 zde (271 KB, PDF).
 zde (271 KB, PDF).Aktuálně
Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.
Výpis aktualit
ÚS připustil, že obce mají pravomoc stanovit noční zavírací hodiny barů, hostinců a restaurací
Ústavní soud vyhlásil nález 
Pl. ÚS 28/09 ze dne 2. 11. 2010, jímž vyhověl návrhu Ministerstva vnitra
 a zrušil obecně závaznou vyhlášku města Břeclavi č. 5/2008, k 
zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku při provozování 
hostinských činností v obytné zástavbě města.
Ministerstvem napadené ustanovení čl. 3 odst. 1 vyhlášky znělo:
„V obytné zástavbě města se stanovuje konec provozní doby hostinských provozoven takto:
a) ve dnech předcházejících dnu pracovního klidu na 24.00 hodin,
b) v ostatních dnech na 22.00 hodin,
přičemž počátek provozní doby je každý den nejdříve v 6.00 hodin.“.
Ministerstvo
 vnitra spatřovalo ve znění ustanovení čl. 3 odst. 1 vyhlášky rozpor se 
zákonem. Podle něj – opíraje se o dosavadní nálezy Ústavního soudu – 
nemají obce možnost regulovat provozní dobu pohostinství, neboť se jedná
 o upravování rozsahu podnikatelských aktivit. Takové omezování 
podnikání naráží podle ministerstva na základní právo podnikat a 
provozovat jinou hospodářskou činnost, zaručené článkem 26 odst. 1 
Listiny základních práv a svobod.
Ústavní
 soud  návrhu ministerstva vyhověl a napadenou vyhlášku zrušil, avšak z 
jiných důvodů, než ministerstvo navrhovalo. Napadenou vyhlášku zrušil 
proto, že byla při vymezení zavíracích hodin neurčitá, neboť vzhledem k 
neurčitému pojmu „obytná zástavba“ nebylo zřejmé, na jaká zařízení se 
omezení vztahuje.
Pokud
 však šlo o ministerstvem nastolenou otázku nedostatku pravomoci obcí, a
 to je podstatné, změnil Ústavní soud svůj dosavadní názor, který v 
minulosti ve svých nálezech zastával. Konstatoval, že „za situace, 
kdy provozováním hostinské činnosti v nočních hodinách může docházet k 
narušování veřejného pořádku, má obec možnost na základě zmocnění 
vyplývajícího z § 10 zákona o obcích a čl. 104 Ústavy stanovit 
povinnosti subjektům tuto činnost provozujícím, a to včetně povinnosti 
spočívající v omezení provozní doby v nočních hodinách“.
Ke
 změně názoru Ústavní soud přistoupil z několika důvodů. Přihlédl 
především ke své judikatuře z posledních let, v níž Ústavní soud 
postupně – s ohledem na nové zkušenosti a  poznatky v oblasti obecní 
normotvorby – překonává svůj původně restriktivní postoj k obecním 
vyhláškám (srov. nález ve věci tzv. jirkovské vyhlášky Pl. ÚS 45/06,
 který otevřeně deklaroval možnost stanovovat právní povinnosti v 
oblastech samostatné působnosti obce, aniž by k tomu bylo třeba zvláštní
 zákonné zmocnění, a zcela čerstvý nález  Pl. ÚS 11/09
 ze dne 7.9.2010, týkající se problematiky regulace konzumace alkoholu 
na veřejných prostranstvích, tj. problematiky s provozováním 
pohostinství související). Povšiml si také trendu ve zřizování dalších 
četných provozoven (hostinských zařízení, heren atd.), které svým 
provozem, zejména v nočních hodinách, narušují pokojné bydlení, přičemž 
negativní důsledky zasahující do práva občanů na ochranu soukromí a 
nerušeného užívání jejich domovů se nedaří eliminovat (ani postihovat) 
jinými prostředky regulace (zákaz nadměrného hluku, zákaz požívání 
alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích). Poznamenal také, že 
výslovné zákonné zmocnění ke stanovení zavíracích hodin v § 96 zákona č.
 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, bylo zrušeno s účinností od 
1. října 2003 právě s ohledem na to, že obce měly mít – dle důvodové 
zprávy k novele zákona – možnost tyto záležitosti upravit v režimu 
místních záležitostí veřejného pořádku. Ústavní soud vzal v úvahu 
argumentaci města Břeclav, a to především s ohledem na deklarovaný 
předmět a cíl vyhlášky, jejímž účelem není ochrana zdraví, nýbrž 
zabezpečení záležitostí veřejného pořádku regulací nežádoucích důsledků 
provozování hostinských činností v nočních hodinách, a vyslyšel též 
stanovisko veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského i jeho předchůdce
 Otakara Motejla,  podle nichž jestliže v konkrétním případě dojde k 
omezení provozní doby hostinských zařízení, chrání se tím nejen veřejný 
zájem, ale současně i právo na pokojné bydlení a spánek, jakožto součást
 práva na ochranu soukromého a rodinného života v širším slova smyslu 
(čl. 10 odst. 2 Listiny).
Soudkyní
 zpravodajkou byla Dagmar Lastovecká. Odlišné stanovisko pouze k 
odůvodnění nálezu si vyhradily soudkyně Ivana Janů a Michaela Židlická.
Ústní
 jednání ve věci proběhlo za účasti veřejného ochránce práv Pavla 
Varvařovského již 14. 10. 2010; Ústavní soud poté jednání odročil na 
neurčito za účelem přijetí a vyhlášení rozhodnutí. Teprve na uzavřeném 
jednání pléna Ústavního soudu 2. 11. 2010 došlo k ukončení porady soudců
 a k přijetí nálezu, který byl dnes vyhlášen.
Text nálezu je k dispozici  zde (271 KB, PDF).
 zde (271 KB, PDF).
 zde (271 KB, PDF).
 zde (271 KB, PDF).Tomáš Langášek
generální sekretář Ústavního soudu