Ústavní soud, Brno, TZ 10/2019
II. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zamítl ústavní stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, neboť dospěl k závěru, že tímto rozhodnutím nebyla porušena základní práva ani svobody stěžovatelky – volební strany TOP 09 a Starostové (STAN) ve spolupráci s KDU-ČSL, LES a Demokraty Jana Kasla – „Spojené síly pro Prahu“.
Ve volbách do zastupitelstva hlavního města Prahy, které se konaly ve dnech 5. a 6. října 2018, kandidovalo politické hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ jako součást koalice – volební strany nazvané TOP 09 a Starostové (STAN) ve spolupráci s KDU-ČSL, LES a Demokraty Jana Kasla – „Spojené síly pro Prahu“. Politické hnutí Pro Prahu spolu s nezávislými kandidáty se do těchto voleb registrovalo jako volební strana nazvaná STAROSTOVÉ PRO PRAHU. Stěžovatelka se bránila proti registraci této volební strany, neboť název STAROSTOVÉ PRO PRAHU považovala za zaměnitelný s názvem politického hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ, a namítala, že tento název bude mást voliče. Městský soudu v Praze stěžovatelce nevyhověl, protože podle něj registračním úřadům ani volebním soudům nebyla zákonem svěřena kompetence přezkoumávat, zda jde o zaměnitelné názvy. Proti jeho rozhodnutí podala stěžovatelka ústavní stížnost.
Kandidátní listinu pro volby do zastupitelstev obcí mohou podávat politické strany a politická hnutí, jejich koalice, nezávislí kandidáti, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů. Zákon o volbách do zastupitelstev obcí označuje všechny kandidující za volební strany. Každá volební strana si musí zvolit svůj název.
Ústavní soud korigoval názor Městského soudu v Praze, neboť ústavně zaručené právo na svobodné volby v sobě zahrnuje i závazek, aby veřejná moc zajistila svobodné vyjádření vůle voličů ve volbách. Název volební strany je pro voliče nejvýznamnějším z identifikačních údajů, které jsou na hlasovacích lístcích uvedeny. Nelze proto připustit, aby volební strany vystupovaly pod názvem, který je z pohledu průměrného voliče zaměnitelný s názvem politické strany či hnutí, jež se na vytvoření této volební strany nepodílely. Registrační úřady a případně i volební soudy se proto musí zabývat tím, zda název volební strany není zaměnitelný.
Ústavní soud ovšem dospěl k závěru, že název volební strany STAROSTOVÉ PRO PRAHU není zaměnitelný s názvem politického hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ. Výraz starosta, který se objevuje v obou názvech, je označením veřejné funkce podle zákona o obcích. Žádná politická síla si tak toto označení nemůže „přivlastnit“ a dovozovat, že má výlučná či přednostní práva jej užívat ve svém názvu, ani se domáhat zvýšené právní ochrany tohoto označení jako součásti svého názvu.
Zaměnitelnost obou názvů se proto musí posuzovat s ohledem na další prvky. Výraz nezávislí představuje stejně důležitou část názvu STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ jako výraz starosta, o čemž svědčí i zkratka tohoto hnutí – STAN. Jedině název tohoto hnutí jako celek může být chráněn proti zaměnitelnosti. Volební strana STAROSTOVÉ PRO PRAHU však výraz nezávislí ve svém názvu neužila a místo toho použila dodatek „pro Prahu“. Oba názvy se tedy liší těmito dvěma podstatnými prvky, a tak je nelze považovat za zaměnitelné. Proto nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky tím, že byla kandidátní listina volební strany STAROSTOVÉ PRO PRAHU zaregistrována.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3181/18 je dostupný 
zde (340 KB, PDF).