I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.08.2024 10:30 do: 27.08.2024 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3362/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výrokům II a IV rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 95/2022-379 ze dne 15. 9. 2022
Stručná charakteristika: Nesprávné použití tarifní hodnoty pro výpočet odměny advokáta ve věci nemajetkové újmy na osobnostních právech
Označení navrhovatelů: M. K., zást. Mgr. Magdalena Dvořáková Cilínková, advokátka, Praha 1
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud rozsudkem uložil nemocnici povinnost zaplatit stěžovatelce tam konkretizované částky jako náhrady za způsobené nemajetkové a majetkové újmy, neboť její lékaři nepostupovali v souladu s nejmodernějšími poznatky lékařské vědy. Okresní soud kromě toho uložil nemocnici a vedlejší účastnici (pojišťovna) povinnost společně a nerozdílně nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 598 336 Kč. Nalézací soud při výpočtu výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby vyšel z § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a jako tarifní hodnotu stanovil částku 2 727 040 Kč coby součet všech přisouzených majetkových i nemajetkových náhrad. Závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 ze dne 27. 5. 2021 [podle něhož se ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví pro stanovení mimosmluvní hodnoty advokáta použije paušální tarifní hodnota podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu] nepovažoval nalézací soud za přiléhavé, neboť výše plnění v době započetí jednotlivých úkonů právní služby byla jednoznačně určitelná. K odvolání nemocnice a pojišťovny krajský soud potvrdil rozsudek nalézacího soudu v meritorní části a v náhradově nákladovém výroku jej změnil tak, že nemocnice a pojišťovna jsou povinny nahradit stěžovatelce společně a nerozdílně náklady nalézacího řízení ve výši 426 766 Kč; dále uložil nemocnici a pojišťovně povinnost společně a nerozdílně nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 33 609 Kč. Krajský soud dospěl na rozdíl od okresního soudu k závěru, že při výpočtu odměny advokáta je třeba při ocenění nároků na náhradu nemajetkové újmy postupovat z nižší tarifní hodnoty
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení nákladových výroků rozsudku krajského soudu. Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu a právo na soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.08.2024 10:00 do: 29.08.2024 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1873/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2023 č. j. 3 Tdo 255/2023-250, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. prosince 2022 č. j. 4 To 539/2022-180 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. července 2022 č. j. 2 T 77/2022-163, návrh na zrušení § 206c odst. 7 věta druhá zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu (právo na obhajobu), zákonem stanovená trestnost jednání
Označení navrhovatelů: D. M. zast. JUDr. Martinem Reichlem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem okresního soudu odsouzen za přečin krádeže. Jakožto zadržená osoba byl stěžovatel vyslechnut a ke krádeži se doznal. O pár dní později bylo stěžovateli sděleno podezření ze spáchání přečinu krádeže. Ke krádeži se opět doznal a vyjádřil nad svým chováním lítost a přání oslovit poškozenou společnost za účelem rychlé náhrady způsobené škody. Způsobená škoda byla posléze vyčíslena na 12 910 Kč. Podle policejního úředního záznamu se stěžovatel dohodl s poškozenou společností na úhradě částky 50 000 Kč, jejíž odeslání z bankovního účtu doložil na svém mobilním telefonu. Úhradu potvrdila i poškozená společnost. Po nařízení hlavního líčení stěžovatel zaslal okresnímu soudu dopis, v němž výslovně prohlásil vinu ke spáchanému skutku, vyjádřil nad svým jednáním lítost a stud a pokusil se jej (i jeho nepochopitelnost) vysvětlit osobními a rodinnými problémy. Při hlavním líčení stěžovatel (nezastoupený obhájcem) k věci samé uvedl, že chce prohlásit vinu a souhlasí s popisem skutku i právní kvalifikací uvedenou v návrhu na potrestání. Rozumí tomu, že se nebude moci odvolat do výroku o vině, bude-li přijato prohlášení viny, které činí dobrovolně. Státní zástupce s přijetím prohlášení viny vyslovil souhlas. Soud proto vyhlásil usnesení, kterým přijal stěžovatelovo prohlášení viny. Okresní soud poté vyhlásil napadený rozsudek, kterým stěžovatele odsoudil k peněžitému trestu ve výměře 60 000 Kč. Zároveň uložil oběma obžalovaným povinnost nahradit poškozené společnosti škodu ve výši 12 910 Kč. V očích soudu stěžovateli výrazně polehčilo prohlášení viny. Naopak mu přitěžuje jeho trestní minulost. Stěžovatel však podle okresního soudu nedoložil, že zaplatil poškozené společnosti částku 50 000 Kč. Uložením peněžitého trestu dal soud stěžovateli šanci vyhnout se výkonu trestu odnětí svobody ze starších odsouzení. Proti rozsudku podal státní zástupce odvolání, neboť považoval trest za nepřiměřeně mírný. Stěžovatel byl mnohokrát v minulosti trestán a ukládání peněžitých trestů jej neodradilo od dalšího páchání trestné činnosti, navíc ve zkušební době trestu uloženého za v podstatě totožnou trestnou činnost. Krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a sám stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl.
Stěžovatel namítá, že zákaz brojit proti výroku o vině opravným prostředkem je protiústavní. Takováto aplikace institutu prohlášení viny je v rozporu se základními zásadami trestního řízení. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv na soudní ochranu a na obhajobu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.08.2024 14:00 do: 29.08.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1311/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2024 č. j. 12 Co 334/2023-852 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. srpna 2023 č. j. 14 Nc 1174/2021-744, 17 P a Nc 123/2021, 17 P a Nc 124/2021, 17 P a Nc 125/2021
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo dítěte vyjádřit svůj názor před soudem
Označení navrhovatelů: E. Ch. G., zastoupen Mgr. Michaelou Zelinkovou Opršalovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud svým rozsudkem svěřil nezletilou (třetí vedlejší účastnici) pro dobu trvání manželství rodičů i pro dobu po rozvodu rodičů do péče stěžovatele – otce. Styk matky (první vedlejší účastnice) s nezletilou neupravil. Nezletilého (druhého vedlejšího účastníka) svěřil do péče matky a rozhodl, že otec se s nezletilým může stýkat každý sudý víkend. Rozhodnutí o výživném soud vyloučil k samostatnému projednání. Obvodní soud dospěl k závěru, že stav, který rodiče nastolili v současné době, kdy nezletilá je v péči otce a nezletilý je v péči matky, je v souladu se zájmy obou dětí, a to za situace, když žádné z dětí nechce měnit své bydliště, své sociální prostředí a tedy ani rodiče, jako primárního vychovatele. Proti rozsudku podali odvolání matka i otec. Městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu v podstatné většině potvrdil. Dospěl k závěru, že za situace, kdy vztahy mezi rodiči zůstávají značně antagonistické a pro nezletilého velmi stresující, matka a ani otec nejsou schopni dodržet ani elementární pravidlo zdržet se konfliktů před nezletilým a nevtahovat jej do jejich osobních půtek, je v zájmu nezletilého zachovat stávající stav a nevytrhovat jej ze známého domácího a školního prostředí a od matky a školních kamarádů.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obvodní soud a následně i městský soud bez řádného odůvodnění zamítly jeho návrh na úpravu péče o nezletilého ve formě výlučné péče otce. Obecné soudy podle stěžovatele pominuly zásadní skutečnosti a také nerespektují zájem dítěte a ani názory soudní znalkyně. Tím porušily nejen práva otce, ale také práva nezletilého. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, na ochranu rodičovství a rodiny, na péči o děti a jejich výchovu a právo na soudní ochranu.