I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.04.2025 13:30 do: 16.04.2025 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2552/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1454/2023 188 ze dne 9. 7. 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 418/2022-123 ze dne 22. 2. 2023 a proti části II. výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 65 C 308/2020-58 ze dne 16. 8. 2022,.
Stručná charakteristika: Náklady řízení.
Označení navrhovatelů: P. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Předmětem řízení před Ústavním soudem je určení náhrady nákladů řízení. Stěžovatel se u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal proti Ministerstvu dopravy zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou správního řízení, na něž navazovalo řízení o správní žalobě. Obvodní soud uložil ministerstvu v záhlaví označeným rozsudkem zaplatit stěžovateli 18 181 Kč s příslušenstvím (I. výrok), v částce 131 819 Kč žalobu zamítl (II. výrok) a uložil ministerstvu nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 26 684 Kč (III. výrok). K odvolání stěžovatele i ministerstva městský soud rozsudek obvodního soudu v částečně vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že se žaloba zamítá, a dospěl k závěru, že v předmětném správním řízení byl nerespektováním povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě porušen zákon (I. výrok). Zamítavý výrok rozsudku obvodního soudu městský soud potvrdil (II. výrok). Dále uložil ministerstvu povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení před obvodním soudem ve výši 22 570 Kč, oproti 26 684 Kč podle rozhodnutí obvodního soudu (III. výrok). Městský soud také rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť měl za to, že poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v zásadě stejný (IV. výrok). Stěžovatel byl neúspěšný co do požadované částky přiměřeného zadostiučinění, zatímco ministerstvo bylo neúspěšné v základu nároku. Dovolání stěžovatele i ministerstva Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (u II. výroku rozsudku obvodního soudu pouze v rozsahu 100 000 Kč) pro tvrzené porušení svých základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.