Podle rozhodčí doložky sjednané ve smlouvě o půjčce a zajišťovacím převodu práva měl všechny spory mezi spotřebitelem (stěžovatelem) a společností FFS Czech, s. r. o., s konečnou platností rozhodnout rozhodce „určený stranou žalující ze seznamu členů sdružení Asociace arbitrů“, případně určený předsedou této asociace, „a to v rozhodčím řízení vedeném podle Pravidel rozhodčího řízení Asociace arbitrů“, bez konání ústního jednání a jen na základě písemných podkladů a nikoli podle práva České republiky, ale podle tzv. obecných zásad spravedlnosti (ekvity).

 

Ústavní soud konstatoval, že na rozhodčí doložky je zejména ve spotřebitelských smlouvách nahlížet přísně a primárně z pohledu práva na ochranu spotřebitele, jehož cílem je ochrana slabší smluvní strany, tj. spotřebitele. Z tohoto pohledu je sjednaná rozhodčí doložka ve prospěch sdružení Asociace arbitrů neplatná, neboť jde o nepřípustné ujednání naplňující znaky nepřiměřených podmínek, jež jsou podle občanského zákoníku v rozhodčích smlouvách zakázány.

 

Osoba rozhodce musí být vždy jednoznačně a transparentně určena. Podmínky ustavení rozhodce a podmínky rozhodčího řízení musí oběma účastníkům garantovat rovné zacházení, což ve vztahu podnikatel – spotřebitel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele, uvedl Ústavní soud v nálezu. Dohodnutá procesní pravidla musí garantovat spravedlivé řízení.

 

Ústavní soud kromě toho poznamenal, že rozhodčí doložka ve prospěch Asociace arbitrů, jak byla v daném případě sjednána, by byla neplatná i v případě, že by se nejednalo o spotřebitelskou smlouvu. Asociace arbitrů není stálým rozhodčím soudem zřízeným zákonem. Ústavní soud přitom odkázal na usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu z 11. května 2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že v rozhodčí doložce se lze dohodnout buď na ad hoc rozhodci fyzické osobě, anebo na stálém rozhodčím soudu. Jenom stálý rozhodčí soud však může vydávat svá vlastní pravidla (statuty a řády), která mohou určit jak jmenování a počet rozhodců, tak i způsob vedení řízení a náklady rozhodčího řízení (podle Nejvyššího soudu tak rozhodčí doložka sjednaná ve prospěch Sdružení rozhodců, s. r. o., je neplatná, neboť nejde o stálý rozhodčí soud zřízený zákonem).

 

Nutno poznamenat, že obdobně Ústavní soud před nedávnem rozhodl v usnesení sp. zn. II. ÚS 3057/10 ze dne 5. října 2011 – v daném případě se vyjadřoval k rozhodčí doložce sjednané ve prospěch „Rozhodčího soudu České republiky, k. s.“, jenž samozřejmě není orgánem České republiky, a není ani stálým rozhodčím soudem zřízeným podle zákona. Ústavní soud před několika týdny poznamenal, že takový název arbitrážního centra „je možno chápat také jako uvedení spotřebitele v omyl, neboť ... je zavádějící, ... o žádný rozhodčí soud se ve skutečnosti nejedná, ale jde o soukromý subjekt, zabývající se výlučně podnikatelskou činností v oblasti obchodu a služeb.“

 

Texty nálezu  II. ÚS 2164/10 (134 KB, PDF) a usnesení  II. ÚS 3057/10 (122 KB, PDF) jsou k dispozici kliknutím na spisové značky.

 

Tomáš Langášek

generální sekretář Ústavního soudu