I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.03.2025 10:00 do: 04.03.2025 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: II. ÚS 3395/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku a usnesení
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů: J. S., zast. Mgr. Ing. Janem Boučkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení před Ústavním soudem jde o správnost stanovení nákladů řízení. Stěžovatelka se před obecnými soudy domáhala proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Obvodní soud uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce částku 46 825 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 10. 2021 a zamítl žalobu na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 1. 6. 2021 do 1. 10. 2021. Dále zamítl žalobu na zaplacení částky ve výši 103 175 Kč s příslušenstvím a uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 24 808,50 Kč. Městský soud v Praze následně shledal, že právní posouzení obvodního soudu bylo věcně správné. Upřesnil pouze výši přiznaného úroku z prodlení a pariční lhůtu prodloužil na 15 dní. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř., protože ani stěžovatelka ani vedlejší účastnice nebyly v odvolacím řízení úspěšné. Více svůj nákladový výrok neodůvodnil. Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl jako nepřípustné.
V ústavní stížnosti stěžovatelka zejména namítá, že Ústavní soud již řešil totožnou právní otázku. Podle judikatury platí, že náhrada nákladů řízení by měla být žalobci vždy přiznána v plném rozsahu, pokud prokáže ve sporu o přiměřené zadostiučinění základ svého nároku. Základem nároku je v tomto případě existence nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Platí to i za situace, při níž mu nebylo přiměřené zadostiučinění plně přiznáno v žalované výši. Rozhodnutí o výši plnění totiž závisí na úvaze soudu. Na řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím je potřeba nahlížet jako na jeden celek.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.03.2025 10:30 do: 04.03.2025 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2293/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Afs 219/2022-68 ze dne 29. 6. 2023
Stručná charakteristika: Legitimní očekávání na vyplacení úroku z neoprávněně vybraného cla
Označení navrhovatelů: J.Z., zást. Mgr. Jan Slunečko, advokát, Praha 1, Týn 640/2
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je podnikatel, kterému celní úřad (vedlejší účastník) na základě kontroly po propuštění zboží v roce 2014 dodatečně vyměřil dovozní clo a penále; učinil tak proto, že stěžovatel zařadil dovážené zboží (zjednodušeně řečeno videokamery) do špatné položky kombinované nomenklatury s nižší celní sazbou. Stěžovatel vyměřené clo zaplatil. Dodatečné platební výměry z roku 2014 byly později v letech 2018 a 2020 změněny či zrušeny. Stěžovatel se následně proti celnímu úřadu domáhal zaplacení úroků z nesprávně stanoveného cla. Protože mu správní orgány nevyhověly, obrátil se na soudy. Krajský soud stěžovateli nevyhověl. Dospěl k závěru, že při vrácení nesprávně stanoveného cla nelze nárokovat zaplacení úroků podle § 254 daňového řádu. Podle krajského soudu je správce daně vázán především čl. 116 Celního kodexu EU, který problematiku vrácení nesprávně stanoveného cla komplexně upravuje. Podle něj platí, že vrátí-li celní orgány clo, nejsou povinny platit úroky, které musí být zaplaceny pouze tehdy, nebylo-li rozhodnutí o vrácení cla provedeno do tří měsíců ode dne jeho přijetí. Celní zákon žádnou úpravu úroků z vráceného cla neobsahuje. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele zamítl. V případě § 254 daňového řádu nejde o „vnitrostátní předpis“, který by ve smyslu čl. 241 Celního kodexu Společenství nad rámec unijní úpravy stanovil České republice povinnost platit úroky z vráceného cla.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nadnesl otázku, zda Nejvyšší správní soud ústavně konformně odůvodnil svůj závěr, že stěžovatel musí svůj nárok na úroky z neoprávněně vybraného cla, které mu bylo vráceno až po několika letech, uplatnit prostřednictvím žádosti o náhradu škody a dalšího řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. (o odpovědnosti státu za škodu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.03.2025 13:30 do: 04.03.2025 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 170/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Útěková vazba, odůvodnění vazebního rozhodnutí
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Případ se týká zvlášť závažného zločinu vraždy, v níž vystupují čtyři obvinění. Stěžovatel je jedním z nich. Konkrétně si měl vraždu poškozeného objednat. Krátce po zahájení trestního stíhání stěžovatele vzaly trestní soudy stěžovatele do vazby. Podle obžaloby byl důvodem, proč stěžovatel navedl jednoho z pachatelů ke spáchání činu, vleklý spor mezi stěžovatelovou dcerou a poškozeným, jejím bývalým partnerem, o péči o jejich nezletilého syna (stěžovatelova vnuka). V přípravném řízení trestní soudy opakovaně rozhodovaly o vazbě, vždy v neprospěch stěžovatele. V řízení před soudem, tj. po podání obžaloby, Krajský soud v Hradci Králové ponechal stěžovatele ve vazbě a zamítl stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby ani vazbu nenahradil tzv. vazebními substituty. Krajský soud mimo jiné nepřisvědčil stěžovatelově argumentu, že nikoho nenavedl ke spáchání trestné činnosti. Stěžovatelova motivace pramenila z rodinné situace, především mu však hrozí vysoký trest odnětí svobody (15 až 20 let, případně výjimečný trest). Případné uložení trestu může mít vzhledem k jeho věku závažné následky. To vše zakládá velmi silný motiv, aby se stěžovatel skrýval před trestním stíháním a potrestáním. Důvod tzv. útěkové vazby tedy existuje. Stěžovatel se následně obrátil na Vrchní soud v Praze se stížností, kterou však soud zamítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí se závěrem, že hrozba vysokým trestem odnětí svobody bez dalšího naplňuje útěkový vazební důvod. V řízení předložil velkou řadu okolností, které zeslabují obavu z útěku či skrývání. Navíc, i kdyby se obava z útěku potvrdila, lze vazbu nahradit tzv. vazebními instituty.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.03.2025 14:00 do: 04.03.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1566/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II. až V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2023 č. j. 36 Co 6/2023-270 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. října 2022 č. j. 5 C 322/2019-244
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu Ochrana zdraví
Označení navrhovatelů: Bc. M. Ď., zastoupený Mgr. Magdalenou Dvořákovou Cilínkovou, advokátkou,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se po vedlejší účastnici domáhal náhrady škody, resp. újmy na zdraví, která mu vznikla v důsledku dopravní nehody, kterou způsobila vedlejší účastnice. Stěžovatel požadoval (po změně žalobního návrhu) zaplacení částky 12 843 Kč jako bolestného a 23 169 Kč jako výdaje na léčbu. Obvodní soud žalobu zamítl. Ačkoli bylo prokázáno, že vedlejší účastnice dopravní nehodu způsobila, žalobce neprokázal ani to, že v jejím důsledku utrpěl újmu na zdraví. Znaleckým zkoumáním ani jinými vyšetřeními nebyly zjištěny objektivní důvody subjektivních potíží stěžovatele. Nelze dovodit, že by k poškození zdraví došlo. Městský soud v Praze následně rozhodnutí obvodního soudu potvrdil a změnil pouze výši náhrady nákladů řízení. Podle něj stěžovatel neprokázal příčinnou souvislost mezi jeho zdravotními problémy a dopravní nehodou. Závěry znalců o vzniku tzv. whiplash syndromu (injury) jsou založeny pouze na subjektivních informacích poskytnutých stěžovatelem. Jeden ze znalců dospěl k závěru, že zdravotní stav stěžovatele může být důsledkem dopravní nehody, ale mohl být ovlivněn i předchozími neurologickými obtížemi. Podle městského soudu nebylo možné dovodit, že dopravní nehoda byla jedinou a zásadní příčinou, tedy příčinou důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody v podobě tvrzených potíží žalobce nedošlo.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti spatřuje porušení svých práv zejména v tom, že každý ze soudů dospěl k odlišným závěrům. Zatímco obvodní soud shledal, že nebylo prokázáno, že k poškození zdraví stěžovatele vůbec došlo, městský soud dovodil, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a újmou na zdraví. Posouzení věci spočívalo na odborné otázce.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.03.2025 14:30 do: 04.03.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3313/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 222/2024 ze dne 19. září 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 37 T 70/2024-71 ze dne 28. srpna 2024
Stručná charakteristika: podmíněné zastavení trestního stíhání
Označení navrhovatelů: S. C.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení před obecnými soudy bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání stěžovatele, které bylo vedeno pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky. Byla stanovena zkušební doba v trvání šestnácti měsíců, ve výroku III bylo konstatováno, že „se obžalovaný zavazuje zdržet se řízení motorových vozidel všeho druhu po dobu 16 (šestnácti) měsíců“, a ve výroku IV, že stěžovatel na účet soudu složil peněžitou částku 30 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Městský soud v Praze napadeným usnesením stížnost zamítl jako nedůvodnou. Soud tedy podmíněně zastavil trestní stíhání stěžovatele, zkušební dobu stanovil na šestnáct měsíců a na tutéž dobu přijal stěžovatelem převzatý závazek zdržet se řízení motorových vozidel.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti dobu trvání závazku považuje za nepřiměřeně dlouhou. Ústavní soud by se měl vzhledem k okolnostem, za jakých obviněný závazek převzal, zprvu zabývat otázkou, zda soud vůbec směl přijmout závazek obviněného na dobu šestnácti měsíců. Je totiž otázkou, zda může státní zástupce či soud v usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání stanovit dobu trvání závazku obviněného ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) trestního řádu, tj. závazku zdržet se určité činnosti, delší, než jak ji omezil sám obviněný.