II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.03.2025 14:00 do: 25.03.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2468/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 2. srpna 2024 č. j. 3 KZN 809/2024-63, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 2. července 2024 č. j. 1 ZN 2607/2022-120 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 9. oddělení obecné kriminality, ze dne 6. června 2024 č. j. KRPA-225007-92/TČ-2022-001179-6
Stručná charakteristika: účinné vyšetřování, hájitelné tvrzení, důkladnost a dostatečnost vyšetřování
Označení navrhovatelů: A. B., zastoupen JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D., advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je duchovním pravoslavné církve. Byl předvolán na jednání v sídle pravoslavné eparchie konané dne 23. 6. 2022 za přítomnosti podezřelých arcibiskupa M. D., J. B. a I. S. Stěžovatel tvrdí, že na uvedené schůzce byl nucen, pod výhrůžkou odvedení v poutech a následného poslání na Ukrajinu s výstrahou kopání zákopů, podepsat převedení na jiné církevní místo z důvodu údajně vedeného trestního stíhání jeho osoby na Ukrajině, k čemuž mu byly předány falšované dokumenty od Ministerstva vnitra Ukrajiny a Národní policie Ukrajiny, což v něm vyvolalo důvodnou obavu o život a zdraví, proto čin nahlásil. Stěžovatel policejním orgánům dále nahlásil, že I. S. sepsal a se souhlasem M. D. zveřejnil na internetových stránkách církve článek, kde bylo nepravdivě uvedeno, že stěžovatel je trestně stíhán na Ukrajině a že má milostný poměr s Matkou Představenou I. V.. Dále, že M. D. pokračoval v pomlouvačném jednání vůči stěžovateli, kdy poukazoval na jeho trestnou činnost na Ukrajině, činil tak veřejně při bohoslužbách či jiných veřejných vystoupeních při konfrontaci s věřícími, a to i přes závěry prvoinstančního nepravomocného rozsudku obvodního soudu v občanskoprávním řízení, kdy soud dal za pravdu stěžovateli, a konečně M. D. ze své pozice vydal rozhodnutí, kterými stěžovatele nejdříve zbavil funkce duchovního v monastýru a následně jej přeřadil do jiného místa působiště bez práva duchovní činnosti, a to na základě nepravdivých obvinění o jeho protiprávní činnosti a milostném poměru s představenou monastýru, kdy je v těchto rozhodnutích odkazováno na závěry Komise pro zkoumání kanonických přestupků, která však nebyla zřízena.
Policejní orgán ústavní stížností napadeným usnesením odložil trestní věc podezření ze spáchání přečinu vydírání, nebezpečného vyhrožování, padělání a pozměnění veřejné listiny, pomluvy a poškození cizích práv. Stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu státní zástupkyně jako nedůvodnou zamítla. Státní zástupce městského státního zastupitelství přezkoumal věc v rámci výkonu dohledu a shledal podnět stěžovatele částečně důvodným. Poukázal na to, že orgány činné v trestním řízení zajistily a provedly všechny v úvahu přicházející důkazy, které lze objektivně považovat za relevantní pro posouzení dané věci, a že i po provedení řádného prověřování se nepodařilo prokázat podezření z trestných činů ve vztahu k částem prověřovaného jednání, které se týká schůzky konané dne 23. 6. 2022 v Praze. Ve vztahu k nepravdivým informacím týkajícím se stěžovatele i poškozené představené orgány činné v trestním řízení neprověřily existenci Komise pro zkoumání kanonických přestupků v době zveřejnění obsahu článku. Státní zástupce v napadeném vyrozumění konstatoval, že obdobně jako ve věci vedené u obvodního státního zastupitelství pod sp. zn. 1 ZN 3362/2022 bude muset být doplněno či nově posouzeno v tomto ohledu i jednání prověřované v nyní posuzované věci.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že primárně spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv ve způsobu, jakým je prověřována část jednání, které se stalo za tzv. zavřenými dveřmi. Znovu opakuje, že na den 23. 6. 2022 byl předvolán na jednání v sídle eparchie a že svědek M. B. čekal ve vedlejší místnosti za dveřmi. Jmenovaný svědek vypověděl, že ač neslyšel obsah slov, z místnosti se ozýval křik a hluk. Orgány činné v trestním řízení přehlížejí, že šlo o promyšlenou trestnou činnost. K článku zveřejněnému na internetových stránkách stěžovatel uvádí, že orgány činné v trestním řízení bezdůvodně odmítly prověřit existenci Komise pro zkoumání kanonických přestupků v době zveřejnění obsahu článku, jíž shora uvedení podezřelí v článku použili pro podporu „pravdivosti“ ostatních uveřejněných skutečností. Poukazuje na to, že vedle trestního oznámení učinil společně s představenou ještě další trestní oznámení, kterým se podle něj orgány činné v trestním řízení nijak nezabývaly. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti délce dosavadního prověřování oznamované trestné činnosti. Má za to, že za celou dobu nedošlo k řádnému prověření oznamovaného jednání.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.03.2025 14:00 do: 25.03.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3446/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 255/2024-1621 ze dne 4. září 2024
Stručná charakteristika: právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života
Označení navrhovatelů: Z. N. C.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Kauza se týká určení bydliště dětí vzhledem k plynutí času a na to navázané prohlubování těžiště života dětí, a to za situace, kdy rodič podal návrh na určení bydliště dětí poté, co děti dočasně žily v cizině na základě konsenzu rodičů, rodiče svá práva a povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti nevykonávali a řízení o určení bydliště trvalo takřka tři roky.
Stěžovatelka (matka) a vedlejší účastník (otec) jako rodiče dětí spolu žili od roku 2011. V roce 2016 se narodil starší syn, se kterým rodiče často pobývali v zahraničí. Soužití rodiče ukončili v únoru 2019, matka zůstala bydlet v ČR a otec se odstěhoval zpět do Italské republiky. Mladší dceru (narozenou v roce 2019) tak nikdy nepoznal a se synem se od roku 2020 nestýká. V únoru 2021 tudíž matka navrhla svěření dětí do její péče. Na jaře 2021 se matka přestěhovala s dětmi z ČR do Španělského království. Otec s pobytem dětí ve Španělsku souhlasil s tím, že bude dočasný. Následně se návrhem domáhal určení bydliště dětí (následně modifikovaně nahrazení souhlasu matky s umístěním bydliště dětí) na adrese v ČR. Nesouhlasil s tím, aby se děti přestěhovaly s matkou za otcem do Itálie.
Obvodní soud mezitím rozsudkem ze září 2022 svěřil děti do péče matky a určil otci výživné. Městský soud následně v části týkající se výživného rozsudek obvodního soudu změnil. Návrhy na určení bydliště dětí ve Španělsku a na úpravu styku otce s dětmi vzala matka zpět. Obvodní soud poté návrh otce na určení bydliště dětí na určené adrese v ČR zamítl. Městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu změnil tak, že místem bydliště chlapce a dcery určil ČR. Matka v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí městského soudu je nečekané a překvapivé, a věnuje se výkladu § 220 odst. 1 občanského soudního řádu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.03.2025 14:30 do: 25.03.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3014/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Stručná charakteristika: Práva účastníka soudního řízení, právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů: J. Z. a H. S. oba zastoupeni advokátem JUDr. Martinem Richterem, Ph.D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé jsou znalci. Okresní soud stěžovatele ustanovil znalci v opatrovnickém řízení, aby provedli psychologické znalecké zkoumání pro rozhodování o určení způsobu a rozsahu péče o nezletilého. V rámci komunikace mezi stěžovateli a okresním soudem, první stěžovatel informoval soud o tom, že v důsledku tehdy stále čerstvé úpravy znaleckého práva zákonem o znalcích a související vyhláškou o výkonu znalecké činnosti jsou požadavky na přezkoumatelnost znaleckých posudků přísnější než dříve. Upozornil, že proto je jejich vypracování náročnější i nákladnější. Informoval okresní soud, že se cena posudku může pohybovat i nad hranici 100 000 Kč bez DPH, a požádal tento soud, aby případně stěžovatele vyrozuměl o upuštění od vypracování znaleckého posudku. Na tuto zprávu okresní soud nijak nereagoval. Stěžovatelé proto s okresním soudem i dále komunikovali o způsobu a rozsahu provedení znaleckého posudku. Spolu s vypracovaným posudkem zaslali stěžovatelé okresnímu soudu vyúčtování odměny znalců, přičemž první stěžovatel znalečné vyčíslil na celkovou částku 74 921 Kč včetně DPH a druhá stěžovatelka na celkovou částku 30 342 Kč. Usnesením z března 2022 okresní soud vyúčtované znalečné obou stěžovatelů paušálně snížil o 40 %. Výsledné částky tedy určil tak, že prvnímu stěžovateli přiznal částku 48 664 Kč (tedy cca 65 % jím vypočtené částky) a druhé stěžovatelce částku 18 882 Kč (tedy cca 62 % jí vypočtené částky). Snížení částky odůvodnil okresní soud zejména nepřiměřeností počtu hodin, které stěžovatelé vykázali, přičemž vyšel ze srovnání s jinými znaleckými posudky ve stejných oborech. Proti usnesení okresního soudu podali stěžovatelé odvolání. Krajský soud napadeným usnesením přisvědčil odvolací argumentaci stěžovatelů, že okresní soud postupoval nesprávně, když jejich odměnu krátil paušálně o 40 %. Přistoupil proto k vlastnímu výpočtu a posouzení jednotlivých úkonů stěžovatelů jakožto znalců. I krajský soud vycházel ze srovnání výše znalečného ve stejných oborech, které obvykle činí cca 35 000 Kč. Dle krajského soudu je nutno předně přihlédnout k tomu, že stěžovatelé zpracovávali znalecký posudek společně, a tedy celkové náklady na jeho zpracování je nutné mezi oba stěžovatele rozdělit. Krajský soud zhodnotil účelnost jednotlivých vyúčtovaných úkonů a dospěl k závěru, že ne všechny byly v rámci zpracovávání znaleckého posudku účelné.
Stěžovatelé se domáhají zrušení uvedeného rozhodnutí, neboť je dle nich v rozporu s právem na ochranu majetku a s ním spojeného legitimního očekávání.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.03.2025 08:30 do: 26.03.2025 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1831/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2024 č. j. 3 To 8/2024-13089 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2023 č. j. 1 T 8/2015-12959
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: Mgr. M. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové byl napadeným usnesením zamítnut stěžovatelův návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 235 950 Kč za úkony právní služby v souvislosti s obhajobou obžalovaného. Krajský soud konstatoval, že stěžovatel nemá vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle advokátního tarifu, neboť vyúčtování s vymezením jednotlivých úkonů právní služby podal až dne 1. 12. 2023, tj. po uplynutí lhůty stanovené v § 151 odst. 2 trestního řádu, podle kterého je třeba nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Vrchní soud v Praze zamítl. Vrchní soud přisvědčil závěrům krajského soudu, podle kterého stěžovatelův návrh nelze považovat za řádný, a zdůraznil, že řízení o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů je řízením návrhovým. Stěžovateli též vytkl, že nereagoval na přípis krajského soudu obsahující sdělení, že se ve spisu žádné vyúčtování nenachází, z čehož mu mělo být zřejmé, že předchozí podání není postačující.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti mj. namítá, že dne 22. 3. 2022 se dozvěděl, že mu povinnost obhajovat skončila, dne 8. 3. 2023 (tj. v zachované lhůtě podle § 151 odst. 2 trestního řádu) nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů uplatnil, přičemž uvedl, že žádá o přiznání odměny „dle obsahu spisu“.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.03.2025 09:00 do: 26.03.2025 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 17/24
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2024, č. j. 9 To 366/2023-335
Stručná charakteristika: právo poškozené v trestním řízení
Označení navrhovatelů: J. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 9. srpna 2023 obviněného uznal vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie a zvlášť závažným zločinem znásilnění. Uvedených trestných činů se obviněný, druh matky poškozené, dopustil, stručně řečeno, tím, že si (v blíže nezjištěné době od března roku 2019 do roku 2021) pořídil videozáznam zachycující tehdy nezletilou stěžovatelku (narozenou v roce 2003) při intimním styku s ním. Záznam přechovával ve svém mobilním telefonu a v galerii na Facebooku. Dále přinejmenším od počátku roku 2020 do roku 2021 tehdy ještě nezletilou stěžovatelku nutil až pětkrát týdně pod pohrůžkou zveřejnění jejich intimních fotografií či videozáznamu k pohlavnímu styku, ačkoliv věděl, že nedosáhla věku osmnácti let. Ve svém jednání pokračoval až do června 2022. Okresní soud obviněného odsoudil k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a k trestu propadnutí věci. Současně obžalovanému uložil povinnost nahradit stěžovatelce nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím. Obviněný se proti rozsudku okresního soudu odvolal.
Krajský soud k rozhodnutí o odvolání obviněného nařídil veřejné zasedání, na něž předvolal obviněného; o veřejném zasedání vyrozuměl krajského státního zástupce a obhájce obviněného. Krajský soud pak napadeným rozsudkem č. j. 9 To 366/2023-335 ze dne 11. ledna 2024 zrušil rozsudek okresního soudu jen ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Nově rozhodl tak, že obviněnému výkon tříletého trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle krajského soudu totiž u obviněného existovala reálná naděje, že účelu trestu bude dosaženo bez přímého výkonu ve věznici. Tento závěr odůvodnil zejména tím, že se obviněný ke svému jednání plně doznal (prohlásil vinu) a projevil lítost, přičemž nebyly zjištěny žádné negativní poznatky o jeho chování po zahájení trestního řízení. Podle krajského soudu se nejedná o a priori násilníka, devianta či sexuálního predátora. Krajský soud uvedl, že obviněný pracuje, podle svých možností splácí své exekuční závazky a živí rodinu, která je na něm plně ekonomicky závislá. Dále soud přihlédl ke skutečnosti, že prvotní impuls k sexuálnímu kontaktu vzešel od stěžovatelky. Bez toho by podle krajského soudu ke spáchání trestné činnosti obviněným s vysokou mírou pravděpodobnosti vůbec nedošlo. Psychická újma stěžovatelky pak podle krajského soudu, s odvoláním na znalecký posudek, měla jen mírnější charakter.
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti napadenému rozsudku krajského soudu. Poukazuje na vadný postup krajského soudu v odvolacím řízení, jehož předmětem byl toliko přezkum výroku o trestu uložený obviněnému, a na výstup tohoto řízení, jímž bylo podmíněné odložení trestu odnětí svobody. Stěžovatelka uvádí, že se domáhá zrušení tohoto pravomocného rozsudku krajského soudu v neprospěch pachatele; prvostupňový rozsudek s nepodmíněným trestem odnětí svobody přitom označuje, s drobnými výhradami, za ústavně konformní. Podle stěžovatelky se vzhledem k vývoji judikatury Evropského soudu pro lidská práva otevírá prostor pro zásahy Ústavního soudu v neprospěch pachatele navzdory jeho dosavadní judikatuře. Tvrdí, že rozsudkem krajského soudu bylo porušeno její ústavně zaručené právo na nedotknutelnost osoby a soukromí a právo nebýt podrobena ponižujícímu zacházení, právo na ochranu lidské důstojnosti a soukromí, právo na účinné vyšetřování a právo na účast v řízení.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.03.2025 13:30 do: 26.03.2025 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 441/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 61 To 787/2024-42 ze dne 3. prosince 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 16 Nt 7021/2024-23 ze dne 6. listopadu 2024
Stručná charakteristika: právo na osobní svobodu, vazba, právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: N. Č.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka je stíhána pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Tohoto trestného činu se měla dopustit stručně řečeno dovážením kokainu z Peru za účelem jeho další distribuce. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 19. 7. 2024, usnesením obvodního soudu ze dne 20. 7. 2024 pak byla stěžovatelka vzata do vazby z důvodů dle § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Napadeným usnesením obvodní soud rozhodl o propuštění stěžovatelky z vazby na svobodu, o přijetí záruky důvěryhodných osob za další chování stěžovatelky, o přijetí písemného slibu stěžovatelky, o nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí a o tom, že je přípustné přijetí peněžité záruky od matky stěžovatelky ve výši 500 000 Kč. Obvodní soud uvedl, že u stěžovatelky je nadále naplněn vazební důvod dle § 67 písm. a) trestního řádu (tzv. útěková vazba), neboť stěžovatelka je ohrožena vysokým trestem odnětí svobody, naopak důvod vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu (tzv. předstižná vazba) jednoznačně odůvodněn není, neboť stěžovatelka má zdroj vlastních příjmů a rodinné zázemí, páchání trestné činnosti tedy pro ni není nezbytné. S ohledem na osobu stěžovatelky, na její písemný slib a na peněžitou záruku je podle soudu možné vazební důvod dle § 67 písm. a) trestního řádu nahradit. Ke stížnosti státní zástupkyně městský soud napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu zrušil a rozhodl o ponechání stěžovatelky ve vazbě podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu, o nepřijetí převzetí záruky za další chování stěžovatelky, o nepřijetí písemného slibu stěžovatelky, o nepřijetí nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, o neuložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí a o tom, že peněžitou záruku nelze přijmout.
Stěžovatelka namítá, že obvinění je založeno na nepřímých důkazech, a nelze tedy presumovat vysokou pravděpodobnost odsouzení, stěžovatelka je navíc osobou s nadstandardním rodinným a pracovním zázemím, má dvě děti, matku poskytující ubytování a nabízející záruky a nevlastního otce poskytujícího příslib zaměstnání. Stěžovatelka také nabízela veškeré relevantní alternativy nahrazující vazbu, přesto městský soud rozhodl o jejím ponechání ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu, a to aniž by reflektoval problematiku nejlepšího zájmu dítěte, konkrétně dvou nezletilých dětí stěžovatelky, které byly údajně na stěžovatelku velmi fixované. Za klíčový argument ústavní stížnosti stěžovatelka považuje, že v jejím případě nelze shledat vazební důvod předstižné vazby.