I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.07.2024 10:00 do: 15.07.2024 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2200/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1030/2023 94 ze dne 28. 7. 2023, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 260/2022-77 ze dne 9. 11. 2022 a proti výrokům II. a III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 15 C 187/2021-26 ze dne 16. 12. 2021
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: J. W.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel a jeho rodina zažívali v době vlády komunistického režimu dlouhodobou perzekuci, projevující se mj. nezákonným odnětím svobody a uplatňováním násilí. Stěžovatel byl společně se svým tragicky zesnulým bratrem pronásledován především za protestní dopisy adresované komunistickým úřadům, trestně stíhán a následně odsouzen za trestný čin pobuřování k dvanáctiměsíčnímu nepodmíněnému trestu odnětí svobody poté, co ohlásili v roce 1986 nezávislou kandidaturu ve volbách do Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSSR. V listopadu roku 1988 byl neoprávněně zatčen a následně při dopravě na psychiatrické oddělení nemocnice zraněn příslušníky ozbrojených složek státu. Usnesením okresního soudu z ledna 2021 byla vyslovena stěžovatelova účast na soudní rehabilitaci ve vztahu k nezákonnému omezení osobní svobody v listopadu 1988. Žalobou ze září 2021 se stěžovatel domáhal, aby mu vedlejší účastnice (Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti) poskytla náhradu újmy na zdraví v částce 93 844 Kč. Vedlejší účastnice přiznala stěžovateli náhradu za újmu na zdraví ve výši 4 125 Kč s tím, že správně je třeba vycházet z úpravy platné v době poškození zdraví. Stěžovatel vzal poté v částce 4 125 Kč žalobu zpět. Obvodní soud následně napadeným rozsudkem zastavil řízení co do částky 4 125 Kč, žalobu v částce 89 719 Kč zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud rozsudek obvodního soudu potvrdil. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl.
Stěžovatel namítá, že je v jeho případě přiznaná výše náhrady újmy zjevně nepřiměřená. Ústavní stížností se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na jeho nedotknutelnost a soukromí a právo na soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.07.2024 09:30 do: 17.07.2024 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1145/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2024 č. j. 14 Co 138/2023-185
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: H. Š., zastoupena Mgr. Alenou Švaříčkovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem městského soudu ze září 2022 bylo k návrhu vedlejšího účastníka (manžela), rozvedeno manželství vedlejšího účastníka a stěžovatelky (manželky). Městský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Doplňujícím usnesením městský soud rozhodl, že Česká republika – městský soud nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu ustanovené zástupkyně stěžovatelky. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka odvolání. Napadeným rozsudkem krajského soudu byl rozsudek městského soudu potvrzen. V části, ve které bylo rozhodnuto doplňujícím usnesením, byl změněn tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit České republice na účet městského soudu na náhradě nákladů řízení částku 8 100 Kč. Městský soud podle krajského soudu České republice nesprávně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelce byla ustanovena k ochraně jejích zájmů v řízení advokátka s odůvodněním, že stěžovatelka splňuje předpoklady pro částečné osvobození od soudních poplatků. Poté byla stěžovatelka osvobozena v rozsahu 25 % od placení soudních poplatků, avšak ve zbývajícím rozsahu 75 %, v němž od placení soudních poplatků osvobozena nebyla, je povinna hradit státu náklady spojené se svým zastoupením
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroků rozhodnutí krajského soudu, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva na ochranu vlastnictví a soudní ochranu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.07.2024 10:00 do: 17.07.2024 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 331/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2023 č. j. 36 Co 321/2023-592 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. května 2023 č. j. 43 C 79/2021-529.
Stručná charakteristika: právo na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím
Označení navrhovatelů: V. Z., zast. Mgr. Zahumenským, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se u obvodního soudu domáhala, aby vedlejší účastnici (Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví) byla uložena povinnost nahradit jí nemajetkovou újmu poskytnutím omluvy a zadostiučinění v penězích. V průběhu řízení vzala stěžovatelka žalobu částečně zpět, a to tak, že předmětem řízení bylo zaplacení částky 14 208,90 Kč spolu s příslušenstvím. Nemajetková újma měla stěžovatelce vzniknout v důsledku nezákonného opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým byla v souvislosti se zabráněním šíření onemocnění COVID-19 zavedena ve vymezených prostorách povinnost nošení ochranných prostředků dýchacích cest. Obvodní soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl. Dovodil, že nebyly naplněny podmínky pro náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu. K odvolání stěžovatelky městský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Dospěl k závěru, že žaloba ani co do základu není důvodná a bylo by nadbytečné vést jakékoliv dokazování ke zjištění výše žalobního nároku.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila její ústavně zaručené právo na soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.07.2024 10:00 do: 17.07.2024 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1287/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2024 č. j. 14 To 33/2024-626 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2024 č. j. Nt 408/2023-586
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: B. B. R. B. F. S., zastoupen Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Soud první instance v Tunisu uznal stěžovatele, tuniského občana, v jeho nepřítomnosti vinným za drogovou trestnou činnost, které se měl dopustit v roce 2019, a odsoudil jej za to k trestu odnětí svobody na doživotí. V roce 2023 byl stěžovatel zadržen v České republice na základě tuniského zatýkacího rozkazu a byl vzat do předběžné vazby. Tuniská strana poté požádala o vydání stěžovatele k výkonu trestu. Městský soud napadeným usnesením rozhodl, že vydání stěžovatele je přípustné. S ohledem na uplatněné námitky zejména shledal, že stěžovatel nebude při výkonu trestu podroben krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. Městský soud kvůli odsouzení stěžovatele v jeho nepřítomnosti a indikace o zhoršujícím se stavu lidských práv v Tunisku požádal tuniskou stranu o doplnění diplomatických záruk, které poté shledal dostatečnými pro znění tuniských zákonů a umožnění monitoringu zacházení se stěžovatelem. Rozhodné rovněž bylo, že stěžovatel nijak nedoložil, že je politickým oponentem, vůči kterým v Tunisku může směřovat porušování lidských práv. Stěžovatel dále mimo jiné odkazoval na to, že jeho bratr byl odsouzen v témže trestním řízení, avšak německá strana jej do Tuniska nevydala. Městský soud však návrh na doplnění dokazování rozhodnutím německé strany zamítl pro nadbytečnost. Právní zástupce stěžovatele podal proti napadenému usnesení městského soudu v den jeho vyhlášení blanketní stížnost s tím, že ji doplní po doručení písemného vyhotovení téhož rozhodnutí, což také učinil. Městský soud poté předložil spis k rozhodnutí vrchnímu soudu, aniž však do spisu zahrnul doručené odůvodnění stížnosti. Vrchní soud poté napadeným usnesením stížnost stěžovatele zamítl. Uvedl, že blanketní stížnost zůstala neodůvodněná, avšak přesto napadené usnesení městského soudu přezkoumal i s ohledem na dosavadní námitky stěžovatele. Shledal, že se městský soud se všemi námitkami stěžovatele řádně vypořádal, že se konkrétně zabýval dostatečností poskytnutých diplomatických záruk a že z ničeho nevyplývá, že vedení trestního řízení proti stěžovateli v Tunisku bylo politicky motivované.
Stěžovatel tvrdí, že městský soud nesprávně zhodnotil záruky a ujištění poskytnuté tuniskou stranou. Ústavní stížností se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů pro tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv na soudní ochranu a zákazu mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.07.2024 10:30 do: 17.07.2024 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1105/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. ledna 2024 č. j. 34 C 159/2022-76
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, právo na rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů: obchodní společnost I-Xon a.s., zast. JUDr. Petrem Maškem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Městský soud napadeným rozsudkem rozhodl, že návrh stěžovatelky, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku ve výši 5 330 Kč, se zamítá a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud shledal, že jelikož obsahem spisu nebyla prokázána tvrzení uvedená v žalobě stran týkající se vzniku pohledávky a stěžovatelka pro svou neúčast u jednání soudu nemohla být poučena, městský soud žalobu pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. Pro úplnost městský soud uvedl, že dne 17. 1. 2024 (den před vyhlášením rozsudku) bylo městskému soudu doručeno podání stěžovatelky, kterým doplnila svá skutková tvrzení; označené podání se však do dispozice samosoudce dostalo až po vyhlášení rozsudku ve věci samé.
Stěžovatelka namítá, že v řízení nebylo přihlédnuto k jejímu vyjádření, v němž namítala zásadní tvrzení a navrhovala důkazy k jejich prokázání. V důsledku tohoto postupu soud bezdůvodně jednal ve prospěch žalovaného, ač měl vycházet také z tvrzení stěžovatelky a jí k tomu přiložených důkazů. Skutečnost, že městský soud vypořádal námitky pouze jedné strany sporu, a nikoliv již obranné námitky druhé strany, které zcela opomenul, zakládá porušení procesní rovnosti stran. Ústavní stížností se tedy domáhá zrušení rozsudku městského soudu s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva na soudní ochranu a rovnost účastníků v řízení.