I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.10.2017 10:00 do: 04.10.2017 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 741/17
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. prosince 2016 č. j. 30 Cdo 4941/2016-452 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2016 č. j. 29 Co 27/2016-337
Stručná charakteristika: Náhrada škody vůči státu
Označení navrhovatelů: Ing. S. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel čelil ode dne 12. 2. 1999 trestnímu stíhání pro trestné činy účasti na zločinném spolčení (s horní hranicí trestní sazby deset let) a padělání a pozměňování veřejné listiny, později rozšířené o nedovolené ozbrojování, v rámci něhož byl vzat do vazby. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2009 bylo toto trestní stíhání podle § 223 odst. 1 trestního řádu na návrh několika spoluobžalovaných stěžovatele zastaveno z důvodu dle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu, neboť tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, konkrétně Úmluva o ochraně základních práv a svobod. Obvodní soud konstatoval, že od sdělení obvinění uplynulo více než deset let, aniž bylo vydáno meritorní rozhodnutí, že vzhledem ke změně složení senátu by bylo nutno opakovat provedené důkazy a že vzniklými průtahy se dostává do střetu právo a povinnost státu na stíhání a potrestání pachatelů trestné činnosti s právem obžalovaných na projednání jejich záležitosti v přiměřené lhůtě. Usnesení obsahovalo poučení o možnosti podání stížnosti, která přísluší jak obžalovaným, tak státnímu zástupci; kromě toho byli účastnící poučeni o tom, že v trestním stíhání je možné pokračovat, prohlásí-li obžalovaný do 3 dnů ode dne, kdy mu bylo usnesení oznámeno, že na projednání věci trvá. Toto usnesení se stalo pravomocným dne 13. 12. 2010 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2010, kterým vzal tento soud na vědomí zpětvzetí stížnosti státní zástupkyně; stěžovateli bylo podle jeho tvrzení toto usnesení doručeno až dne 14. 3. 2011. Dne 10. 6. 2011 neúspěšně požádal stěžovatel Ministerstvo spravedlnosti (vedlejší účastník) o zaplacení částky 533.159 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, konkrétně nepřiměřenou délkou trestního řízení. Stěžovatel následně podal žalobu proti státu. Obvodní soud pro Prahu 2 i odvolací Městský soud v Praze mu částečně vyhověly s tím, že v dané věci jsou splněny podmínky pro finanční zadostiučinění nemajetkové újmy, která stěžovateli vznikla v důsledku nepřiměřeně dlouhého trestního řízení. Městský soud se však neztotožnil s obvodním soudem v tom, že stěžovatel mohl proti usnesení o zastavení trestního stíhání podat opravný prostředek, proto nesouhlasil s tím, že nejsou dány důvody pro zvýšení základní výše z důvodu zvýšeného významu řízení pro stěžovatele; za přiměřené z tohoto důvodu považoval zvýšení o 30 %. Přiměřené finanční zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou stěžovatel utrpěl, tedy podle něj odpovídalo částce 169.000 Kč. K dovolání vedlejšího účastníka Nejvyšší soud předchozí rozhodnutí zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení, neboť měl za to, že částka přiznaná nižšími soudy byla zcela zjevně nepřiměřená. Připomněl, že se jeho rozhodovací praxe ustálila v názoru, podle kterého je zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky způsobilým, účinným a rovněž zásadně dostatečným kompenzačním prostředkem odškodnění nemajetkové újmy vzniklé obviněnému (obžalovanému) nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Obvodní soud následně přiznal stěžovateli pouze 130.000 Kč. K odvolání vedlejšího účastníka městský soud žalobu stěžovatele zamítl, nebylo mu tedy přiznáno žádné finanční odškodnění. Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání jako nepřípustné.
Stěžovatel je přesvědčen, že názor obecných soudů o přiměřenosti náhrady ve formě pouhého zastavení trestního stíhání (o které nežádal) jako kompenzace nároku podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. nevystihuje účel náhrady nemajetkové újmy, a tím činí jejich rozhodnutí excesivními a porušujícími jeho základní práva. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.10.2017 09:00 do: 05.10.2017 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3717/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2016 č. j. 33 Cdo 108/2016-338 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2015 č. j. 27 Co 265/2015-300
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: J. J.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Rakovníku zamítl žalobu obchodní korporace DINAH CZ a. s (vedlejší účastnice), která se proti stěžovateli domáhala, aby soud určil, že je vlastnicí konkrétních pozemků v katastrálním území Soseň, a uložil jí zaplatit státu náklady řízení a nahradit stěžovateli náklady řízení. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla dne 1. 10. 2013 platně uzavřena kupní smlouva, přičemž odmítl jako neprokázané tvrzení vedlejší účastnice, že touto smlouvou byl zajišťován soukromý závazek statutárního orgánu vedlejší účastnice. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze k odvolání vedlejší účastnice rozsudek okresního soudu změnil tak, že určil, že vedlejší účastnice je vlastníkem předmětných pozemků, a stěžovateli uložil nahradit jednak vedlejší účastnici náklady řízení před okresním soudem i krajským soudem, jednak nahradit České republice státem placené náklady řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že kupní smlouva „ve spojení s výhradou zpětné koupě“ uzavřená dne 1. 10. 2013 je podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník absolutně neplatná, neboť plnila funkci zajišťovacího převodu vlastnického práva podle § 553 odst. 1 občanského zákoníku, aniž by obsahovala ujednání v písemné formě o vypořádání smluvních stran pro případ, že dlužník (vedlejší účastnice) zajištěnou pohledávku řádně a včas neuhradí. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud pro nepřípustnost.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Krajského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.10.2017 09:30 do: 05.10.2017 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. 2952/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 při rozhodování o zajištění peněžních prostředků na účtech u banky podle § 79a odst. 4 trestního řádu ve znění účinném do 17. 3. 2017, jakož i proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 16. února 2011 č. j. 1 ZN 1659/2010-25
Stručná charakteristika: Zajištění majetkových hodnot zúčastněné osoby v trestním řízení - dožádání právní pomoci orgánem cizího státu
Označení navrhovatelů: L. I.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovatelce bylo na území Švýcarské konfederace zahájeno trestní stíhání dne 19. 1. 2011, které bylo dne 5. 9. 2013 zastaveno, neboť původní podezření se neprokázalo. Státní zástupkyně obvodního státního zastupitelství rozhodla na základě švýcarské žádosti o právní pomoc podle § 441 odst. 1 a 3 trestního řádu za použití § 79a odst. 1 trestního řádu napadeným usnesením o zajištění všech stávajících peněžních prostředků s příslušenstvím a za použití § 79f trestního řádu také o zajištění všech peněžních prostředků dodatečně došlých na účty stěžovatelky vedené u banky kvůli důvodnému podezření, že peněžní prostředky představují zisk z trestné činnosti. Stěžovatelka podala proti tomuto rozhodnutí stížnost, kterou Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatelka následně k obvodnímu státnímu zastupitelství podala dne 14. 8. 2012 a dne 5. 10. 2012 žádosti o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech v bance. Jelikož o nich nebylo několik měsíců rozhodnuto, podala stěžovatelka k Městskému státnímu zastupitelství v Praze podnět k výkonu dohledu nad činností obvodního státního zastupitelství. Ve věci byly shledány průtahy v řízení a městské státní zastupitelství stěžovatelce zaslalo omluvu. Dne 18. 6. 2013 obvodní státní zastupitelství meritorně rozhodlo o jejím návrhu ze dne 14. 8. 2012 tak, že se návrh stěžovatelky na zrušení zajištění peněžních prostředků v bance zamítá. Stěžovatelka usnesení napadla stížností, jež byla obvodním soudem zamítnuta jako nedůvodná. Stěžovatelka podala dne 24. 9. 2013 další žádost k obvodnímu státnímu zastupitelství na zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech v bance, neboť dne 5. 9. 2013 bylo ve Švýcarsku zastaveno trestní řízení vedené proti ní v předmětné věci. O této stížnosti nebylo ke dni podání ústavní stížnosti (2. 9. 2016) nijak rozhodnuto. Dne 26. 8. 2015 stěžovatelka opětovně podala u obvodního státního zastupitelství návrh na zrušení zajištění peněžních prostředků na svých účtech v bance s tím, že zároveň urguje svůj návrh ze dne 24. 9. 2013, o němž doposud nebylo rozhodnuto. Ke dni podání ústavní stížnosti nebylo ve věci rozhodnuto.
Stěžovatelka uvádí, že obvodní státní zastupitelství přistupuje zcela liknavě k vyřizování jejích žádostí o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech u banky a za poslední tři roky tyto v podstatě nevyřizuje vůbec a nedůvodně tak udržuje situaci, kdy je stěžovatelka vyloučena z přístupu ke svým peněžním prostředkům uložených na bankovních účtech. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá toho, aby bylo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 zakázáno pokračovat v porušování jejích ústavně zaručených práv a aby mu bylo nařízeno věcně projednat její žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech v bance.