Ústavní soud, Brno, TZ 30/2016
III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Fiala) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, protože jím bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovateli byla jako provozovateli hotelu a restauračního zařízení uložena Českou obchodní inspekcí pokuta ve výši 10 000 Kč za správní delikt podle zákona o ochraně spotřebitele, kterého se měl dopustit tím, že při poskytování služeb v provozovně diskriminoval spotřebitele, neboť na dveře umístil nápis „Tato restaurace není vhodná pro děti do 6 let v doprovodu rodičů z důvodu rušení ostatních a hotelových hostů. Vstup pouze pro dospělé a děti od 6 let v doprovodu rodičů.“ Dle ČOI tím stěžovatel nepřípustně diskriminoval bez doprovodu rodičů přicházející spotřebitele ve věku do 18 let a rovněž rodiče přicházející s potomky mladšími 6 let. Odvolání stěžovatele proti rozhodnutí ČOI zamítla, spor pak pokračoval podáním žaloby ve správním soudnictví. Městský soud v Praze rozhodnutí ČOI nejprve zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost. ČOI podala kasační stížnost, které Nejvyšší soud vyhověl, zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud následně žalobu stěžovatele zamítl. Stěžovatel poté podal ústavní stížnost.
Ústavní soud má za to, že měl stěžovatel k dispozici k ochraně svých ještě jeden prostředek, který měl vyčerpat před podáním ústavní stížnosti, a to sice kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. V dané věci však Ústavní soud nemohl přistoupit k odmítnutí ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech opravných prostředků, neboť Městský soud v Praze stěžovatele nesprávně stěžovatele poučil o tom, že proti jeho rozhodnutí není kasační stížnost přípustná. Takové poučení je však v rozporu se zákonem, neboť kasační stížnost v právě projednávaném případě přípustná byla. Stěžovateli nelze klást k tíži, pokud postupoval v dobré víře ve správnost a zákonnost poučení, kterého se mu dostalo v rozsudku městského soudu. Tímto nesprávným poučením městský soud odejmul stěžovateli přístup k Nejvyššímu správnímu soudu a porušil tak právo stěžovatele na spravedlivý proces.
Ústavní soud se tedy vůbec nezabýval meritorními námitkami stěžovatele, protože není povolán k tomu, aby nahrazoval činnost kasačního soudu. Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Praze.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1237/15 je dostupný 
zde (194 KB, PDF).
Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu