podezřelá podle § 76 odst. 1 trestního řádu a následně byla propuštěna, aniž by proti ní bylo zahájeno trestní stíhání. V řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 se poté domáhala po České republice jako žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). V žalobě uvedla, že u ní byla provedena domovní prohlídka, které se nemohla zúčastnit, přičemž své zadržení vnímá jako projev odplaty za to, že příslušníci policie domovní prohlídku provedli nedbale a přehlédli 200 000 Kč, které měla uloženy na zcela viditelném místě. Zadržení se údajně zásadním způsobem dotklo i jejího syna a rodičů, kteří o něj museli pečovat. Obvodní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobě částečně vyhověl a přiznal stěžovatelce 3 000 Kč s příslušenstvím. Soud vyšel z toho, že dle judikatury je sdělení obvinění, které nevyústí v odsuzující rozsudek, nezákonným rozhodnutím a je třeba v souvislosti s takto vedeným trestním řízením poškozené odškodnit. Tento výklad je dle soudu nutno vztáhnout i na případ stěžovatelky, byť byla pouze v pozici podezřelé, a proto ji odškodnit za dva dny, po které byla zadržena. Při vyčíslení výše zadostiučinění soud vyšel z odškodnění za vazbu, u níž se přiznává od 500 do 1 500 Kč. Vzhledem k okolnostem případu pak stěžovatelce přiznal 1500 Kč za každý ze dvou dnů, po které byla stěžovatelka zadržena. K odvolání žalované Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí změnil a žalobu zamítl. Podle odvolacího soudu byl postup orgánů činných v trestním řízení v souladu se zákonem. Stěžovatelka byla zadržena při splnění podmínek stanovených trestním řádem a byla propuštěna na svobodu před uplynutím 48 hodin, jak vyžaduje § 76 odst. 4 trestního řádu. Stěžovatelce byly sděleny důvody zadržení a bylo jí umožněno zvolit si obhájce, který byl přítomen jejímu výslechu. V posuzované věci tak dle soudu nedošlo k nezákonnému rozhodnutí ani nesprávnému úřednímu postupu.
Stěžovatelka považuje závěr městského soudu za rozporný s účelem zákona č. 82/1998 Sb. a základním právem na ochranu proti nezákonné ingerenci státu do ústavně zaručených práv. Stěžovatelka poukazuje na to, že stát běžně odškodňuje osoby za nesprávný úřední postup ve věcech, kdy bylo vedeno trestní stíhání a následně došlo ke zproštění obžaloby proto, že soudy nenalezly důvody pro odsouzení. Podle stěžovatelky je zadržení za situace, kdy se původní podezření nepotvrdí, zcela nepřípustným zásahem do práv zadržené osoby a jde zcela jednoznačně o nesprávný úřední postup.