III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.03.2025 10:00 do: 11.03.2025 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2736/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II a III usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2023, č. j. 28 Cdo 2009/2023-1524, výroku II a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1477, ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. března 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1505
Stručná charakteristika: Náklady řízení v restitučních sporech
Označení navrhovatelů: Česká republika – Státní pozemkový úřad, zast. JUDr. Martinem Páskem, Ph. D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka podala ústavní stížnost směřující proti nákladovým výrokům. Tři restituenti podle zákona o půdě podali proti stěžovatelce žalobu. Žalobou se domáhali nahrazení projevu stěžovatelčiny vůle uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků. Okresní soud vyhověl žalobě ve vztahu ke čtyřem z požadovaných pozemků a rozhodl, že žádnému účastníkovi nenáleží náhrada nákladů řízení. Žalobci byli v řízení úspěšní v rozsahu 4 pozemků, ohledně 3 pozemků soud žalobu zamítl a ohledně 1 pozemku vzali žalobu zpět. Žalobci tedy uspěli v polovině počtu pozemků. Hodnota pozemků, ve vztahu k nimž bylo žalobě vyhověno (176 310,83 Kč), je zároveň podobná jako hodnota pozemků, ve vztahu k nimž žalobci neuspěli (197 571,64 Kč). Krajský soud rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil, ve vztahu k nákladům prvostupňového řízení změnil tento rozsudek tak, že stěžovatelka musí nahradit žalobcům náklady řízení v souhrnné výši 345 051 Kč. V tomto typu řízení podle krajského soudu nelze stanovit míru úspěchu žalobce pouhým porovnáním množiny požadovaných náhradních pozemků, ve vztahu k nimž žalobci uspěli, s množinou pozemků, ve vztahu k nimž neuspěli nebo vzali žalobu zpět. Krajský soud zároveň uložil stěžovatelce povinnost nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení v souhrnné výši 68 524 Kč. Dříve než rozsudek krajského soudu nabyl právní moci, vzali žalobci svou žalobu ve vztahu k jednomu ze čtyř pozemků zpět. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve vztahu k tomuto pozemku zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I usnesení). Ve zbylém rozsahu rozhodl, že jeho dřívější rozsudek zůstává nedotčen (výrok II usnesení). Náhradu nákladů řízení o částečném zastavení řízení nepřiznal žádnému účastníkovi řízení (výrok III usnesení). Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání proti rozsudku krajského soudu ve spojení s jeho následným usnesením jako nepřípustné. Stěžovatelka proto podala ústavní stížnost proti nákladovým výrokům usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku krajského soudu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.03.2025 10:30 do: 11.03.2025 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1096/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2024, č. j. 4 Tz 109/2023-1221
Stručná charakteristika: právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: J. M., zast. Mgr. Svatoplukem Šplechtnou, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Nejvyšší soud zamítl stížnost pro porušení zákona, kterou ve prospěch stěžovatele podal ministr spravedlnosti proti usnesení Okresního státního zastupitelství ze dne 29. 4. 2021, č. j. 1 ZT 26/2021-40. Tímto usnesením byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Po pravomocném skončení věci se ukázalo, že státní zástupce sám vydal pokyn k zahájení trestního stíhání stěžovatele, a nebyl tudíž příslušný rozhodovat o jím podané stížnosti. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že uvedeným usnesením došlo k porušení zákona v neprospěch stěžovatele. Ačkoliv bylo toto pochybení závažné z pohledu zákonnosti přípravného řízení, jeho význam vymizel v dalších fázích této trestní věci a nemělo větší vliv na jeho výsledku. Kasační zásah Nejvyššího soudu proto nebyl opodstatněný. Kasační výrok je podle napadeného usnesení možný jen po zjištění natolik závažného porušení zákona, že již není možné trvat na vlastnostech vyplývajících z právní moci rozhodnutí. Ostatně daný druh pochybení nečiní podle judikatury Nejvyššího soudu nezákonnými ani předchozí, ani následné úkony trestního řízení. Tím spíše toto pochybení nijak nedevalvovalo dokazování před soudy a správnost jejich závěrů. Těžiště dokazování je v trestním řízení právě před soudy. Uvedený postup státního zastupitelství byl navíc v dohledovém řízení přezkoumán nadřízeným státním zastupitelstvím.
Stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud i přes závěr o porušení zákona podanou stížnost zamítl a bezprecedentně „legalizoval“ významné porušení trestního řádu v neprospěch stěžovatele.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.03.2025 14:00 do: 11.03.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1186/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2024 č. j. 28 Cdo 78/2024-202, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2023 č. j. 19 Co 30/2023-166 a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. prosince 2022 č. j. 13 C 122/2022-144
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, legitimní očekávání, rovnost v právech
Označení navrhovatelů: H. Š., zastoupena JUDr. Martinem Purkytem, advokátem,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Původní stěžovatel se jako žalobce domáhal žalobou nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice jako žalované k uzavření smlouvy. Stěžovatel požadoval přecenění svého restitučního nároku a s tím spojený bezúplatný převod zemědělských náhradních pozemků k uspokojení jím přeceněného tvrzeného restitučního nároku. Učinil tak poté, co již v roce 2010 namísto náhradní naturální restituce uplatnil právo na poskytnutí peněžité náhrady [§ 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (zákon č. 229/1991 Sb. nebo zákon o půdě), která mu byla téhož roku i vyplacena. Restituční nárok vedlejší účastnice ocenila částkou 29 994,40 Kč, která byla stěžovateli vyplacena, nicméně stěžovatel na základě nově zpracovaných znaleckých posudků dospěl k závěru, že cena jeho právním předchůdcům odňatého pozemku byla vyšší (2 585 750 Kč), neboť v době přechodu na stát byl vyvlastněný pozemek určen k výstavbě obytného souboru, ačkoli byl evidován jako pozemek zemědělský. Přecenění restitučního nároku vedlejší účastnice odmítla a na odmítavém postoji setrvala i v rámci předmětného sporného soudního řízení. Okresní soud žalobu zamítl s tím, že nárok stěžovatele byl uspokojen již v roce 2010, stěžovatel uspokojení od té doby nerozporoval až do uplatnění nároku na přecenění. Vedlejší účastnice tak považovala dluh za splněný, naopak stěžovatel tvrdil splnění pouze částečné. Okresní soud dospěl k závěru, že nárok stěžovatele je promlčen, přičemž vedlejší účastnicí uplatněná námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Krajský soud posléze rozsudek okresního soudu potvrdil, rovněž Nejvyšší soud stěžovateli nevyhověl.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.03.2025 14:00 do: 11.03.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1406/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Náklady zmocněnce v trestním řízení
Označení navrhovatelů: V. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka vystupovala v trestním řízení jako zmocněnkyně čtyř poškozených. Všichni měli nárok na bezplatnou právní pomoc, ať už podle § 51a odst. 1 písm. a) trestního řádu, nebo podle § 51a odst. 2 trestního řádu. Krajský soud v Ostravě jim všem přisoudil náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 5 mil. Kč (nejmladší z nich 2 mil. Kč, zbytek po 1 mil. Kč). Protože trestní věc pravomocně skončila, stěžovatelka měla vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů (§ 151 odst. 6 trestního řádu). Ten vyčíslila na necelých 945 tis. Kč včetně DPH. Krajský soud v Ostravě jí přiznal jen zlomek této částky, 105 tis. Kč. Krajský soud, který rozhodoval ještě podle advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, upravil požadovanou odměnu a náhradu hotových údajů. Stěžovatelka se obrátila na Vrchní soud v Olomouci se stížností, ten se však se ztotožnil se všemi způsoby krácení stěžovatelčina nároku na odměnu zmocněnkyně poškozených. Uzavřel, že nepřiměřeně vysoká náhrada nákladů trestního řízení se příčí požadavku účelnosti jednotlivých úkonů právních služeb.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka mimo jiné tvrdí, že se trestní soudy odchýlily od ustálené judikatury (část VI ústavní stížnosti). V tomto směru obsáhle cituje nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 2842/20 (N 218/103 SbNU 239).
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.03.2025 14:30 do: 11.03.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2940/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024 č. j. 33 Cdo 289/2024-277 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2023 č. j. 29 Co 93/2023-232
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, náhrada, vlastnictví - ochrana
Označení navrhovatelů: EOP Distribuce, a. s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se domáhala po vedlejším účastníkovi náhrady nákladů vynaložených na odstranění zařízení sloužících pro zásobování tepelnou energií z centrálního zdroje tepla (CZT). Obvodní soud zamítl žalobu v části, ve které se stěžovatelka domáhala po vedlejším účastníkovi zaplacení 57 253 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 57 253 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 199 448 Kč od 21. 5. 2019 do 4. 12. 2020, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 199 448 Kč od 5. 12. 2020 do zaplacení (výrok I.), vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost zaplatit stěžovatelce 199 448 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 199 448 Kč od 5. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení (výrok III.). Obvodní soud žalobě částečně vyhověl s odkazem na § 77 odst. 5 energetického zákona. Vedlejšího účastníka považoval za pasivně věcně legitimovaného. Městský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku II. tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost. Městský soud podle něj své rozhodnutí založil na závěru, že vedlejší účastník není pasivně věcně legitimovaný a také na tom, že stěžovatelka neprokázala rozsah a výši účelně vynaložených nákladů ani příčinnou souvislost všech provedených prací s odpojením vedlejšího účastníka. Rozhodnutí je tedy založeno na dvou právních závěrech, z nichž každý sám o sobě vede k zamítnutí žaloby. Stěžovatelka však v dovolání zpochybnila pouze ten, který se týkal nedostatku pasivní věcné legitimace. Zpochybnění jen některého z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich vymezením, nemůže nijak projevit v poměrech stěžovatelky, neboť není-li dovoláním napaden rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že postupem Nejvyššího soudu došlo k odepření jejího práva na opravný prostředek. Městský soud podle ní řešil pouze jedinou právní otázku, a to pasivní věcnou legitimaci vedlejšího účastníka. Nedostatečně zjištěný skutkový stav (tj. neprokázání výše nákladů) nemůže být důvodem pro zamítnutí žaloby, ale pro vrácení věci obvodnímu soudu k novému projednání. Pokud městský soud uvedl, že rozhodnutí nemůže obstát, měl tím na mysli, že rozhodnutí by bylo třeba zrušit, a ne že je namístě žalobu zamítnout. Dále stěžovatelka mimo jiné namítá, že městský soud vyložil § 77 odst. 5 energetického zákona přepjatě formalisticky.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.03.2025 14:30 do: 11.03.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1309/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 554/2023-1774 ze dne 7. 2. 2024, usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 202/2022 ze dne 2. 2. 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 44 T 34/2021 ze dne 8. 12. 2021
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu, práva účastníka soudního řízení
Označení navrhovatelů: J. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem obvodního soudu byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví. Za spáchání uvedeného zločinu mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků, a podle § 67 odst. 1 trestního zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 5 000 000 Kč (250 denních sazeb á 20 000 Kč). Stěžovatelovo odvolání proti rozsudku obvodního soudu bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto napadeným usnesením Městského soudu v Praze.
Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu dovolání, ke kterému se vyjádřila dne 31. 5. 2023 státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Stěžovatel následně doplnil své dovolání dalším podáním ze dne 5. 6. 2023 (č. l. 1704–1710) a požádal o odložení výkonu napadeného rozhodnutí podle § 265o odst. 1 trestního řádu. Nejvyššímu státnímu zastupitelství bylo doplnění dovolání stěžovatele zasláno s žádostí o další případné vyjádření (č. l. 1721). Nejvyšší soud následně stěžovateli odložil vykonatelnost rozsudku okresního soudu ve spojení s usnesením městského soudu usnesením č. j. 3 Tdo 554/2023-1724 ze dne 14. 7. 2023. Stěžovatel své dovolání doplnil a připojil i repliku k prvnímu vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dne 5. 9. 2023 (č. l. 1747–1750). Státní zástupkyně následně doplnila své vyjádření druhým vyjádřením ze dne 18. 10. 2023 (č. l. 1760–1763). Nejvyšší soud poté stěžovatelovo dovolání napadeným usnesením ze dne 7. 2. 2024 odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
Ústavní stížnost stěžovatelky nadnesla otázku týkající se ústavních požadavků na kontradiktornost řízení před dovolacím soudem v trestním řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Mimo jiné tvrdí i porušení práva nebýt stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů stanovených zákonem dle čl. 8 odst. 2 Listiny, porušení vlastnického práva garantovaného v čl. 11 odst. 1 Listiny a porušení zásady legality zakotvené v čl. 39 Listiny.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.03.2025 08:30 do: 12.03.2025 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3044/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. srpna 2024 č. j. 26 Cdo 1198/2024-156, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2023 č. j. 91 Co 317/2023-105 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. června 2023 č. j. 39 C 35/2023-55
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, výpověď z nájmu
Označení navrhovatelů: M. P., zast. Mgr. Taťánou Malmstedt Kolářovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel (žalovaný) je vlastníkem a pronajímatelem bytu, který vedlejší účastníci řízení (žalobci) užívali jako nájemci. Vedlejší účastníci řízení se podle § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), domáhali přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou jim dal stěžovatel z důvodu bytové potřeby pro svoji dceru podle § 2288 odst. 2 písm. b) obč. zák. Obvodní soud napadeným rozsudkem rozhodl, že výpověď z nájmu bytu je neoprávněná, a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Obvodní soud dospěl k závěru, že výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. b) obč. zák. nebyl naplněn. Městský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu, byť z jiných důvodů, ale jako věcně správný, potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí městského soudu bylo ohledně řešení otázky doručení výpovědi z nájmu bytu jen jednomu z manželů, jako společnému nájemci bytu, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od níž nebyl důvod se odchýlit.
V ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na to, že mu první vedlejší účastník řízení neoznámil, resp. zatajil, mj. z důvodu ochrany soukromí, uzavření manželství a stěžovatel sám neměl možnost zjistit si jeho rodinný stav. Takové jednání, kdy účastník řízení těží z nepoctivosti (§ 6 obč. zák.) a zneužívá nevědomosti, je v rozporu s dobrými mravy a představuje zjevné zneužití práva, které by nemělo požívat právní ochrany (§ 8 obč. zák.). Obecnými soudy citovaná rozhodnutí podle stěžovatele na danou věc nedopadají. Stěžovatel dále podrobně rozebírá napadená rozhodnutí, opakuje svoji dřívější argumentaci, jakož i námitky, kterými se údajně obecné soudy a především Nejvyšší soud nezabývaly.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.03.2025 09:30 do: 13.03.2025 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3264/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu, svoboda projevu
Označení navrhovatelů: Ing. A. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ing. Miroslav Kalousek (vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem) se žalobou na ochranu osobnosti domáhal po stěžovateli omluvy za jeho výrok pronesený při schůzi Poslanecké sněmovny dne 11. 7. 2018. Stěžovatel při projevu před Poslaneckou sněmovnou mimo jiné pronesl, že vedlejší účastník ‒ toho času také poslanec a dříve náměstek ministra obrany ‒ „rozkrádal Ministerstvo obrany a zabil lidi cez padáky“.
Okresní soud řízení o žalobě zastavil a věc postoupil Mandátovému a imunitnímu výboru Poslanecké sněmovny, neboť s ohledem na disciplinární pravomoc Poslanecké sněmovny shledal nedostatek pravomoci soudů podle § 7 odst. 1 občanského soudního řádu. Toto rozhodnutí potvrdil krajský soud. Ze spisu okresního soudu vyplývá, že mandátový a imunitní výbor vzal usnesení okresního a krajského soudu na vědomí, konstatoval ale, že „podnět“ (žaloba) vedlejšího účastníka ze dne 8. 10. 2018 není návrhem na zahájení disciplinárního řízení. Nejvyšší soud rozhodnutí krajského soudu změnil v důsledku tak, že se řízení o žalobě nezastavuje.
V dalším řízení okresní soud rozhodl tak, že uložil stěžovateli povinnost se vedlejšímu účastníku omluvit za uvedený výrok, a to na schůzi Poslanecké sněmovny a též písemně. Návrh na konstatování, že byl výrok nepravdivý, zamítl. Krajský soud toto rozhodnutí k odvolání stěžovatele ve výroku o přiznání omluvy zrušil. Okresní soud poté druhým rozsudkem zamítl žalobu i ve zbývající části. Podle okresního soudu byly jednak stěžovatelovy výroky přičitatelné vládě, neboť je pronesl v rámci výkonu funkce předsedy vlády, a tak za ně nenesl soukromoprávní odpovědnost (nebyl ve sporu pasivně legitimován). I kdyby byly ale stěžovateli přičitatelné, šlo o tzv. hybridní výroky s dostatečným skutkovým základem. Podle okresního soudu totiž vedlejší účastník nese alespoň politickou odpovědnost za výsledky veřejných zakázek vypisovaných Ministerstvem obrany, což bylo opakovaně předmětem diskuze v médiích. Výroky stěžovatele podle okresního soudu představovaly kritiku, kterou byl vedlejší účastník jako veřejně činná osoba povinen snést. K odvolání vedlejšího účastníka krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud shledal dovolání vedlejšího účastníka přípustným a důvodným, protože se krajský soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu ve dvou otázkách ‒ v posouzení pasivní věcné legitimace stěžovatele a v posouzení povahy výroku. Nejvyšší soud měl dále za to, že krajský soud pochybil při hodnocení povahy výroku, když uzavřel, že jde o výrok hybridní.
Obsah ústavní stížnosti lze shrnout do tří okruhů. Stěžovatel spatřuje porušení základních práv a svobod v závěru Nejvyššího soudu o své pasivní věcné legitimaci. Dále namítá porušení záruk poslanecké indemnity (tj. imunity hmotněprávního charakteru) podle čl. 27 odst. 2 Ústavy. Vedle toho také namítá, že došlo k porušení jeho svobody projevu (čl. 17 odst. 1 Listiny).