IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.12.2025 10:00 do: 16.12.2025 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 680/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. ledna 2024 č. j. 15 EXE 1975/2021-828 a příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného Mgr. Bohumilem Brychtou, soudním exekutorem, Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, ze dne 19. listopadu 2023 č. j. 194 EX 348/21-198
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo vlastnit majetek
Označení navrhovatelů: J. P., VELMAVPO, a. s., SL8, s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vedlejší účastnice, která vůči stěžovatelům jako povinným podala exekuční návrh pro vymožení pohledávky ve výši 23 361 690,92 Kč, vedla s danou obchodní společností dlouholetý spor o vlastnictví této pohledávky a podle rozhodčího nálezu byla exekučně vymáhaná pohledávka ve vlastnictví této obchodní společnosti. Platnost tohoto rozhodčího nálezu byla až do dubna 2024 předmětem soudního řízení vedeného na základě žaloby vedlejší účastnice u obvodního soudu. Vzhledem k tomu, že nebylo postaveno najisto, kdo je vlastníkem pohledávky, rozhodli se stěžovatelé plnit do soudní úschovy, přičemž v květnu 2021 podali návrh na složení částky odpovídající výši pohledávky do soudní úschovy. Peněžní prostředky sloužící k úhradě pohledávky měly původ v insolvenčním řízení vedeném u krajského soudu proti dlužnici (jiné obchodní společnosti), ve kterém měla třetí stěžovatelka jako zajištěná věřitelka obdržet výtěžek zpeněžení předmětu zajištění. Záměr vyplatit peněžní prostředky do soudní úschovy měl být podle stěžovatelů vedlejší účastnici znám. Vedlejší účastnice poté podala exekuční návrh. Účastníky exekučního řízení dále byli všichni stěžovatelé jako povinní, kteří se zavázali vedlejší účastnici zaplatit společně a nerozdílně částku 22 860 000 Kč. Krajský soud uložil insolvenčnímu správci dlužnice povinnost vyplatit třetí stěžovatelce výtěžek zpeněžení předmětu zajištění na účet soudní úschovy. Uvedl, že pohledávka třetí stěžovatelky byla zatížena podzástavním právem ve prospěch třetí osoby – a to buď vedlejší účastnice, nebo obchodní společnosti. Městský soud změnil usnesení obvodního soudu, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelů na zastavení exekuce, tak, že se exekuce zastavuje v rozsahu částky 23 948 350,77 Kč, a to s odůvodněním, že došlo ke splnění vymáhané pohledávky složením částky do soudní úschovy. Ústavní stížností napadeným příkazem k úhradě nákladů exekuce uložil soudní exekutor stěžovatelům povinnost zaplatit náklady exekuce ve výši 3 014 618,20 Kč. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podali stěžovatelé námitky, které obvodní soud napadeným usnesením zamítl s tím, že ve výpočtu soudního exekutora neshledal žádné pochybení.
Těžištěm argumentace stěžovatelů je tvrzení, že soudní exekutor nevymohl v exekučním řízení ničeho, neboť povinnost dobrovolně splnili a exekuce co do výše vymáhané pohledávky byla zastavena. Podle stěžovatelů je spravedlivé, aby náklady exekuce nesla vedlejší účastnice.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.12.2025 10:30 do: 16.12.2025 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2217/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. června 2024 č. j. 8 As 21/2023-58, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2023 č. j. 54 A 86/2022-56 a části územního plánu obce Kolomuty, schváleného usnesením zastupitelstva obce Kolomuty ze dne 27. června 2022 č. 40-42
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: P. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je vlastníkem daných pozemků, které územní plán z roku 2002 řadil do plochy s funkčním vymezením „BI – bydlení individuální“. Na konci roku 2021 bylo zahájeno řízení o vydání společného povolení pro stavbu rodinného domu se dvěma byty, připojení vody, elektrické energie, kanalizace atd. Magistrát města společné povolení vydal. Proti němu nicméně podali odvolání vlastníci sousedních pozemků, přičemž v průběhu odvolacího řízení nabyl účinnosti nový územní plán, který pozemky stěžovatele zařadil do plochy 113-Z s funkčním vymezením „veřejná prostranství s převahou zeleně“, a nadto pozemky zatížil předkupním právem. Společné povolení proto bylo v odvolacím řízení zrušeno rozhodnutím krajského úřadu s odůvodněním, že v době, kdy ve věci rozhodoval magistrát, sice bylo společné povolení v souladu s tehdy platným územním plánem, ale nyní je v rozporu s nově vydaným územním plánem. Magistrát posléze žádost o vydání společného povolení z tohoto důvodu zamítl. Stěžovatel se poté domáhal zrušení uvedené části územního plánu. Krajský soud napadeným rozsudkem návrh stěžovatele zamítl jako nedůvodný. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek. Předesílá, že v době, kdy nový územní plán nabyl účinnosti, bylo již pro jeho pozemky vydáno společné povolení ke stavbě rodinného domu. Jediným důvodem pro zrušení společného povolení přitom bylo, že se posléze změnil územní plán, který na těchto pozemcích znemožnil provést stavbu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.12.2025 11:00 do: 16.12.2025 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2466/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2025 č. j. 21 Co 37/2025-99
Stručná charakteristika: spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: H. D., zast. Mgr. Tomášem Zvoníčkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka (žalobkyně) se žalobou z rušené držby domáhala, aby se žalovaní zdrželi jednání rušícího držbu jejího práva užívat celé přízemí rodinného domu v žalobě blíže specifikovaného, jehož výlučnou vlastnicí je žalovaná (snacha stěžovatelky), a dále aby jim byla uložena povinnost vydat stěžovatelce po jednom klíči ke dveřím dvou pokojů přístupných z kuchyně v přízemí rodinného domu, které žalovaní uzamkli. Okresní soud žalobě na zdržení se jednání rušícího právo stěžovatelky užívat celé přízemí rodinného domu vyhověl a žalobu na uložení povinnosti vydat klíče od dvou pokojů v přízemí rodinného domu zamítl. Okresní soud ve vyhovující části uvedl, že v řízení bylo postaveno najisto, že stěžovatelka užívala přízemí rodinného domu k bydlení po desítky let, aniž by žalovaní její právo zpochybňovali nebo omezovali. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaní do stěžovatelčina práva svémocně zasáhli uzavřením dvou pokojů v přízemí rodinného domu. Proti usnesení okresního soudu podali žalovaní odvolání. Krajský soud napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu tak, že zdržovací žalobu zamítl. Krajský soud nezpochybnil, že žalovaní narušili držbu stěžovatelčina práva užívání přízemí rodinného domu, avšak ve věci aplikoval § 8 občanského zákoníku, podle něhož zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle krajského soudu stěžovatelka zneužila právo tím, že své dceři a vnučce (sestře a neteři žalovaného), které byly rozsudkem okresního soudu z roku 2020 pravomocně uznány povinnými vyklidit přízemí rodinného domu (pozn. odvolací řízení proti rozsudku okresního soudu bylo z důvodu zpětvzetí odvolání dcerou a vnučkou stěžovatelky zastaveno), opětovně umožnila vrátit se a užívat tuto část rodinného domu včetně obou žalovanými následně uzamčených pokojů. Tím obešla důsledky vyplývající z pravomocného rozsudku a její souhlas byl v rozporu s vlastnickými právy žalované. I když formálně došlo k rušení držby, vyhovění žalobě by fakticky legalizovalo protiprávní stav.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu, právo na ochranu vlastnictví a právo na ochranu obydlí.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.12.2025 11:30 do: 16.12.2025 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2453/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. června 2025 č. j. 6 To 164/2025-200 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2025 č. j. 70 T 15/2022-186
Stručná charakteristika: výkon trestu, zásada ne bis in idem
Označení navrhovatelů: G. K., zast. Mgr. Ondřejem Zaorálkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Ostravě napadeným usnesením rozhodl, že stěžovatel vykoná úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 10 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem z roku 2022 ve věci přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, neboť ve zkušební době porušil podmínku vedení řádného života opakovaným pácháním úmyslné trestné činnosti. Okresní soud nepřisvědčil námitkám stěžovatele o porušení principu ne bis in idem. Stěžovatel tvrdil, že za skutek byl již potrestán rozsudkem z roku 2017 ukládajícím mu úhrnný trest zahrnující i trest uložený trestním příkazem okresního soudu z roku 2016, jehož výrok o trestu zrušil. Podle okresního soudu byl tento trestní příkaz až v roce 2021 doručen obhájci stěžovatele, který proti němu podal odpor. Proto byl posléze trestní příkaz zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení, které vyústilo v napadený rozsudek okresního soudu. Okresní soud v Karviné se řídil pouze formálně vyznačenou právní mocí, aniž by si ověřil skutečný stav. Pokud by situaci zjistil správně, vyčkal by s vydáním rozhodnutí až na okamžik, kdy by trestní příkaz nabyl právní moci. Za situace, kdy trestní příkaz nenabyl právní moci, není možno podle okresního soudu dovodit, že stěžovatel již trest za daný skutek vykonal. Následná stížnost stěžovatele byla napadeným usnesením krajského soudu zamítnuta jako nedůvodná. Podle krajského soudu byl stěžovatel za skutek odsouzen pravomocně jen rozsudkem z roku 2022, jelikož pouze v této věci odsuzující rozsudek nabyl právní moci a je vykonatelný. Proto podle krajského soudu nebyla porušena zásada ne bis in idem.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení uvedených rozhodnutí, namítá, že napadená rozhodnutí porušují zejména princip ne bis in idem a právo na spravedlivý proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.12.2025 08:30 do: 17.12.2025 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2022/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2025, č. j. 47 To 146/2025-224, a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 19. 2. 2025, č. j. 27 Dt 1/2020-205.
Stručná charakteristika: prodloužení zabezpečovací detence, proporcionalita prodlužování trvání zabezpečovací detence, § 96 trestního zákoníku, změna zabezpečovací detence na ochranné léčení ambulantní, právo na osobní svobodu, přiměřenost ochranných opatření spojených se zbavením osobní svobody
Označení navrhovatelů: A. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovateli bylo usnesením okresního soudu uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. K uvedenému došlo na základě návrhu státního zástupce, neboť usnesením policejního orgánu byla odložena trestní věc stěžovatele pro podezření ze spáchání přečinu krádeže, poškození cizí věci a nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Stěžovatel se takto dopustil celkem 12 skutků, které se staly v roce 2015 a spočívaly v tom, že stěžovatel odcizil několik věcí z různých prostor, do některých neoprávněně vniknul a v jednom případě nabízel drogy. Ve věci nešlo o podezření z přečinu a nebylo možné vyřídit ji jinak, protože stěžovatel nebyl v době spáchání předmětných skutků příčetný. Byla mu stanovena specifická psychická porucha. Stěžovatel navzdory své závažné diagnóze dlouhodobě zneužíval alkohol a dostupné návykové látky a nedodržoval stanovenou psychiatrickou léčbu. Při ambulantní léčbě nespolupracoval. Pro uložení zabezpečovací detence nebyly shledány zákonné podmínky. Z těchto důvodů okresní soud nařídil ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. Usnesením městského soudu došlo k zamítnutí návrhu stěžovatele na přeměnu ochranného léčení ústavního na formu ambulantní pro dosavadní neúspěšnost ústavní léčby. Krajský soud zamítl stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení. Městský soud poté uznal stěžovatele vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a uložil mu trest odnětí svobody v délce trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců. Předmětného jednání se stěžovatel dopustil v areálu psychiatrické nemocnice, když bez povolení lékaře opakovaně užil drogy. Na základě toho navrhla psychiatrická nemocnice jeho umístění do zabezpečovací detence. Stěžovatel aktivně neplnil svou léčbu, výkon ochranného léčení opakovaně mařil a nedodržoval režim na oddělení, kde byl umístěn. Městský soud následně rozhodl o změně ochranného léčení v ústavní formě na zabezpečovací detenci. Usnesení městského soudu bylo potvrzeno usnesením krajského soudu, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost. Stěžovatel v průběhu výkonu zabezpečovací detence opakovaně vykonal své tresty odnětí svobody v různých věznicích. K dalšímu prodlužování detence došlo sérií zjednodušených usnesení okresního soudu. Nyní napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že zabezpečovací detence nadále trvá a návrh stěžovatele se zamítá. Okresní soud v napadeném usnesení zdůraznil, že primárním cílem zabezpečovací detence je ochrana společnosti. Právě z tohoto důvodu nelze změnit zabezpečovací detenci na ochranné léčení ambulantní, jak stěžovatel požadoval. Stěžovatel totiž nedodržuje režimová opatření ve výkonu detence. Stěžovatel napadl usnesení okresního soudu stížností, o níž rozhodl nyní napadeným usnesením krajský soud tak, že návrh na uložení ochranného léčení v ambulantní formě se zamítá.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na osobní svobodu v důsledku nařízení ochranného léčení a jeho následné změny na zabezpečovací detenci. Stěžovatel shrnuje dosavadní vývoj ve své věci a konstatuje, že z četných lékařských zpráv nevyplývá, že by byl osobou pro společnost nebezpečnou, resp. že by jevil známky agrese vůči svému okolí.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.12.2025 09:00 do: 17.12.2025 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 38/24
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na vyslovení neústavnosti § 24a odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 17/2022 Sb.
Stručná charakteristika: základní práva a svobody, rovnost v základních právech a svobodách a zákaz diskriminace, právo na pomoc v hmotné nouzi
Označení navrhovatelů: Nejvyšší správní soud
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Nájemkyně rekreační stavby zažádala o příspěvek na bydlení. Mimo jiné nájemní smlouvou doložila svůj právní titul k užívání stavby a uvedla, že tam bydlí se svým druhem a svými třemi dětmi. Příslušný stavební úřad potvrdil, že stavba splňuje hygienické a technické požadavky. Správní orgány žádost zamítly s tím, že napadené ustanovení § 24a odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 17/2022 Sb., zakládá nárok na příspěvek pouze vlastníkům staveb určených k individuální či rodinné rekreaci. Krajský soud následnou žalobu žadatelky zamítl. Neshledal neústavnost napadeného ustanovení spočívající v tvrzeném rozporu s čl. 1 Listiny. Žadatelka proto podala kasační stížnost. Nejvyšší správní soud řízení o této kasační stížnosti přerušil a Ústavnímu soudu navrhnul vyslovení neústavnosti napadeného ustanovení.
Podle Nejvyššího správního soudu napadené ustanovení odporuje čl. 1 Listiny jako svévolné rozlišování subjektů v právu. Nezpochybnil, že odlišné zacházení nespočívá na některém podezřelém kritériu podle čl. 3 odst. 1 Listiny. Zdůraznil však, že je mu z praxe známo, že na doplatek na bydlení dosáhnou i nájemci rekreačních staveb, a to podle § 33 odst. 6 ve spojení s § 33a odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Právní úprava příspěvku na bydlení obdobné „záchytné“ ustanovení neobsahuje. Srovnávat příspěvek na bydlení s doplatkem na bydlení proto nelze. Odlišné zacházení podle Nejvyššího správního soudu postrádá jakýkoli seznatelný legitimní cíl, proto navrhuje vyslovení neústavnosti napadeného ustanovení.
V nynější věci se tedy Ústavní soud zabývá vyloučením nájemců staveb určených k individuální či rodinné rekreaci z okruhu oprávněných osob u nároku na příspěvek na bydlení v kontextu zákazu svévole při rozlišování subjektů v právní úpravě.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.12.2025 09:30 do: 17.12.2025 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 30/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení § 2 odst. 5 a 6 zákona č. 67/2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství
Stručná charakteristika: Návrh na zrušení právního předpisu, rovnoprávnost a záruky v základních právech a svobodách, právo na vzdělání, ochrana dětí a mladistvých
Označení navrhovatelů: Senátoři Parlamentu České republiky
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Skupina senátorů se návrhem domáhá, aby Ústavní soud zrušil § 2 odst. 5 a 6 zákona č. 67/2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění zákona č. 24/2025 Sb. Daná ustanovení se týkají přijímání k předškolnímu a základnímu vzdělávání. Podstatou těchto ustanovení je umožnění tzv. zvláštního termínu zápisu k základnímu vzdělávání, a to po dohodě ředitele konkrétní základní školy se zřizovatelem. Tzv. zvláštní termín zápisu se má konat od 1. 6. do 15. 7. běžného roku a týkat se má výhradně cizinců, kterým byla poskytnuta dočasná ochrana podle zákona č. 65/2022 Sb. Tato kategorie cizinců není oprávněna podat přihlášku k zápisu do základní školy, která tento postup uplatní, v řádném termínu stanoveném školským zákonem, který se vyhlašuje v měsíci dubnu. Navrhovatelka uvádí, že pozměňovací návrh byl zdůvodněn tak, že „napomůže rovnoměrnému rozložení cizinců podle zákona č. 65/2022 Sb. mezi jednotlivými školami, tj. jejich lepší integraci do většinové společnosti. Touto možností se umožní ředitelům a zřizovatelům škol lépe pracovat s kapacitami a rovnoměrněji umisťovat ukrajinské děti do prvních tříd“. To však není podloženo empirickými daty, studií nebo analýzou, je to podle navrhovatelky „čistě účelové“.
Neústavnost napadených ustanovení spatřuje navrhovatelka v tom, že umožňují přijímání diskriminačních opatření ve vzdělávání, které nesledují žádný legitimní cíl, který by to ospravedlnil, kdy navíc hrozí, že taková opatření budou rozšiřována na jiné skupiny obyvatel. Argumentuje tím, že když se k danému opatření přistoupí, nastane jistě situace, kdy pro zvláštní termín zápisu již nebude v konkrétních školách žádné volné místo, a to ani pro děti s dočasnou ochranou s místem pobytu v jejich spádovém obvodu. V návaznosti na to stěžovatelka upozorňuje, že umisťování dětí s určitou znevýhodňující charakteristikou (etnický původ, mateřský jazyk, sociální vyloučení, zdravotní znevýhodnění apod.) je v rozporu s aktuálním stavem vědeckého poznání. Podle něho vede segregace ke zvyšování školní neúspěšnosti, horšímu přístupu k zaměstnání, zhoršování zdravotního stavu, naopak odstranění segregace vede k snižování míry trestné činnosti, zvyšování společenské soudržnosti, důvěry v demokratické principy a všestranný společenský rozvoj.
Navrhovatelka navíc upozorňuje, že pozměňovací návrh neprošel standardním připomínkovým řízením, nemohl tak být předmětem případné odborné diskuze a že byl prezentován stručným odůvodněním (bez důvodové zprávy a odborného stanoviska). Účelem původního návrhu zákona byla změna mechanizmu prodlužování dočasné ochrany a zavedení nového typu dlouhodobého pobytu, doplňkově úpravy v sociálním zabezpečení držitelů dočasné ochrany, a nikoliv vzdělávání. Podotýká, že kdyby byla jeho součástí napadená ustanovení, byla by předmětem připomínek Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které veřejně vyjádřilo svůj nesouhlas s nimi. Také z doprovodného usnesení je patrno, že na pozměňovacím návrhu nepanovala shoda, naopak byl předmětem poměrně rozsáhlé diskuze a neobdržel ani pozitivní stanoviska ve výborech Senátu. Namítá, že pozměňovací návrh vybočil z prostoru vyhrazeného pozměňovacím návrhům, neboť se účel původního návrhu zákona rozchází s účelem pozměňovacího návrhu, takže nešlo o pozměňovací návrh v materiálním smyslu, resp. šlo o tzv. legislativní přílepek. Navrhovatelka tvrdí, že napadená nesplňují atributy právního předpisu.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.12.2025 10:00 do: 17.12.2025 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 32/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení § 9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů
Označení navrhovatelů: veřejný ochránce práv JUDr. Stanislav Křeček
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Veřejný ochránce práv se návrhem domáhá zrušení § 9 odst. 7 advokátního tarifu. Podstata věci spočívá v posouzení ústavnosti rozlišování mezi odměnou advokáta, na straně jedné, a odměnou opatrovníka, který byl ustanoven do funkce soudem z řad advokátů, na straně druhé. Od 1. 1. 2025 došlo sice ke zvýšení tarifních hodnot včetně hodnoty stanovené v § 9 odst. 2 advokátního tarifu, zároveň však byla napadeným § 9 odst. 7 advokátního tarifu pro výpočet odměny advokáta jako ustanoveného opatrovníka v konkrétních typových řízeních stanovena nižší tarifní hodnota (5 000 Kč), než jakou stanoví § 9 odst. 2 advokátního tarifu (10 000 Kč). Snížená tarifní hodnota pro výpočet odměny opatrovníka se navíc uplatňuje pro řízení, v nichž ustanovení opatrovníci vykonávají úkony i pro osoby ve zranitelném postavení, s určitým zdravotním omezením, či postižením. Takové zastupování opatrovníkem nelze bez dalšího paušálně označit za jednodušší činnost s menší finanční náročností. I když se někdy může jednat i o jednodušší případy, jindy může opatrovnictví klást na advokáty mnohem větší profesní i lidské nároky.
Podle navrhovatele je role opatrovníka v těchto řízeních dvojí. Opatrovník musí nejen informovat osobu o jejích právech a poradit jí nejvhodnější postup, ale (pokud je to objektivně možné) měl by také zjistit její přání a vyžádat si její pokyny, aby mohl účinně hájit její postoj a chránit její zájmy v průběhu celého řízení. Rozdílné odměňování může vést k formalistickému postupu a také k tomu, že kvalifikovaní advokáti nebudou mít o výkon funkce opatrovníka zájem. Systém procesních záruk by pak nebyl efektivní a funkční. Může dojít k ohrožení práva na právní pomoc osob, které advokáta – opatrovníka potřebují, v důsledku i k narušení jejich práva na spravedlivý proces. Navrhovatel se v rámci svých šetření setkává s tím, že je zastoupení opatrovníky často neefektivní a snížení odměny opatrovníků by mohlo vést k dalšímu zhoršení právních záruk.
Napadené ustanovení je dle navrhovatele v rozporu s ústavní zásadou rovnosti, ústavním právem podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací, právem na spravedlivou odměnu za práci s právem na právní pomoc.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.12.2025 10:00 do: 18.12.2025 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2027/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2025, č. j. 3 To 113/2025-150, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. dubna 2025, č. j. 1 T 10/2023-132
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: N. S., zast. Mgr. Jitkou Precektorovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud usnesením rozhodl, že se stěžovatelka neosvědčila ve zkušební době podmíněného odsouzení, a proto vykoná trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon se zařazuje do věznice s ostrahou. Stěžovatelka byla trestním příkazem odsouzena za spáchání přečinu zanedbání povinné výživy, přičemž jí bylo zároveň uloženo uhradit státu dlužné výživné ve výši 4 500 Kč. Ze sdělení úřadu práce okresní soud zjistil, že stěžovatelka z dluhu neuhradila nic (uhradila pouze běžné výživné). Výslechem stěžovatelky soud zjistil, že se nesnažila si obstarat prostředky k obživě prací (pracovala za úhradu životních nákladů pro svého partnera). Dlužná částka navíc není natolik vysoká, aby se nedala zaplatit i z minimální mzdy. Stěžovatelka není ani evidována jako uchazeč o zaměstnání. Nemá ani žádné zdravotní překážky, pro které by nemohla pracovat. K veřejnému zasedání nepřišla s žádným plánem na úhradu dlužného výživného. Zcela tak rezignovala na svou povinnost, uloženou jí v odsuzujícím rozhodnutí. Ve zkušební době se nedopustila dalšího trestného jednání (spáchala však jeden méně závažný přestupek). Z uvedených důvodů soud konstatoval, že se stěžovatelka neosvědčila. Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka stížnost, kterou krajský soud zamítl napadeným usnesením.
Stěžovatelka namítá, že přeměna podmíněného trestu je nepřiměřeně přísná s ohledem na úhradu dlužného výživného a absenci jakéhokoliv dalšího trestného jednání. Ústavní stížností se domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu s tím, že jím došlo k porušení jejího základního práva na soudní ochranu.