Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.12.2024 09:00 do: 10.12.2024 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 41/23
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: Zrušení právního předpisu – Svoboda a rovnost v důstojnosti a v právech, státní moc, rovnoprávnost a záruky v základních právech a svobodách, právo na soudní a jinou právní ochranu, právo podílet se na správě veřejných věcí, právo vlastnit majetek, nabývání majetku, svobodná soutěž politických sil
Stručná charakteristika: Zrušení právního předpisu - návrh
Označení navrhovatelů: skupina poslanců
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Návrh na zrušení zákona se věnuje problematice legislativních přílepků. Navrhovatelka (skupina 70 poslanců, za které jedná poslankyně Alena Schillerová), svými námitkami brojí předně proti procesu přijetí zákona č. 253/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Podle navrhovatelky původní vládní návrh uvedeného zákona pouze měnil organizační strukturu a řízení Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Pozměňovací návrh poslance Jakuba Michálka však do novely včlenil zpřísnění zákazu vlastnictví médií politiky a přijímání dotací a investičních pobídek v zákoně o střetu zájmů, a totéž promítl do dvou dalších zákonů. Uvedený pozměňovací návrh má podle navrhovatelky charakter neústavního přílepku. Navíc podle navrhovatelky došlo i k neústavnímu zkrácení parlamentní debaty, protože rozprava ve třetím čtení návrhu zákona byla ukončena, ačkoliv do ní ještě byli přihlášení řečníci. Ustanovení, která byla novelizována na základě – dle mínění stěžovatelky neústavního – pozměňovacího návrhu, stěžovatelka napadá i pro jejich obsahový rozpor s ústavním pořádkem.
Napadená ustanovení navrhovatelka považuje za rozporná s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 5 a čl. 6, čl. 9 odst. 2, čl. 10, čl. 15, čl. 18, čl. 19 odst. 1 a 2, čl. 41, čl. 44, čl. 57 odst. 1, čl. 81, čl. 90 a čl. 102 odst. 1 Ústavy; dále též s čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 11 odst. 1, 3 a 4, čl. 21 odst. 1 a 4, čl. 22 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále spatřuje rozpor napadaných ustanovení s principy ústavně souladné normotvorby a legislativní procedury, jakož i s dalšími principy vyjádřenými v judikatuře Ústavního soudu.
Po vyhlášení nálezu proběhne brífink pro přítomné novináře.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.12.2024 13:00 do: 10.12.2024 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 618/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku.
Označení navrhovatelů: O. n. K. a.s., zast. JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vedlejší účastnice se účastnila veřejné zakázky na nákup vybavení pro nový pavilon nemocnice vypsané stěžovatelkou (obchodní společností) jako zadavatelkou a mj. hrazené z dotace z fondů EU. Po ukončení zadávacího řízení stěžovatelka a vedlejší účastnice, jako vybraná uchazečka, uzavřely na konci roku 2011 kupní smlouvu v celkové hodnotě 134 383 084 Kč. Později se uvedená veřejná zakázka stala předmětem trestních řízení vedených mj. proti vedlejší účastnici či jejímu jednateli pro podezření z trestného činu podplácení. Proto poskytovatel dotace při probíhajícím trestním řízení pozastavil vyplacení její části a z téhož důvodu stěžovatelka část kupní ceny v téže výši vedlejší účastnici včas neuhradila. Zbývající část proplacena nebyla s ohledem na pochybnosti o platnosti kupní smlouvy. V roce 2019 došlo k pravomocnému zproštění obžaloby jednatele vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice však byla uznána vinnou z trestného činu podplácení v souvislosti s uvedenou veřejnou zakázkou. Po vyplacení části dotace v roce 2020 stěžovatelka vedlejší účastnici uhradila zbylou část kupní ceny, avšak bez požadovaných sjednaných úroků z prodlení. Následně se vedlejší účastnice po stěžovatelce domáhala zaplacení 66 000 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení a částky 290 425 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení z titulu neuhrazené kupní ceny za dodávku zdravotní technologie a mobiliáře, jakož i zajištění instalace, servisu a podpory zdravotní technologie. Krajský soud dospěl k závěru, že kupní smlouva nebyla v rozporu s dobrými mravy a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici úrok z prodlení s povinností zaplatit 66 000 000 Kč jako část kupní ceny a dále, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni částku 290 425 Kč. Uvedený rozsudek potvrdil vrchní soud. Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl.
Stěžovatelka tvrdí, že kupní smlouva uzavřená s vedlejší účastnicí odporuje dobrým mravům, protože vzešla ze zadávacího řízení ovlivněného trestným činem. Ústavní stížností se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.12.2024 13:30 do: 10.12.2024 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3406/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku, rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů: K. k. p. n. S., zast. JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Státní pozemkový úřad rozhodl postupem dle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi tak, že se stěžovatelce nevydávají určité pozemky. Odůvodnil to tím, že pozemky byly vyvlastněny v době nesvobody ve prospěch Německé říše v roce 1944. Přestože po skončení války byla stěžovatelka zemským národním výborem pověřena, aby svůj bývalý majetek opětovně převzala do vlastnictví, nebylo toto rozhodnutí knihováno. Ačkoliv tedy stěžovatelka převzala nacisty uchvácený majetek po roce 1945 zpět fakticky, nedošlo k obnovení jejího vlastnického práva, a tak do rozhodného období vstoupila, aniž by byla vlastníkem pozemků; ty proto netvoří původní majetek a nemohou být vydány. Krajský soud (soud prvního stupně) v roce 2018 posoudil právní otázku odlišně a rozhodl o vydání pozemků a nahradil rozhodnutí správního orgánu. Těsně před začátkem rozhodného období Ministerstvo zemědělství sdělilo stěžovatelce záměr pozemky převzít, s tím, že jde o pozemky podléhající revisi. Až v době rozhodného období stát pozemky fakticky převzal. Stěžovatelka podnikala v období let 1945–1948 aktivní kroky k restituci pozemků. Z opatrnosti také uplatnila svůj restituční nárok soudní cestou. Soud prvního stupně uzavřel, že žádost o restituci byla stěžovatelkou uplatněna řádně a včas, nelze jí přičítat k tíži, že řízení o restituci nebylo uzavřeno, a protože nebyly zjištěny zákonné překážky bránící restituci majetku, je třeba vycházet z toho, že žádosti bylo vyhověno. Soud tedy dospěl k závěru, že pozemky jsou původním majetkem registrovaných církví, protože stěžovatelka po skončení války převzala pozemky, nakládala s nimi jako vlastník a aktivně činila kroky k obnovení vlastnického práva. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu napadl vedlejší účastník dovoláním. Dovolací soud dovolání posoudil jako přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny. V dalším řízení před odvolacím soudem stěžovatelka zejména poukazovala na skutečnost, že dovolací soud ve svém dovolání řešil otázku hmotného práva, která nebyla učiněna předmětem dovolání. Odvolací soud ovšem poukázal na vázanost rozhodnutím dovolacího soudu a žalobu stěžovatelky zamítl. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatelky odmítl.
Stěžovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, jimiž byla dle jejího názoru porušena její ústavně zaručená práva, a to konkrétně právo na spravedlivý proces, právo na rovnost účastníků řízení a právo vlastnit majetek.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.12.2024 14:00 do: 10.12.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1933/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2024 č. j. 11 Tdo 625/2023-696, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2023 č. j. 6 To 47/2022-632 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. listopadu 2021 č. j. 66 T 84/2021-506, spojené s návrhem na zrušení § 287 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika: svoboda projevu, vyhledání, přijímání a rozšiřování informací, svoboda povolání a podnikání
Označení navrhovatelů: R. V., zastoupený Mgr. Adamem Biňovcem, advokátem
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl společně se společností, jejímž je jednatelem, napadeným rozsudkem okresního soudu shledán vinným ze spáchání přečinu šíření toxikomanie, neboť podněcoval zneužívání jiné návykové látky než alkoholu a čin spáchal tiskem a veřejně přístupnou počítačovou sítí. Stěžovatel totiž od konce roku 2010 jako šéfredaktor vydával magazín, který se zaměřoval na pěstování konopí a účinky THC. Některé články publikované v tomto magazínu propagovaly konopí a THC způsobem, který mohl ve čtenářích vzbudit rozhodnutí užít je jako návykovou (nikoli léčebnou) látku. Stěžovatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky a šest měsíců. Krajský soud napadeným rozsudkem změnil (zmírnil) uložený trest na peněžitý trest v celkové výměře 100 000 Kč. Stěžovatelovo dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením. Obecné soudy podstatu stěžovatelova jednání vymezily tak, že prostřednictvím textů publikovaných v magazínu vyzdvihoval účinky látek obsažených v konopí, navozoval dojem legality jeho pěstování, uveřejňoval návody k pěstování konopí a k výrobě koncentrovaných přípravků z konopí, příspěvky a inzerci zaměřené na prodej semen konopí a poukazující na obsah účinných látek a další vybavení nutné k jeho pěstování, zpracování a užití a jako přílohu magazínu distribuoval feminizovaná semena konopí. Stěžovatel tedy nebyl odsouzen za vydávání magazínu jako takového. Naopak, obecné soudy připouštěly objektivní povahu většiny publikovaných článků a celkové zaměření časopisu směrem k informování veřejnosti označily za polehčující okolnost při ukládání trestu.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tím, že dle jeho názoru nesprávně interpretovaly relevantní ústavní právo, čímž porušily jeho práva na svobodu projevu, na informace, na osobní čest, dobrou pověst a ochranu jeho jména, dále pak právo podnikat a právo na soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.12.2024 14:00 do: 10.12.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 997/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: L. L. V., zast. Mgr. Jakubem Šrámkem, advokátem
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
V roce 2013 byla mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná poskytla stěžovateli půjčku ve výši 30 000 Kč. Tu měl splatit ve 42 měsíčních splátkách, přičemž celkově měl zaplatit částku 107 184 Kč. Ve smlouvě byl tak uveden zjevně tzv. efektivní úrok 154,34 % ročně a nominální úrok činil 98,35% ročně. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplácel poskytnutý úvěr v souladu se smlouvou, byla věc předána k posouzení rozhodci, který vydal ve věci rozhodčí nález, na jehož základě přistoupila vedlejší účastnice k podání exekučního návrhu. V exekučním řízení bylo na stěžovateli následně vymoženo celkem 389 879,79 Kč. Přitom ještě před zahájením exekučního řízení stěžovatel uhradil žalované částku 35 728 Kč. Uvedené exekuční řízení bylo poté zastaveno, neboť úvěrová smlouva a s ní sjednaná rozhodčí smlouva byly shledány absolutně neplatnými. Z exekutorkou vymožené částky 389 879,79 Kč bylo vedlejší účastnici vyplaceno 101 166,99 Kč. Stěžovatel je toho názoru, že částka vyplacená exekutorkou vedlejší účastnici představuje v její majetkové sféře bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice nevrátila stěžovateli částku 101 166,99 Kč dobrovolně, domáhal se uvedené částky na vedlejší účastnici žalobou, o níž rozhodl obvodní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že ji zamítl. K podanému odvolání městský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud považoval ve věci podané dovolání za nepřípustné.
Stěžovatel se domáhá zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů, a to pro tvrzený rozpor s ústavně zaručenými právy na soudní ochranu a řádný proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.12.2024 14:30 do: 10.12.2024 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3045/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku, práva účastníka soudního řízení
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku, práva účastníka soudního řízení
Označení navrhovatelů: D. F. a J. F., zastoupení JUDr. Arturem Ostrým, advokátem
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
Právní předchůdce stěžovatelek žalobou požadoval zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti přes pozemek ve vlastnictví žalované (vedlejší účastnice), jakožto pozemku služebného, a to ve prospěch pozemku ve vlastnictví žalobce – nyní stěžovatelek. Žalobce uvedl, že na jeho nemovitostech nelze hospodařit či je jinak řádně užívat proto, že pozemky nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou. Jediná přístupová vede přes pozemek vedlejší účastnice. Předchozí vlastník tohoto pozemku umožňoval žalobci užívání svého pozemku coby cesty, a to bez jakýchkoliv sporů, nicméně vedlejší účastnice se v průběhu doby, kdy vlastní daný pozemek, snaží neustále bránit užívání jejího pozemku jako cesty. V průběhu odvolacího řízení žalobce vážně onemocněl, a nakonec zemřel, přičemž vedlejší účastnice prý bránila v užívání předmětné cesty i zdravotnímu personálu a záchranné službě. V návaznosti na to bylo vedeno proti vedlejší účastnici trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci. V současné době stavbu trvale obývá pouze jedna ze stěžovatelek (vdova), která je opět nucena veškeré věci nezbytné k užívání svých pozemků dopravovat do stavby ručně. Okresní soud dospěl k závěru, že se jedná o lesní pozemek, v důsledku čehož dle jeho názoru nelze bez souhlasu vedlejší účastnice zřídit na jejím pozemku služebnost cesty. Dále soud uvedl, že žalobce údajně jednal hrubě nedbale, když se konstruktivně nepokusil o zajištění přístupu ke svým pozemkům. Soud tedy žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení. Krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom směru, že si žalobce způsobil nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti, avšak dospěl k závěru, že nezbytnou cestu nelze zřídit ve prospěch žalobce rovněž z důvodu, že vzdálenost, kterou musí žalobce překonat z veřejné cesty na pozemky, činí kolem 125 metrů, tudíž žalobce žádá o zřízení nezbytné cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení, neboť vzdálenost není dle soudu natolik zásadní. Usnesením Nejvyššího soudu pak bylo odmítnuto také dovolání stěžovatelek.
Stěžovatelky tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jejich základní práva, konkrétně právo na řádný proces, právo vlastnit majetek a právo na právní slyšení.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.12.2024 15:00 do: 10.12.2024 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2241/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku
Stručná charakteristika: právo na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím, právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: E. V. zast. JUDr. Martinem Richterem, Ph.D., advokátem
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud o žalobě stěžovatelky proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti (vedlejší účastnice) o zaplacení částky 6 616 641,80 Kč rozhodl tak, že uložil žalované zaplatit 106 000 Kč s úrokem z prodlení, a co do částky 6 510 641,80 Kč žalobu zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení. Městský soud poté napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit 50 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení. Nejvyšší soud poté usnesením odmítl stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné, jelikož shledal, že nižší soudy dostatečně zohlednily dopad nezákonného trestního stíhání do osobní sféry stěžovatelky, jakož i excesivní postupy orgánů činných v trestním řízení. Stěžovatelka uvedla, že je bývalou pražskou političkou. Spolu s dalšími členy rady města byla v roce 2013 obviněna v nejmenované kauze a pravomocně zproštěna viny byla až poté, co byla dvakrát nepravomocně odsouzena v řízení, které bylo předsedou senátu závažně zmanipulováno v neprospěch obžalovaných neoprávněným pozměňováním protokolů o výpovědích. Po skončení trestního stíhání se stěžovatelka domáhala náhrady újmy za nezákonné trestní stíhání. Tato větev případu se týká jen náhrady nemajetkové újmy, přičemž stěžovatelce byla postupně přiznána dohromady částka 500 000 Kč s příslušenstvím.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.12.2024 09:00 do: 11.12.2024 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2653/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. června 2024 č. j. 4 To 233/2024-13 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 14. května 2024 č. j. 0 Nt 1051/2024-2
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: D. B., zast. Mgr. Josefem Benešem, advokátem
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovatelce je vedeno trestní řízení pro přečiny úvěrového podvodu, poškození cizích práv a podvodu. Stěžovatelka požádala o bezplatnou obhajobu. Okresní soud stěžovatelce bezplatnou obhajobu napadeným usnesením nepřiznal. Poukázal na to, že jí nic nebrání opatřit si finanční prostředky zejména prací či jinou výdělečnou činností, neboť nemá žádné zdravotní omezení a její dcera chodí do školky. U osob práce schopných není aktuální nedostatek finančních prostředků důvodem pro přiznání bezplatné obhajoby. Stěžovatelka nesplácí žádnou půjčku, není v exekuci ani v insolvenci, kromě nákladů na živobytí nemá žádné mimořádné náklady. Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení stížnost, v níž nově poukázala na to, že je v úpadku a bylo jí povoleno oddlužení a rovněž že je v rizikovém těhotenství, což jí objektivně brání najít si zaměstnání. Krajský soud napadeným usnesením stížnost zamítl. Poukázal na to, že stěžovatelka je v produktivním věku, nemá závažný zdravotní hendikep a není zcela bez příjmů a prostředků. Stěžovatelka má vůli najít si zaměstnání, v čemž jí aktuálně brání rizikové těhotenství. To je však pouze dočasná životní situace, pro kterou se stěžovatelka sama rozhodla v době, kdy čelí trestnímu stíhání. Ve vztahu k insolvenci stěžovatelky krajský soud vyjádřil podiv nad tím, že dříve policejnímu orgánu při výslechu tvrdila, že nemá exekuce ani půjčky. I tato okolnost je každopádně jen přechodná a záleží na stěžovatelce, jak se s ní vypořádá. Krajský soud rovněž poukázal na to, že si stěžovatelka i přes tvrzenou nemajetnost pronajala rodinný dům, což je bezesporu spojeno s vyššími náklady než nájem bytu.
Stěžovatelka namítá porušení svého práva na soudní ochranu, práva na bezplatnou obhajobu a domáhá se zrušení napadených rozhodnutí.