III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.06.2024 14:00 do: 26.06.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1866/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2023 č. j. 55 Co 93/2023-65 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. ledna 2023 č. j. 20 C 86/2022-46.
Stručná charakteristika: Právo na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím
Označení navrhovatelů: V. Č, zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se před obecnými soudy vůči vedlejší účastnici (Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti) domáhala přiznání omluvy a částky ve výši 25 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním řízením o uložení ochranného opatření. K zahájení trestního řízení došlo poté, co stěžovatelka telefonovala na tísňovou linku policie, přičemž si stěžovala, že personál dané nemocnice se jí odmítá věnovat. Policejní orgán jeden z výroků stěžovatelky považoval za výhružku a zahájil úkony v trestním řízení pro podezření ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování. Ze znaleckého posudku však vyplynulo, že stěžovatelka v době spáchání skutku trpěla závažným duševním onemocněním, což vedlo k vymizení jejích rozpoznávacích a ovládacích schopností, a nelze tak na ni nahlížet jako na pachatele trestného činu. Usnesením policejního orgánu bylo proto rozhodnuto o odložení věci. Na návrh státní zástupkyně bylo usnesením okresního soudu stěžovatelce uloženo ochranné léčení v psychiatrické ambulantní formě. Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka svým jednáním naplnila skutkovou podstatu přečinu nebezpečného vyhrožování, přičemž trpí po dlouhou dobu duševní poruchou a její pobyt na svobodě je potenciálně nebezpečný. Proti usnesení podala stěžovatelka stížnost. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu zrušil a návrh na uložení ochranného léčení zamítl. Zdůraznil, že posuzovanou výhružku nelze vytrhávat z celého obsahu tehdejšího telefonátu. V řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění obvodní soud napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl, přičemž uzavřel, že ve věci není dán odpovědnostní titul. Usnesení o uložení ochranného léčení napadla stěžovatelka stížností, která měla odkladný účinek. Stížnosti bylo vyhověno, a rozhodnutí tak nemělo žádné právní účinky. Proti rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Městský soud se ztotožnil s odůvodněním obvodního soudu a napadeným rozsudkem jeho rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími soudů došlo k zásahu do jejího práva na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím a rozhodnutím městského soudu i do práva na spravedlivý proces.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.06.2024 14:30 do: 26.06.2024 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2331/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. června 2023, č. j. 8 As 378/2021-34, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. listopadu 2021, č. j. 65 A 41/2020-32
Stručná charakteristika: povinnost státu ukládat daně a poplatky na základě zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny)
Označení navrhovatelů: Štěrkovny Olomouc, a. s., zast. Mgr. Martinem Lorencem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ministerstvo životního prostředí stěžovatelce udělilo v srpnu 2011 souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (ZPF). Rozhodnutím, které nabylo právní moci v červenci 2012, jí Obvodní báňský úřad povolil blíže specifikovanou hornickou činnost. Magistrát města rozhodnutím z listopadu 2019 předepsal stěžovatelce odvod za trvalé odnětí zemědělské půdy ze ZPF v celkové výši 1 343 478 Kč. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala odvolání, které vedlejší účastník (krajský úřad) zamítl. Stěžovatelka rozhodnutí vedlejšího účastníka napadla žalobou u krajského soudu, který žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud napadeným rozhodnutím rovněž zamítl. Shodně s krajským soudem se neztotožnil zejména s argumentem stěžovatelky, že pro vyměření odvodů za zábor zemědělské půdy se podle daňového řádu uplatní tříletá prekluzivní lhůta, nýbrž dovodil, že se pro tyto případy uplatní prekluzivní lhůta desetiletá.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 5, dle kterého lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona, a čl. 36 odst. 1 – právo na soudní ochranu.