Ústavní soud TZ 78/25
Zákonodárce se neřídil pravidlem plynoucím z Ústavy, podle kterého jsou nálezy Ústavního soudu závazné pro všechny, tedy i pro samotné zákonodárce (čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR). Napadená úprava opět stanovila výši platové základny stejným mechanismem, který byl již v minulosti Ústavním soudem označen za neústavní. Tím zákonodárce fakticky úmyslně prodloužil již jednou konstatovaný neústavní stav. Napadená úprava pro rok 2025 není odůvodněna výjimečnými okolnostmi a není součástí širšího rámce úsporných opatření, která by rovnocenně dopadala na ostatní „služebníky státu“. Ústavní soud proto opět zasáhl a dočasné restrikce soudcovských platů pro rok 2025 i tentokrát zrušil. Nález přitom zakládá nárok na zpětné doplacení platu.
Na Ústavní soud se obrátil Okresní soud v Děčíně s návrhem na zrušení právní úpravy, kterou považuje za neústavní. Projednává žalobu, kterou se soudce okresního soudu (žalobce) domáhá proti České republice zaplacení doplatku platu a doplatku víceúčelové paušální náhrady výdajů za měsíce únor, březen a duben 2025. Okresní soud (navrhovatel) se proto v řízení o žalobě obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení části § 4 ve slovech „pro soudce 121 685 Kč“ zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.
Navrhovatel se domnívá, že okolnosti, způsob a zdůvodnění aktuálního zásahu do platu soudců nesplňují kritéria vymezená judikaturou Ústavního soudu a představují její přímé popření. Snížení a zmrazení platu soudců považuje navrhovatel za neústavní již z toho důvodu, že platová restrikce dopadá výlučně do platových poměrů soudců. V důsledku zákona č. 57/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., došlo k faktickému snížení již dosahovaného platu, který byl soudcům vyplacen za leden 2025 a který vycházel z aktuální judikatury Ústavního soudu. Ve vztahu k soudcům jde o snížení platu o 6 %. Vztaženo k platu dosahovanému soudci za období roku 2024 zůstává plat na stejné úrovni. Důsledkem zmíněné novelizace zákona je zvýšení platů představitelů o cca 6,9 % za současného snížení a dalšího „zmrazení“ platu soudců. Od 1. 1. 2025 dochází k paušálnímu zvýšení platového tarifu, ke zvýšení platových tarifů učitelů, k růstu platů pro příslušníky bezpečnostních sborů, hasičů a policistů. Soudci tak zůstávají jedinou kategorií představitelů státní moci, u nichž došlo ke zmrazení (resp. snížení) platu. Navrhovatel předkládá názor žalobce, že skutkové okolnosti nynějšího snížení platu soudců zakládají důvodnost zpětného doplacení platu.
Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová) návrhu vyhovělo a napadenou úpravu zrušilo.
Ústavní soud posuzoval ústavnost dočasné restrikce soudcovských platů stanovenou zákonem pro rok 2025. U procedury přijetí zákona Ústavní soud neshledal žádnou vadu, byť byl kritický ke způsobu projednání návrhu zákona s mocí soudní zejména z důvodu, že vláda stanovisko soudní moci nijak nereflektovala a zákonodárci je nedala k dispozici.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že soudní moc má dostat příležitost vyjádřit se k návrhu zákona týkajícího se restrikcí soudcovských platů. Zjištění stanoviska zástupců soudní moci k opatřením týkajícím se platových poměrů soudců a vypořádání se s jejich argumenty zajišťuje zachování žádoucí rovnováhy státních mocí. Vyvažuje také negativní důsledky toho, že soudcovský stav v České republice nemá svou nezávislou reprezentaci.
V tomto případě se představitelé moci výkonné do určité míry pokusili naplnit požadavek projednání platové restrikce s mocí soudní. Jak vyplývá z vyjádření vlády, v říjnu 2024 došlo k setkání mezi zástupci vlády, prezidentem Soudcovské unie a zástupci státních zastupitelství. V listopadu 2024 se pak mělo uskutečnit druhé setkání v budově Ministerstva práce a sociálních věcí, jehož se zúčastnili představitelé moci soudní (vedení obou nejvyšších soudů, vrchních soudů, krajských soudů a prezident Soudcovské unie). Ačkoliv není zcela nezbytné, aby stanovisko soudní moci bylo součástí například důvodové zprávy, je nutné, aby zákonodárci měli možnost se s tímto stanoviskem seznámit, a to dříve, než o platové restrikci zákonodárci rozhodnou. Vláda Ústavnímu soudu nedoložila, že by poslanci takovou možnost měli, pouze ve svém vyjádření odkazuje na veřejná vystoupení reprezentantů soudní moci, z nichž dovozuje, že zákonodárci museli být o stanovisku moci soudní informováni.
Návrh platové restrikce tedy nebyl projednán „ideálně“ (zcela v souladu s judikaturou Ústavního soudu). Se stanoviskem soudní moci se nikdo výslovně nevypořádal. Pakliže reprezentanti soudní moci měli vůbec možnost své stanovisko v průběhu setkání se zástupci vlády formulovat, zůstalo zcela bez reakce. Průběh připomínkového řízení jen dokládá neuspokojivý postup vlády. Jak ale již dříve Ústavní soud vyjádřil, samotný neuspokojivý proces projednání návrhu platové restrikce ještě neústavnost nezakládá – působí pouze jako „přitěžující faktor“ při navazujícím věcném přezkumu.
Při věcném přezkumu Ústavní soud zjistil, že výše platové základny soudců stanovená napadenou právní úpravou vyplývá ze stejného mechanismu výpočtu, o jehož neústavnosti bylo nálezem Ústavního soudu dříve rozhodnuto (nálezy Pl. ÚS 15/22 a Pl. ÚS 5/24, tisková zpráva zde). Při stanovení platu soudců pro rok 2025 tak zákonodárce úmyslně prodlužil nálezem konstatovaný neústavní stav, je přijetí takové právní úpravy v rozporu se závazností vykonatelných rozhodnutí Ústavního soudu podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky. Na zjevné nerespektování závazných nálezů Ústavního soudu poukazovali již někteří aktéři v průběhu zákonodárného procesu, a to napříč politickými stranami. Na půdě Poslanecké sněmovny se k tomuto tématu obsáhle vyjádřili například poslankyně Válková, poslanci Michálek a Nacher, ale také další vystupující poslanci. Také prezident republiky své veto k návrhu zákona zdůvodnil tím, že se neztotožňuje se způsobem, jakým se zákonodárce vypořádal s nálezem Ústavního soudu, na nějž má přijatý zákon reagovat, a to zejména v souvislosti se stanovením platové základny pro soudce na rok 2025.
Ústavní soud napadenou restrikci posuzoval také optikou parametrů stanovených dřívější závaznou judikaturou Ústavního soudu, a to z hlediska souladu s nezávislostí soudců a soudní moci plynoucí z Ústavy. Platová restrikce pro rok 2025 stanovila platovou základnu pro soudce ve výši 121 685 Kč. Oproti minulému roku tedy došlo ke zvýšení platové základny soudců o 0,6 %, což představuje zpomalení tempa růstu soudcovských platů, které se fakticky blíží jejich zmrazení. I dočasná restrikce soudcovských platů, spočívající ve zpomalení tempa růstu soudcovských platů oproti zákonem stanoveným obecným pravidlům (platovému automatu), musí být odůvodněna výjimečnými okolnostmi. Výjimečná okolnost musí být závažná – například tím, že se neočekávaně odrazí v ekonomice společnosti v úrovni mzdové či platové hladiny v národním hospodářství tak, že uplatnění platového automatu na ni není dostatečnou odpovědí, protože zákonem stanovený platový automat by takovou situaci nemohl v platech soudců dostatečně korigovat.
V důvodové zprávě k platovým restrikcím na rok 2025 se důvod zpomalení růstu platových základen uvádí neuspokojivá rozpočtová situace, ve které všechny skupiny obyvatelstva čelí dopadům úsporných opatření plynoucím ze zákona č. 349/2023 Sb. (konsolidace veřejných rozpočtů). Dále zmiňuje nutnost čelit následkům povodní v roce 2024. Před Ústavním soudem pak vláda opět odkázala na nutnost rozsáhlé konsolidace veřejných rozpočtů, přičemž poukázala na vývoj zvyšování schodku státního rozpočtu a nárůst státního dluhu, jako důsledků pandemie COVID-19, zhoršené energetické a bezpečnostní situace v evropském regionu a souvisejících ekonomických opatření.
Tíživá finanční situace může být jedním z důvodů pro přijetí dočasné restrikce soudcovských platů. Ústavní soud však má pochybnost o tom, že vláda a Parlament skutečně pokládaly finanční situaci za tak tíživou, jak naznačuje důvodová zpráva. V době projednávání posuzované úpravy se podle veřejně dostupných informací z ČNB i Ministerstva financí očekával růst HDP o více než 2 % a inflace ve výši pod 3 % (cca 2,6 %); Ministerstvo financí tehdy údaje prezentovalo jako směřování (návrat) státu k ekonomickému růstu. Již v minulosti Ústavní soud vyjádřil pochybnosti o argumentaci tíživou finanční situací státu v momentě, kdy je ze zákona o státním rozpočtu zřejmé podstatné navýšení rozpočtu Úřadu vlády (nálezy Pl. ÚS 15/22, tisková zpráva zde). Také v nynější věci Ústavní soud poukazuje na navýšení výdajů státního rozpočtu na provoz Úřadu vlády ze 1,2 mld. Kč na téměř 1,6 mld. Kč oproti minulému roku. K výdajům spojeným s povodněmi je stěžejní, že výdaje na povodně v roce 2024 měly být hrazeny primárně z rozpočtu na rok 2024, přičemž podle údajů NKÚ bylo do konce roku 2024 ze státního rozpočtu na financování opatření spojených s povodněmi vynaloženo celkem pouze 3,9 mld. Kč z rozpočtovaných 30 mld. Kč. Jakým způsobem úspora na platech soudců v odhadované výši 620,3 mil. Kč přispěje ke konsolidaci veřejných rozpočtů, jak se promítne do systematiky veřejného financování a přispěje k jeho zlepšení, vláda ani zákonodárce rovněž nevysvětlili. Závěry předkládané v důvodové zprávě jsou navíc založeny na úvaze, že soudcům byl plat zvýšen o 6,95 %, což ale neodpovídá skutečnosti (došlo totiž ke zvýšení platové základny soudců pouze o 0,6 %).
Z pohledu zásahu do nezávislosti soudní moci a dělby moci Ústavní soud tedy uzavřel, že nebyl splněn jeden z hlavních předpokladů ústavnosti dočasné restrikce soudcovských platů, a to existence natolik výjimečných okolností, že by na ně uplatnění platového automatu nebylo dostatečnou odpovědí. Dočasná restrikce soudcovských platů pro rok 2025 nebyla přijata v reakci na tíživou finanční situaci státu, která by byla natolik výjimečná, že by tuto restrikci mohla ospravedlnit. Restrikce není ani součástí obecných opatření směřujících k řešení významné krize, která by rovnocenně dopadala i na ostatní „služebníky státu“, zejména na představitele moci zákonodárné a nejvyšší představitele moci výkonné.
Vzhledem k opakovaným pokusům moci výkonné a zákonodárné o zásahy do materiálního zabezpečení soudkyň a soudců, nerespektující předchozí nálezovou judikaturu Ústavního soudu, a s ohledem na to, že cílem posuzované platové restrikce bylo zcela úmyslné prodlužování protiústavního stavu, Ústavní soud rozhodl, že nynější nález zakládá nárok na zpětné doplacení soudcovských platů a souvisejících náhrad.
Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/25 (včetně odlišného stanoviska soudce Wintra) je dostupný 
zde (1.2 MB, PDF).