I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.07.2024 10:00 do: 03.07.2024 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 357/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2611/2023-387 ze dne 22. listopadu 2023 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 133/2022-344 ze dne 15. března 2023
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: 1. Ing. T. G., 2. MVDr. N. G., 3. J. Z., 4. M. K., 5. L. M., 6. D. M, 7. obec Řitka
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obec (sedmá stěžovatelka) uzavřela v roce 2008 smlouvu s obchodní společností (developer), jejímž předmětem byla úprava práv a povinností stran v souvislosti s realizací výstavby „Obytného souboru Řitka“. O tři roky později v návaznosti na tuto smlouvu se obec další smlouvou s developerem zavázala poskytnout pozemky pro výstavbu kanalizace. Developer získal stavební povolení ke stavbě kanalizace, ke které však z důvodů na straně developera nedošlo. Vlastníci pozemků, jimž měla kanalizace sloužit, proto v roce 2014 uzavřeli smlouvu o dílo s jinou obchodní společností (žalovaná), jejímž předmětem byla výstavba kanalizace. Smlouvou se žalovaná zavázala provést dílo podle projektové dokumentace a podmínek uvedených ve stavebním povolení, které bylo vydáno developerovi. Strany smlouvy si rovněž ujednaly, že dílo bude předáno do majetku obce Řitka. Rozhodnutím městského úřadu byla povolena změna stavby spočívající ve změně stavebníka. Žalovaná provedla výstavbu kanalizace. Požadovala však po objednatelích za vícepráce úhradu. Kvůli sporům o oprávněnost tohoto požadavku žalovaná nepožádala o kolaudaci kanalizace, která byla po stavební stránce dokončena. Objednatelé proto dosud neuhradili část ceny (60 000 Kč), která má být podle smlouvy uhrazena po vydání kolaudačního rozhodnutí, k čemuž se stěžovatelé hlásí. Stěžovatelé se následně před soudy domáhali určení, že obec je vlastníkem kanalizace. Okresní soud určil, že obec je vlastníkem kanalizace. Krajský soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. Dovolání stěžovatelů nejvyšší soud odmítl. V napadených rozhodnutích obecné soudy dospěly k závěru, že záměrem smluvních stran bylo dokončené dílo převést na obec samostatným právním jednáním.
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva na soudní ochranu. Obec dále tvrdí, že bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.07.2024 10:30 do: 03.07.2024 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 837/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 3751/2023-306 ze dne 11. ledna 2024, části rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 120/2021-253 ze dne 21. července 2021 a části rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. 36 C 33/2018-209 ze dne 15. ledna 2021, které se týkají zamítnutí (nepřiznání) částky 3 600 000 Kč s příslušenstvím a rozhodnutí o nákladech řízení
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na ochranu rodinného života
Označení navrhovatelů: R. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se žalobou podanou k okresnímu soudu domáhal náhrady nemajetkové újmy po řidiči a vedlejší účastnici (pojišťovně). Žaloval o zaplacení částky 3 000 000 Kč, později žalobu rozšířil na 4 000 000 Kč a o požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Nemajetková újma mu vznikla úmrtím rodičů při dopravní nehodě způsobené řidičem v roce 2012. Řidič, který svou nedbalostí tragickou dopravní nehodu způsobil, byl shledán vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti, byl mu za to uložen podmíněný trest odnětí svobody, zákaz řízení motorových vozidel na 6 let a povinnost nahradit újmu stěžovateli (480 000 Kč) a jeho sestře (517 294 Kč). Ve zbytku byli oba odkázáni na občanskoprávní řízení. Stěžovatel je osobou trpící duševní poruchou v důsledku jiné dopravní nehody a je invalidní ve třetím stupni. Byl závislý na péči jeho rodičů. Roku 2021 okresní soud napadeným rozsudkem vyhověl žalobě stěžovatele na zaplacení částky 200 000 Kč. Ve zbytku žalobu zamítl. K odvolání stěžovatele krajský soud rozhodl, že se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit stěžovateli (dalších) 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 400 000 Kč. Stěžovateli se tedy celkově dostalo částky 880 000 Kč. V roce 2023 Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele, jelikož podle něj neexistoval žádný výrok rozsudku krajského soudu pro dovolací přezkum.
Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 1224/23 ze dne 15. listopadu 2023 usnesení Nejvyššího soudu zrušil a řízení vrátil do stadia dovolacího řízení. Nejvyšší soud napadeným usnesením opětovně dovolání stěžovatele odmítl.
Stěžovatel namítá, že obecné soudy mu přiznaly nižší odškodnění, než jaké vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu. Poukazuje na svůj trvale nepříznivý zdravotní stav a jediné příjmy, tj. dávky v hmotné nouzi a přisouzené náhrady. Má za to, že vzhledem k okolnostem je namístě kompenzovat nemajetkovou újmu nad rámec již poskytnuté náhrady. Ústavní stížností se domáhá zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a na soudní ochranu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.07.2024 11:00 do: 03.07.2024 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2946/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1971/2023-831 ze dne 30. 8. 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 406/2022-790 ze dne 9. 2. 2023
Stručná charakteristika: svoboda projevu a ochrana dobré pověsti
Označení navrhovatelů: Imex Group s.r.o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka je obchodní společností, která měla v pronájmu muniční sklad ve Vrběticích, kde koncem roku 2014 došlo k výbuchům, při kterých zemřeli dva lidé. Stěžovatelka se žalobou domáhala přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 12 000 000 Kč od ČR – Ministerstva financí, 2 000 000 Kč od ČR – Ministerstva obrany a 1 000 000 Kč od ČR – Ministerstva spravedlnosti způsobenou nesprávným úředním postupem státu, který měl spočívat ve výrocích tehdejšího ministra financí a místopředsedy vlády Andreje Babiše pronesených v pořadu Otázky Václava Moravce. Tam Andrej Babiš mj. pronesl výroky o tom, že stěžovatelka je „velice kontroverzní firma“, že má „údajně za sebou různé podivné firmy“, že „nekomunikuje se státem“, že „údajně vyvezla zbraně do Konga a bylo to zakázané“ či že odvezla munici do Bulharska, kde „to údajně bouchlo“. Současně stěžovatelka namítala nesprávný úřední postup ze strany zaměstnanců Ministerstva obrany, kteří měli Andreji Babišovi jím prezentované informace poskytnout. Stěžovatelka také tvrdila, že Ministerstvo spravedlnosti se dopustilo nesprávného úředního postupu tím, že orgány činné v trestním řízení aktivně nevyvracely zprávy šířené prostřednictvím médií vykreslující stěžovatelku v negativním světle. Tím vším byla podle stěžovatelky vážně poškozena její pověst a prezentované informace měly rovněž poškodit její důvěryhodnost v rámci podnikatelské činnosti. Řízení poprvé dospělo až k Nejvyššímu soudu, který dospěl k závěru, že výroky Andreje Babiše mohou hypoteticky představovat nesprávný úřední postup a založit tak odpovědnost dle zákona o odpovědnosti státu za škodu. Odvolací soud podle Nejvyššího soudu nesprávně dovodil, že prohlášení veřejných činitelů ve sdělovacích prostředcích k věcem veřejného zájmu nemůže být nesprávným úředním postupem. Věc se tak znovu vrátila k řízení před soud prvního stupně; zde posuzovaná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím vydaným v tomto druhém řízení.
Obvodní soud následně zamítl žalobu stěžovatelky ve všech třech žalobních bodech. Soud shrnul, že ani v jednom z tvrzených nesprávných úředních postupů nebyly splněny zákonné podmínky odpovědnosti státu za škodu. Ohledně samotných výroků pronesených Andrejem Babišem zdůraznil, že u nich nebyla prokázána nepravdivost a jednalo se o hodnotící soudy, které byly učiněny na podkladě reálných skutečností. Nebyl tedy naplněn odpovědnostní předpoklad v podobě prokázání nesprávného úředního postupu, vzniku újmy a příčinné souvislosti mezi nimi. Obvodní soud se při dokazování zaměřil zejména na to, že o stěžovatelce bylo jakožto o kontroverzní společnosti informováno již před tím, a to v různých médiích a souvislostech. K odvolání stěžovatelky městský soud rozhodl napadeným rozsudkem tak, že potvrdil rozhodnutí obvodního soudu. Městský soud dospěl k závěru, že výroky Andreje Babiše sice nebyly prokázány jako pravdivé, ale mají reálný pravdivostní základ. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Ztotožnil se s argumentací odvolacího soudu.
Podle stěžovatelky napadená rozhodnutí porušila její právo na soudní ochranu a také byl porušen princip právní jistoty. Z těchto důvodů se stěžovatelka domáhá zrušení napadených rozhodnutí.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.07.2024 14:00 do: 03.07.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 483/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, právo obviněného v trestním řízení
Označení navrhovatelů: I. G. zast. JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud napadeným usnesením zamítl stěžovatelův návrh na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, v níž byl stěžovatel vazebně stíhán, a nyní již shledán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Stěžovatel si bezprostředně poté, co byl policejním orgánem v dané trestní věci zadržen, zvolil obhájce na plnou moc. Posléze u vedlejšího účastníka (krajské státní zastupitelství) podal návrh na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu z důvodu jeho nemajetnosti. Okresní soud shledal návrh nedůvodným. Dospěl k závěru, že „lze očekávat“, že stěžovatel bude schopen náklady obhajoby uhradit poté, co bude propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Odpovídající příjem by si stěžovatel dle okresního soudu měl být schopen ostatně obstarat i ve výkonu trestu, pokud „vynaloží minimální úsilí“. K namítaným exekucím okresní soud dovodil, že stěžovatel „může využít akce tzv. milostivého léta“. Krajský soud v reakci na stížnost stěžovatele usnesení okresního soudu zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatel nárok na bezplatnou obhajobu ani obhajobu za sníženou odměnu nemá. Za důvod zrušení usnesení výslovně označil formální vadu spočívající v jeho nesouladu se zákonnými charakteristikami pro dané rozhodnutí, a to konkrétně nesprávný obsah výroku (jímž byla nesprávně „zamítnuta žádost“ stěžovatele, oproti zákonem požadovanému rozhodnutí o tom, zdali obviněný má či nemá nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu).
Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, a to do práva na soudní ochranu a do práva na bezplatnou právní pomoc. Stěžovatel v ústavní stížnosti zároveň navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.07.2024 14:30 do: 03.07.2024 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 288/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku
Stručná charakteristika: Právo vlastnit majetek, nabývání majetku, rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů: E. H. zast. Mgr. Josefem Blažkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka vystupovala jako poškozená v trestním řízení, v němž byla schválena dohoda o vině a trestu mezi obviněným a státním zástupcem. Obviněný byl shledán vinným trestným činem podvodu, jehož se dopouštěl jakožto zaměstnanec České pošty. Trestná činnost spočívala v tom, že obviněný opakovaně dával klientům při jednání o uzavírání komisionářské smlouvy a o obstarání investic do cenných papírů fondů ČSOB podepisovat i listinu s žádostí o zpětný odkup. Na tuto listinu však doplnil svůj soukromý účet (nikoliv účet klientů), kam mu následně ČSOB vyplatila peněžní prostředky. Stěžovatelka byla právě jedním z podvedených klientů, kdy žádost o zpětný odkup sice podepsala, ale činila tak nevědomky. Okresní soud obviněnému mj. uložil povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu, a to podle jeho sil. Stěžovatelce měl obviněný nahradit škodu částkou ve výši 294 549,46 Kč. Obviněný stěžovatelce uhradil pouze nepatrnou část škody (1 500 Kč). Stěžovatelka se proto domáhala náhrady škody žalobou proti České poště a ČSOB. Nárok proti České poště odůvodnila stěžovatelka odpovědností zaměstnavatele za jednání svého zaměstnance. Nárok vůči ČSOB zdůvodnila vlastnictvím peněžních prostředků, jelikož trestný čin podvodu byl spáchán na peněžních prostředcích, které v tu dobu byly dle stěžovatelky ve vlastnictví banky. Okresní soud uložil České poště povinnost uhradit stěžovatelce částku 294 549,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení a zaplatit jí náklady řízení. Žalobu vůči ČSOB zamítl. Okresní soud dospěl k závěru, že Česká pošta odpovídá za protiprávní čin svého zaměstnance. Krajský soud napadeným rozsudkem výrok rozsudku okresního soudu vůči České poště změnil tak, že žalobu zamítl. V napadeném rozsudku krajský soud dospěl k závěru, že Česká pošta není za jednání svého zaměstnance v tomto případě odpovědná, jelikož se jednalo o tzv. exces zaměstnance. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání odmítl.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a na rovnost účastníků v řízení.