I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.03.2025 09:30 do: 18.03.2025 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 244/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 2264/2023-270 ze dne 26. 10. 2023 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 20/2022-227 ze dne 22. 3. 2023
Stručná charakteristika: Základní právo na soudní ochranu ve spojení se zásadou rovnosti účastníků řízení
Označení navrhovatelů: M.Š, zást. JUDr. Milan Zábrž, advokát, Brno, Veveří 486/57
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V lednu 2018 stěžovatel a jeho manželka jako prodávající uzavřeli kupní smlouvu s obchodní korporací (vedlejší účastnicí) jako kupující. Uvedenou smlouvou manželé na obchodní korporaci převedli vlastnické právo k pozemku, jehož součástí byla výrobní hala. Manželé dále vlastnili dva sousední pozemky, jejichž součástmi byly jiné budovy. V roce 2020 se stěžovatel a jeho manželka žalobou u civilních soudů domáhali nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice, a to jednak k uzavření smlouvy o zřízení služebnosti inženýrských sítí ve prospěch pozemků manželů, jednak k uzavření kupní smlouvy, kterou by se malá, nově oddělená část prodaného pozemku převedla zpět na manžele. Dále se domáhali uložení povinnosti vedlejší účastnici zřídit přípojku elektřiny, plynu a zajistit přepojení stávajících rozvodů ÚT a TUV pro pozemky manželů. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 4. 11. 2021 původním žalobcům vyhověl a nahradil vůli vedlejší účastnice k uzavření v rozhodnutí specifikovaných smluv o zřízení služebnosti inženýrských sítí a koupi oddělené části prodaného pozemku; současně vedlejší účastnici uložil povinnost zajistit přípojku elektřiny a plynu a přepojení stávajících rozvodů ÚT a TUV. Stěžovatel v průběhu následného odvolacího řízení vstoupil do řízení namísto zemřelé manželky a stal se jediným žalobcem. Krajský soud v Brně prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu změnil a žalobu stěžovatele zamítl. Odvolací soud hodnotil nalézacím soudem provedené důkazy jinak.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není řádně odůvodněno a je nepředvídatelné. Požaduje po Ústavním soudu posuzovat, zda odvolací soud ústavně konformně odůvodnil zamítnutí žaloby, kterou se stěžovatel domáhal nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice k prodeji části pozemku a zřízení služebnosti inženýrských sítí.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.03.2025 10:00 do: 18.03.2025 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1927/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 161/2024-342 ze dne 27. března 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 7 To 286/2023-286 ze dne 13. října 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 9 T 13/2023-240 ze dne 3. srpna 2023
Stručná charakteristika: svoboda projevu
Označení navrhovatelů: L. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se domáhá zrušení soudních rozhodnutí přijatých v trestním řízení, v němž byl stěžovatel shledán vinným přečinem šíření poplašné zprávy. Uvedeného přečinu se podle soudu dopustil ve zkratce tím, že v živém vysílání na serveru YouTube a na Facebooku pronesl: „Tak naše vláda velice jasně říká, s kým budeme ve válce. To znamená, naše vláda chce útočit na Ruskou federaci jadernými hlavicemi ze stíhaček. To je to, co chce udělat naše vláda. Jestli vás todle nezvedá ze židle, že naše vláda chce útočit na Ruskou federaci jadernými zbraněmi, tak už nevím, co by vás ještě ze židle mohlo zvednout. Protože jestli todlencto naše vláda udělá, tak ruská strana ten útok bude opětovat a pošle jaderné hlavice na Českou republiku. Takže jestli vám nedochází, o co se snaží paní ministryně Jana Černochová, a nechává vás to klidně sedět na židli, tak seďte na gauči a užijte si těch posledních pár měsíců života. Nevím, jak jinak bych to ještě vysvětlil.“ Toto tvrzení pak dle soudu stěžovatel dále podporoval opakovanými sděleními o tom, že „vláda rozjíždí válku“ nebo že konkrétní vládní představitelé „chtějí rozpoutat válku“. Obvodní soud stěžovatele uznal vinným přečinem šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1 trestního zákoníku a městský soud stěžovatele odsoudil k peněžitému trestu. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že výrok, za který byl odsouzen, byl vytržen z kontextu. Mělo jít o nadsázku a tvrzení, které mělo vyjádřit jeho názor na válečný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou a na angažování České republiky v něm. Stěžovatel také zpochybnil, že by výrok mohl vyvolat strach z války, neboť řadový občan sotva uvěří tomu, že by vláda mohla rozpoutat jadernou válku, a nelze se ani domnívat, že by stěžovatel mohl relevantně informovat veřejnost o detailech válečného konfliktu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.03.2025 10:30 do: 18.03.2025 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1629/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2024 č. j. 49 Co 20/2023-201
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů: T. C., zastoupený Mgr. Alešem Koubkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Městský soud v Brně zamítl žalobu, aby soud určil, že trvá pracovní poměr založený na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2017 mezi žalobcem (tj. stěžovatelem) a společností (dále jen „žalovaný“) (výrok I), žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit stěžovateli částku 85 147 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), dále byla zamítnuta žaloba, aby byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit stěžovateli částku 5 016 Kč (výrok III), žaloba byla odmítnuta v části, kterou měla být žalovanému stanovena povinnost zaplatit stěžovateli náhradu mzdy za dobu ode dne podání žaloby do doby, kdy žalovaný stěžovateli začne opět přidělovat práci (výrok IV) a žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit stěžovateli náklady řízení ve výši 90 477,55 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce stěžovatele (výrok V). Doplňujícím rozsudkem městského soudu byla zamítnuta žaloba, aby soud určil, že je neplatné rozvázání pracovního poměru založeného na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2017 mezi stěžovatelem a žalovaným výpovědí ze strany žalovaného (výrok I) a stěžovateli byla stanovena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 2 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II). K odvolání žalovaného rozhodl Krajský soud v Brně, že se rozsudek městského soudu ve výroku II o povinnosti žalovaného zaplatit stěžovateli 85 147 Kč potvrzuje (výrok I). Ve výroku o nákladech řízení V se rozsudek městského soudu mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalovaný je povinen zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 713 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce stěžovatele (výrok III).
Stěžovatel namítá, že důvodně bránil své právo na náhradu mzdy související s neoprávněným ukončením pracovního poměru. Ačkoliv byl v meritu sporu sice úspěšný a domohl se prakticky celého peněžního nároku z titulu náhrady mzdy, o celou náhradu nákladů však v důsledku napadeného výroku II rozsudku krajského soudu přišel. V důsledku přepjatě formalistické argumentace soud stanovil, že žádný z účastníků nebyl převážně úspěšný a právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Stěžovatel tedy uspěl co do základu svého nároku, nicméně krajský soud i přesto svévolně rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení, ačkoliv by takové rozhodnutí bylo účelné a spravedlivé vzhledem ke skutečnosti, že neúspěch stěžovatele co do určovacího petitu byl výlučně na formální úvaze soudu o naléhavém právním zájmu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.03.2025 14:00 do: 18.03.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2691/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Výživné mezi manžely; právo na rovnost manželů v manželství
Označení navrhovatelů: Mgr. A. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V ústavní stížnosti byla nadnesena otázka diskriminace při rozhodování o výživném mezi manžely s vysoce nadstandardními příjmy.
Vedlejší účastník, dnes již bývalý manžel stěžovatelky, má majetek v čisté hodnotě v řádu stovek miliónů korun. V září 2017 stěžovatelka zažalovala vedlejšího účastníka a požadovala po něm, aby jí počínaje dnem podání žaloby platil měsíční výživné ve výši 835 tis. Kč. Stěžovatelka žalobní nárok opírala o § 697 občanského zákoníku (výživné mezi manžely). Podle něj mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Okresní soud v Ústí nad Labem žalobě částečně vyhověl (rozsudkem ze dne 20. 4. 2023 č. j. 29 C 390/2017-1508). Uložil manželovi, aby stěžovatelce poskytl měsíční výživné: nejprve 200 tis. Kč (za část roku 2017), následně 250 tis. Kč (za rok 2018) a konečně 300 tis. Kč (od roku 2019 až do rozvodu manželství, tj. ke dni 24. 11. 2020). Protože v době vydání rozsudku se manželé již rozvedli, okresní soud současně určil, že celková dlužná část na výživném činí 10,5 mil. Kč. Manžel musel tuto částku zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 3,5 mil. Kč. Ve zbytku žalobu zamítl.
Proti rozsudku okresního soudu se odvolali oba (tehdy již bývalí) manželé. Zatímco odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem nevyhověl, odvolání manžela ano. Krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že stěžovatelčinu žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil jí zaplatit na náhradě nákladů řízení necelých 4,5 mil. Kč.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.03.2025 09:00 do: 19.03.2025 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 21/21
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Zákon o odpadech; ústavnost přechodných ustanovení
Označení navrhovatelů: Senátoři Parlamentu ČR
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Na návrh skupiny 25 senátorů Senátu Parlamentu České republiky řešil Ústavní soud ústavnost přechodného ustanovení zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, kterým tento zákon retroaktivně od 1. 1. 2021 odňal příjemcům (obcím a Státnímu fondu životního prostředí) právo na část poplatku, který původci odpadu platili za ukládání odpadu na skládky podle starší právní úpravy účinné před 1. 1. 2021, a který příjemcům odváděl provozovatel skládky. Navrhovateli bylo zpochybněno i retroaktivní zrušení povinnosti provozovatele skládky vytvářet finanční rezervu za část odpadů uložených podle právní úpravy platné před 1. 1. 2021.
Napadená ustanovení § 155 odst. 4 a 5 zákona o odpadech, včetně poznámky pod čarou, zní:
(4) Za odpady určené k využití na skládce v první fázi provozu skládky a k výrobě výrobků podle § 3 odst. 6 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, určených k využití na skládce v první fázi provozu skládky, se kterými je nakládáno v souladu s podmínkami právních předpisů25) na základě integrovaného povolení vydaného podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zákona č. 69/2013 Sb., a se kterými bylo na skládce nakládáno po nabytí účinnosti zákona č. 229/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, původce odpadu neplatí poplatek za ukládání odpadu podle § 45 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
(5) Za odpady podle předchozího odstavce provozovatel skládky nevytváří finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu podle § 49 odst. 1 a § 51 odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
____________________________________
25) Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.03.2025 13:15 do: 19.03.2025 13:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2891/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. července 2024 č. j. 70 Co 116/2024-2097 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. února 2024 č. j. 0 P 699/2004-2028, 36 P a Nc 253/2023, 36 P a Nc 32/2024
Stručná charakteristika: ochrana soukromého a rodinného života, právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: D. K. a D. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud dne 15. listopadu 2023 zahájil z moci úřední ve věci nezletilého stěžovatele řízení o uložení výchovného opatření, o nařízení ústavní výchovy a řízení o zrušení pěstounské péče. Účastnicí tohoto řízení byla i druhá stěžovatelka, babička nezletilého, která do vydání napadených rozhodnutí byla jeho pěstounkou. Bezprostředně po zahájení řízení okresní soud jmenoval nezletilému kolizního opatrovníka podle § 469 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, a to statutární město Olomouc. Zahájení těchto řízení předcházel přípis, který zaslal okresnímu soudu Magistrát města Olomouc, odbor sociálních věcí, jako orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). V tomto přípise ze dne 9. listopadu 2023, nazvaném Mimořádná zpráva o průběhu pěstounské péče, OSPOD popisuje situaci ohledně nezletilého a jeho babičky. Zmiňuje, že je spolupráce s rodinou složitá a chování nezletilého ve škole se velmi zhoršilo. Popisuje též několik situací, ke kterým došlo, a kroky, které OSPOD učinil. V posledním odstavci uvádí: „Dáváme tímto soudu na zvážení, zda by nebylo vhodné nařízení některého z výchovných opatření, například napomenout pěstounku, aby si začala více plnit své povinnosti pěstouna, zvyšovat své výchovné kompetence a spolupracovat, neboť se obáváme, že s tímto výchovným přístupem se bude chování nezletilého pouze zhoršovat.“
Okresní soud napadeným rozsudkem nařídil nezletilému ústavní výchovu na dobu jednoho roku a rozhodl o jeho umístění do konkrétního zařízení, zároveň tento výrok vyslovil jako předběžně vykonatelný. Dále zrušil pěstounskou péči, do které byl babičce nezletilý původně svěřen (taktéž s předběžnou vykonatelností), a konečně zrušil výživné dříve stanovené otci nezletilého. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu plyne, že podle něj pěstounská péče u nezletilého neplní svůj účel, jelikož jeho babička nemá dostatečné výchovné kompetence. Na základě provedeného dokazování okresní soud dospěl k tomu, že se neustále stupňuje nevhodné chování nezletilého a jeho negativní přístup k plnění školních povinností. Nezletilý není zvyklý respektovat autority a mít nastavené hranice. Jeho babička pak neprojevuje jakoukoliv sebereflexi, není schopna či ochotna změnit svůj přístup a dbát poskytnutých doporučení a řádné spolupráce. Vedlejší účastníci – rodiče nezletilého – o něj neprojevují žádný zájem.
Proti rozsudku okresního soudu podali oba stěžovatelé – jak nezletilý, tak jeho babička – společné odvolání. Nezletilý je podal svým jménem a sám je podepsal. Krajský soud odvolání nezletilého odmítl jako podané osobou zjevně neoprávněnou. Podle krajského soudu nezletilý nebyl k podání odvolání procesně způsobilý a jeho jménem je mohl podat jen kolizní opatrovník, ten je však nepodal, naopak s rozsudkem okresního soudu souhlasil a zcela se s ním ztotožnil. Jelikož odvolání podala spolu s nezletilým i jeho babička, zabýval se krajský soud dále věcně jednotlivými odvolacími námitkami, které uplatnili oba stěžovatelé. I odvolání stěžovatelky však krajský soud nepovažoval za důvodné a rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Jednou z námitek stěžovatelů bylo to, že OSPOD neměl být jmenován kolizním opatrovníkem nezletilého, jelikož podal podnět k zahájení řízení, a byl tak ve střetu zájmů. Krajský soud této námitce nepřisvědčil, jelikož OSPOD podle něj nepodal návrh na zahájení řízení, ale jen podnět, nestal se tedy účastníkem řízení jako navrhovatel a může vystupovat jako opatrovník nezletilého.
Stěžovatelé požadují, aby se Ústavní soud zabýval porušením ústavně zaručených práv nezletilého, kterému byla nařízena ústavní výchova, a jeho babičky, jíž byl v důsledku napadených rozhodnutí odebrán z péče pěstounky.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.03.2025 14:00 do: 19.03.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 212/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 206/2024-362 ze dne 20. listopadu 2024 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 26 P 206/2023-287, 6 P a Nc 437/2023 ze dne 15. května 2024
Stručná charakteristika: úprava styku rodiče s dítětem nízkého věku
Označení navrhovatelů: P. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obecné soudy běžný styk u takřka tříletého dítěte stanovily z důvodu věku pouze přes jednu noc týdně, aniž po navykacím režimu stanovily cílový styk širší. Neupravily styk otce s dcerou o letních prázdninách s odůvodněním, že sedm měsíců do počátku prázdnin je dobou vzdálenou a není známo, jak si dítě na přespávání u otce zvykne. Krajský soud neupravil ani styk o Velikonocích.
Stěžovatel (otec) se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.03.2025 14:30 do: 19.03.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2083/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2023, č. j. 4 Tmo 3/2023-1524, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 7. listopadu 2022, č. j. 29 Tm 2/2020-1440
Označení navrhovatelů: A. B., zast. JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D. LL.M., advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Případ se týká závažné trestné činnosti v sexuální oblasti. První stěžovatelka se ve svých čtrnácti letech stala obětí znásilnění. Druhá stěžovatelka je její matka. V noci v září roku 2018 se tehdy čtrnáctiletá první stěžovatelka zúčastnila večírku s několika svými přáteli a dalšími osobami. Šest účastníků večírku na první poškozené, která byla ve stavu bezvládnosti v důsledku silné podnapilosti, prováděli pomocí lahví od alkoholu různé sexuálně zaměřené aktivity. Útok byl nejméně třemi účastníky natočen na mobilní telefon a dva z těchto záznamů se následně rozšířily na internetu. Po téměř pětiletém řízení soudy odsoudily všechny zletilé pachatele, avšak zároveň rozhodly, že je nutné obě stěžovatelky s jejich nároky odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť újma, která jim měla trestným činem vzniknout, nebyla dostatečně prokázána.
Stěžovatelky požadují po Ústavním soudu posoudit rozhodnutí soudů o adhezním nároku dětské oběti závažné sexuální kriminality a okolnosti, za nichž je možné takovou oběť odkázat po značné době na řízení ve věcech občanskoprávních.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.03.2025 15:00 do: 19.03.2025 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1669/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2024, sp. zn. 47 T 2/2009
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: I. V., zast. Mgr. Markem, Šimákem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Na stěžovatele (a další osoby) byla v roce 2009 podána obžaloba pro podezření ze spáchání zločinu vydírání a přečinu porušování domovní svobody. Těch se měl dopustit, stručně řečeno, tak, že po vzájemné dohodě s již odsouzenými osobami ve snaze přinutit dva poškozené uhradit legálně nevymahatelný dluh unesli známou poškozených a násilím se ji pokusili přimět k prozrazení místa pobytu poškozených, v čemž jim po delším bití vyhověla. Po příjezdu na místo si nasadili kukly a donutili bitím a výhružkami zde přítomnou ženu zavolat poškozené na místo (přičemž svázali rovněž na místě se nacházející nezletilou dívku). Po příchodu další osoby získali přístup do garáže, kde objevili nelegálně vyráběná anabolika, která se rozhodli odvézt za účelem „zajištění“ dluhu. Následně uvedená nezletilá přilákala prostřednictvím textové zprávy jednoho z poškozených do domu, kde byl ihned skupinou napaden a přinucen nechat obžalovaným vybraný majetek (např. automobil) a zavázat se k úhradě údajného dluhu.
Mezi lety 2010 a 2023 byl stěžovatel pětkrát různými senáty městského soudu uznán vinným ze spáchání popsaného jednání a odsouzen k různým trestům odnětí svobody. Všech pět odsuzujících rozhodnutí bylo v odvolacích řízeních zrušeno Vrchním soudem v Praze, a to zejména pro závažné nedostatky při zjišťování a vyhodnocení skutkového stavu. Naposledy vrchní soud zrušil odsuzující rozsudek usnesením ze dne 15. 8. 2023, č. j. 10 To 38/2023-10997. Vedlo jej k tomu to, že městský soud neprovedl podle pokynu výslech klíčové svědkyně, v jejíž výpovědi byly zásadní rozpory, pročež nemohl řádně vyhodnotit provedené důkazy. Ačkoliv šlo již o několikáté pochybení, nepřistoupil vrchní soud ke změně rozhodujícího senátu podle § 262 trestního řádu, neboť by šlo o postup nehospodárný. Poté městský soud rozhodl ve věci napadeným usnesením, kterým zastavil stěžovatelovo trestní stíhání. Podle městského soudu nelze v dané věci rozhodnout zprošťujícím rozsudkem, neboť stěžovatelova vina byla spolehlivě prokázána. Vzhledem k rozporům v názorech vrchního a městského soudu a vzhledem k objektivní nerealizovatelnosti pokynu městského soudu vyslechnout klíčovou svědkyni (pobývající na Ukrajině), je podle městského soudu nutné zohlednit specifický průběh a délku trestního řízení.
Stěžovatel namítá, že k zastavení trestního stíhání došlo v rozporu s pokyny vrchního soudu. Stěžovatel s takovým postupem nesouhlasí, neboť se stíhaného skutku nedopustil. Proto se domáhá meritorního rozhodnutí. Žádné z pěti odsuzujících rozhodnutí neobstálo při přezkumu v odvolacím řízení. Stěžovatelovu vinu v podstatě vyloučily dva klíčové důkazy (výpověď korunní svědkyně a prokazatelná nedostupnost auta, s nímž měl stěžovatel podle obžaloby spáchat trestný čin). Městský soud odmítl vyjasnit rozpory ve výpovědích klíčové svědkyně, ač mu v tom nic nebránilo. Celé trestní řízení probíhá již nepřiměřeně dlouhou dobu a městský soud odmítá respektovat důkazy vylučující stěžovatelovu vinu.