II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.04.2025 10:30 do: 07.04.2025 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 724/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 24/2024 ze dne 30. ledna 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 52 T 87/2020-2060 ze dne 20. listopadu 2024
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: M. G.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Městský soud v Praze zamítl stížnost proti prvostupňovému usnesení jako podanou neoprávněnou osobou. Rozhodl tak za situace, kdy stížnost za stěžovatele podepsala v zastoupení jeho manželka, a to z důvodu tvrzené neschopnosti stěžovatele se podepsat, vyplývající z jeho zdravotního omezení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že stížnost podal přímo on, když ji diktoval manželce, neboť vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen psaní, a to ani na počítači. Tvrdí, že mu zdravotní stav znemožňuje i podepsání, což je podle něj podloženo jeho zdravotní dokumentací. V posledním odstavci stížnosti byl soud informován, že stížnost je podepsána manželkou v zastoupení. Popírá argument městského soudu, podle kterého je stěžovatelovo tvrzení o neschopnosti se podepsat vyvráceno tím, že stěžovatel opakovaně podepisoval doručenky. Tvrdí, že v těchto případech se podepisoval za fyzické pomoci manželky, takže na doručenkách, na něž městský soud poukazoval, se vlastně nejedná o jeho podpis.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.04.2025 14:00 do: 08.04.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3292/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2024 č. j. 16 Co 349/2024-137
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý (řádný) proces, právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku.
Označení navrhovatelů: JTH Trend s. r. o., zast. JUDr. Ing. Markem Andráškem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu vedlejšího účastníka o určení neplatnosti práva stavby, zřízeným smlouvou mezi stěžovatelkou a Římskokatolickou farností u kostela sv. Petra a Pavla – Bohnice a rozhodl, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovatelce k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 136 201,01 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení rozhodl obvodní soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého plně úspěšné žalované náleží náhrada účelně vynaložených nákladů, přičemž pokud jde o tarifní hodnotu sporu, vyšel soud z částky 9 000 000 Kč představující výši úplaty za zřízení práva stavby, a to v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, podle které lze při stanovení tarifní hodnoty ve věcech určení neplatnosti právního jednání vycházet z § 9 odst. 1 či z § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, pouze tehdy, je-li předmětem tohoto úkonu věc nebo plnění penězi neocenitelné, což ale není tento případ.
Městský soud v Praze rozhodl napadeným usnesením, že řízení o odvolání vedlejšího účastníka proti výroku I rozsudku obvodního soudu se zastavuje (výrok I) a ve výroku II se rozsudek mění tak, že výše náhrady nákladů řízení je 9 201 Kč; jinak se v tomto výrok potvrzuje (výrok II), dále městský soud rozhodl o vrácení soudního poplatku (výrok III) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV). Městský soud shledal, že obvodní soud chybně aplikoval při vyčíslení nákladů řízení § 8 odst. 1 advokátního tarifu a vyšel z tarifní hodnoty 9 000 000 Kč, což je úplata za právo stavby dohodnutá ve smlouvě o zřízení práva stavby. Městský soud však uzavřel, že v daném případě považuje za správnou aplikaci § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, neboť v řízení šlo o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je právo stavby jako nemovitá věc, která je sice objektivně ocenitelná, ale zjištění její hodnoty by bylo v daném případě spojeno s nepoměrnými náklady.
Stěžovatelka má za to, že městský soud v napadeném usnesení změnil rozhodnutí obvodního soudu, které však vycházelo ze správného právního názoru, čímž nejen porušil běžné právo, ale bylo jím zasaženo do výše zmíněných základních práv a svobod tím, že jí nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve správné, ale v podstatně menší výši, sice jen 9 201 Kč, namísto 136 201,01 Kč.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.04.2025 14:30 do: 08.04.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3239/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2024 č. j. 21 Cdo 2270/2023-196, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2023 č. j. 16 Co 2/2023-166 a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 20. července 2022 č. j. 24 C 217/2018-130
Stručná charakteristika: Právo na odměnu za práci, právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku, svoboda povolání a podnikání
Označení navrhovatelů: CARBOKOV s. r. o., zast. JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vedlejší účastník, který je občanem Polské republiky, pracoval u stěžovatelky od 1. 4. 2000 jako horník v podzemí v uhelném dole v České republice. Podle lékařského posudku ze dne 12. 1. 2016 pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce z důvodu nemoci z povolání zjištěné dne 16. 9. 2015, přičemž jeho pracovní poměr u stěžovatelky byl ke dni 1. 2. 2016 ukončen dohodou z důvodu uvedeného v § 52 písm. d) zákoníku práce, tj. z důvodu nemoci z povolání. Vedlejší účastník byl neschopen práce pro nemoc z povolání v době od 4. 1. 2016 do 31. 1. 2016; od 2. 2. 2016 byl veden na úřadu práce a za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání, pracoval naposledy u stěžovatelky.
Vedlejší účastník se žalobou podanou u Okresního soudu v Karviné domáhal, aby mu stěžovatelka zaplatila 427 412,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mu stěžovatelka řádně nevyplatila odstupné a řádně nevyplácí náhradu za ztrátu na výdělku jak po dobu trvání pracovní neschopnosti, tak po jejím skončení. Soud prvního stupně nejprve mezitímním rozsudkem ze dne 8. 10. 2019 č. j. 24 C 217/2018-60, rozhodl, že žaloba je co do základu uplatněného nároku důvodná a že rozhodnutí o výši nároku se ponechává rozsudku konečnému. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. K dovolání stěžovatelky poté ovšem Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2021 č. j. 21 Cdo 3821/2020-99, změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se mění rozsudek soudu prvního stupně, že se mezitímní rozsudek nevydává. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že spor o to, jaké skutečnosti jsou rozhodné pro stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu a po skončení pracovní neschopnosti, a výše nároku na odstupné, nelze řešit formou mezitímního rozsudku. Soud prvního stupně poté ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobě vedlejšího účastníka v plném rozsahu vyhověl. Odvolací soud pité napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud pak dovolání rozsudkem zamítl.
Ústavní soud řešil otázku, zda může platně vzniknout pracovní poměr uzavřením pracovní smlouvy, kterou je pouze předstírán vznik pracovního poměru za účelem snížení daňových odvodů ze mzdy tím, že část odměny za práci zaměstnance pro zaměstnavatele je formálně zúčtována jinou společností jako peněžitá plnění, která nepodléhají odvodům. Druhou otázkou pak je, zda tato zastřená peněžitá plnění je třeba zahrnout do průměrného výdělku zaměstnance podle § 351 a násl. zákoníku práce, a tedy i pro účely určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (§ 271a zákoníku práce), náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 271b zákoníku práce) a odstupného příslušejícího vedlejšímu účastníkovi od stěžovatelky podle § 67 odst. 2 zákoníku práce.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.04.2025 15:00 do: 08.04.2025 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3252/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku VII. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2024 č. j. 21 Co 202/2024-148 a výrokům XIV. a XV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. února 2024 č. j. 28 C 80/2023-122, a s ní spojeném návrhu na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na náhradu škody a nemajetkové újmy, právo na ochranu vlastnictví, náklady řízení
Označení navrhovatelů: J. S., M. S. a E. L., všichni zastoupeni Mgr. Zdeňkem Vojtáškem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Podstatou řízení o ústavní stížnosti je rozhodování o nákladech. Stěžovatelé jako žalobci se v řízení před obecnými soudy domáhali po žalované náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu. Obvodní soud v rozsudku konstatoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 13 D 211/2016 došlo k porušení práva stěžovatelů – první stěžovatelky jako žalobkyně a), druhého stěžovatele jako žalobce b) a třetí stěžovatelky jako žalobkyně c) na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I.). Dále obvodní soud uložil žalované povinnost zaplatit první stěžovatelce 35 625 Kč s příslušenstvím (výrok II.), druhému stěžovateli 35 625 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a 4 050 Kč s příslušenstvím (výrok V.) a třetí stěžovatelce 35 625 Kč s příslušenstvím (výrok IV.) a 4 050 Kč s příslušenstvím (výrok VI.). Obvodní soud rovněž konstatoval, že v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 13 D 211/2016 došlo nesprávným úředním postupem notářky k porušení práva na spravedlivý proces druhého stěžovatele (výrok VII.) a třetí stěžovatelky (výrok VIII.), a zamítl žalobu v rozsahu, v němž se první stěžovatelka domáhala shodného konstatování porušení svého práva na spravedlivý proces (výrok X.). Dále zamítl žalobu v rozsahu, v němž se stěžovatelé domáhali konstatování, že usnesením okresního soudu ze dne 11. 6. 2019 č. j. 13 D 211/2016-95, které nabylo právní moci dne 11. 6. 2019, došlo k zásahu do práva první stěžovatelky, druhého stěžovatele a třetí stěžovatelky na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny (výrok IX.) a žalobu rovněž zamítl v rozsahu, v němž se první stěžovatelka po žalované domáhala zaplacení 73 375 Kč s příslušenstvím (výrok XI.), druhý stěžovatel zaplacení 69 325 Kč s příslušenstvím (výrok XII.) a třetí stěžovatelka zaplacení 69 325 Kč s příslušenstvím (výrok XIII.). O nákladech řízení rozhodl obvodní soud tak, že ve vztahu mezi první stěžovatelkou a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok XIV.) a že žalovaná je povinna zaplatit druhému stěžovateli a třetí stěžovatelce náklady řízení ve výši 56 400 Kč (výrok XV.).
Jde-li o nákladové výroky rozsudku obvodního soudu, proti kterým ústavní stížnost směřuje, obvodní soud výrok o nákladech řízení mezi první stěžovatelkou a žalovanou odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 občanského soudního řádu podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Předmětem řízení tak byly dva nároky – u nároku na náhradu škody byla první stěžovatelka zcela neúspěšná a u nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení byla první stěžovatelka částečně úspěšná v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Městský soud rozsudek obvodního soudu ve věci samé změnil. Vzhledem k tomu pak také změnil výrok o nákladech prvostupňového řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to za použití § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k závěrům stěžovateli odkazovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2017 sp. zn. II. ÚS 3070/14.
V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí, že v řízení před obecnými soudy, ve kterém se domáhali úhrady újmy způsobené jim nesprávným úředním postupem notářky jako soudní komisařky v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 13 D 211/2016, byli částečně úspěšní. Napadeným rozsudkem městského soudu však došlo ke zhoršení postavení druhého stěžovatele a třetí stěžovatelky jako odvolatelů tím, že jim byla odňata rozsudkem obvodního soudu již přiznaná náhrada nákladů řízení, a to přesto, že žalovaná se proti rozsudku obvodního soudu neodvolala.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.04.2025 09:00 do: 09.04.2025 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 15/24
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení § 10 odst. 2 v čísle „5“ zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře, ve znění zákona 349/2023 Sb., a čl. XXII zákona č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů.
Stručná charakteristika: Zrušení právního předpisu-návrh poslanců, právo - na legitimní očekávání, dotace, subvence
Označení navrhovatelů: Skupina 71 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Skupina 71 poslanců (navrhovatelka) Ústavnímu soudu navrhla, aby zrušil číslo „5“ v § 10 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře, ve znění zákona č. 349/2023 Sb. (dále jen „zákon o stavebním spoření“), a čl. XXII zákona č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (dále jen „zákon č. 349/2023 Sb.).
Znění napadených ustanovení je následující:
i) § 10 odst. 2 zákona o stavebním spoření, ve kterém je napadeno číslo „5“, zní: „Poskytovaná záloha státní podpory činí 5 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, maximálně však z částky 20 000 Kč.“
ii) čl. XXII zákona č. 349/2023 Sb., jenž je nadepsán jako „Přechodné ustanovení“, zní: „Ustanovení § 10 zákona č. 96/1993 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije na smlouvu o stavebním spoření bez ohledu na datum, kdy byla smlouva uzavřena. Tím nejsou dotčeny nároky na státní podporu vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“
Podle § 10 odst. 2 zákona o stavebním spoření, ve znění zákona č. 303/2013 Sb. (tj. před napadenou novelizací), poskytovaná záloha státní podpory dříve činila 10 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, maximálně však z částky 20 000 Kč. Tato právní úprava byla účinná do 31. 12. 2023.
Navrhovatelka brojí proti snížení výše státní podpory poskytované účastníkům stavebního spoření ve formě záloh z 10 % na 5 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, maximálně však z částky 20 000 Kč (tedy z částky 2 000 Kč ročně na 1 000 Kč ročně). Podle napadeného čl. XXII zákona č. 349/2023 Sb. k tomuto snížení navíc podle navrhovatelky došlo s účinky nepravé retroaktivity.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.04.2025 13:30 do: 09.04.2025 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 758/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti postupu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 1/2024
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: Republic Family s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 25 T 25/2023 ze dne 28. 6. 2023 uznána vinnou spácháním přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Toho se dopustila stručně řečeno tím, že nevedla účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku, ač měla možnost těmto zákonným povinnostem dostát, čímž ohrozila včasné a řádné vyměření daně z příjmu právnických osob za období 2018 až 2020. Za spáchání přečinu jí byl za použití § 68 odst. 1 trestního zákoníku, § 15 odst. 1 a § 18 odst. 1 a 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TOPO“), uložen peněžitý trest ve výši 960 000 Kč. Odvolání stěžovatelky a státního zástupce zamítl podle § 256 trestního řádu usnesením sp. zn. 67 To 247/2023 ze dne 24. 8. 2023 Městský soud v Praze. Stěžovatelka napadla usnesení městského soudu dovoláním, které za stěžovatelku podal dne 26. 10. 2023 advokát JUDr. Jiří Voršilka prostřednictvím obvodního soudu.
Nejvyšší soud v přípisu ze dne 17. 1. 2024 stěžovatelce sdělil, že její podání nepovažuje za dovolání, když neshledal zákonné podmínky pro konání dovolacího řízení, neboť podání označené jako dovolání nebylo předloženo obhájcem, nýbrž zmocněncem obviněné právnické osoby. Dospěl totiž k závěru, že JUDr. Jiří Voršilka, který sepsal jménem obviněné právnické osoby dovolání, vystupoval v tomtéž řízení jako její zmocněnec, proto nelze jeho podání považovat za podané prostřednictvím obhájce, jak vyžaduje § 265d odst. 2 věta první trestního řádu. Z tohoto důvodu zvolil Nejvyšší soud postup předvídaný ve větě druhé § 265d odst. 2 trestního řádu, o čemž stěžovatelku informoval. Dopisem ze dne 22. 1. 2024 reagovala stěžovatelka na uvedený přípis Nejvyššího soudu tak, že s tímto postupem nesouhlasí. Přípisem ze dne 30. 1. 2024 sdělil Nejvyšší soud stěžovatelce, že na svém stanovisku trvá.
Stěžovatelka před Ústavním soudem namítá, že postupem Nejvyššího soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.04.2025 14:00 do: 09.04.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3248/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Právo na účinné vyšetřování; znásilnění
Označení navrhovatelů: J.N. (pseudonym)
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka ohlásila trestný čin znásilnění. Před Ústavním soudem vyvstala otázka, zda orgány činné v trestním řízení dostály požadavkům kladeným na ně judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. Tedy především, zda provedly účinné vyšetření stěžovatelkou nahlášeného znásilnění a zda jejich závěry nebyly v extrémním rozporu s obsahem spisu.
Podle stěžovatelky se na ní podezřelý dopustil zvlášť závažného zločinu znásilnění, a to tak, že jí měl podezřelý navrhnout intimní kontakt, což stěžovatelka několikrát odmítla, přesto na ni následně vykonal soulož. Po podání trestního oznámení začalo policejní prověřování, které skončilo tím, že krajské ředitelství policie usnesením odložilo, neboť ve věci nešlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Policejní orgán uzavřel, že mezi stěžovatelkou a podezřelým docházelo běžně k BDSM praktikám a její chování při činu (to, že se bránila a vyjadřovala odpor) těmto praktikám odpovídalo. Stěžovatelka podala proti usnesení policejního orgánu stížnost. Dozorové státní zastupitelství uvedlo, že spolu stěžovatelka a podezřelý praktikovali BDSM praktiky a stěžovatelka byla v submisivním (podřízeném) postavení. Státní zastupitelství upozornilo na rozpory ve výpovědi stěžovatelky a uvedlo, že se rozchází s výpovědí podezřelého. Ani dohledové státní zastupitelství stěžovatelce nevyhovělo.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení práva na účinné vyšetřování. Orgány činné v trestním řízení vyslovily nepřípustně paušalizující závěry. Nesprávně vyhodnotily její věrohodnost i věrohodnost muže, jehož výpověď se rozchází se zajištěnými SMS zprávami. Při výslechu sice muž tvrdil, že se určitě nic nestalo, ale v SMS zprávách tvrdí něco jiného. Dále nezajistily významné důkazy: nežádaly o stěr z úst či kůže. Měly povinnost provést dokazování znaleckými posudky, což neučinily a místo toho nekriticky nadužily vlastní neodborné a viktimizující úvahy. Celkový postup policie byl krajně necitlivý. Vyslýchající policistka měla na adresu stěžovatelky mnoho necitlivých a nevhodných poznámek. Orgány činné v trestním řízení tak způsobily stěžovatelce sekundární viktimizaci.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.04.2025 14:30 do: 09.04.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 610/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2023 č. j. 84 Co 124/2023-410 a výrokům III. a VII. rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. března 2023 č. j. 23 C 195/2019-374
Stručná charakteristika: Právo vlastnit majetek, nabývání majetku, náklady řízení
Označení navrhovatelů: D. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Případ se týká ústavnosti určení náhrady nákladů řízení. Okresní soud napadeným rozsudkem, v řízení o vzájemném návrhu stěžovatelky o vypořádání podílového spoluvlastnictví v užším smyslu a o vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu, mimo jiné přiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení o vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu ve výši 90 905 Kč (výrok VII.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v užším smyslu (výrok III.). Krajský soud – k odvolání stěžovatelky proti výrokům III. a VII. rozsudku okresního soudu – napadeným usnesením změnil napadené výroky tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a) o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, b) o zaplacení nadužívání spoluvlastnického podílu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.04.2025 15:00 do: 09.04.2025 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2460/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. července 2024 č. j. 9 To 182/2024-35 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2024 č. j. 4 Nt 401/2024-18
Stručná charakteristika: Právo vlastnit majetek, nabývání majetku, rovnost účastníků řízení, náklady řízení
Označení navrhovatelů: J. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Podstatou případu je nárok na náhradu nákladů podle § 154 odst. 2 trestního řádu. Stěžovateli bylo v roce 2021 a 2022 povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 15. 12. 2023 sp. zn. 6 Zt 138/2023 bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání stěžovatele pro jednání kvalifikované jako přečin podvodu a bylo rozhodnuto o povinnosti nahradit vedlejší účastnici jako poškozené škodu. V návaznosti na podmíněné zastavení trestního stíhání podala vedlejší účastnice u Městského soudu v Brně žádost o přiznání náhrady nákladů poškozené vzniklé přibráním zmocněnkyně. Městský soud její žádosti napadeným usnesením vyhověl a uložil stěžovateli povinnost nahradit náklady ve výši 62 711,88 Kč vedlejší účastnici podle § 154 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Proti napadenému usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, krajský soud ale stížnost stěžovatele napadeným usnesením zamítl.
Podle stěžovatele se soudy žádným způsobem nezabývaly účelností vynaložených nákladů. Krajský soud navíc rozhodl v rozporu se stěžovatelovým legitimním očekáváním, neboť se řádně nevypořádal s uplatněním závěrů vyplývajících z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023 sp. zn. 5 Tz 4/2023. Ten se vztahoval na skutkově obdobnou situaci. Nejvyšší soud v něm uvedl, že o náhradě nákladů podle § 154 odst. 1 trestního řádu nelze po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku rozhodnout, neboť jde o pohledávku, která má být uplatněna přihláškou v insolvenčním řízení. Krajský soud nepochopitelně uvedl, že městský soud měl rozhodnout podle § 154 odst. 2 trestního řádu, přesto ponechal rozhodnutí v platnosti.